Toxokaróza je nejčastější vnitřní parazitózou psů a koček. Pokud chceme udržet své mazlíčky i sebe v bezpečí, je třeba pravidelného odčervování. Víte, co za touto nemocí stojí a jak se přenáší?
Za toxokarózou hledejme parazity, především dva druhy oblých červů z rodu Toxocara: škrkavka psí a škrkavka kočičí. Jako zjevná choroba se toxokaróza vyskytuje především u mláďat. Masivní invaze škrkavek je může v extrémních případech dokonce zahubit.
Infikovat se může i člověk. V jeho těle sice larvy škrkavek nedokončí vývoj, mohou ale migrovat do různých vnitřních orgánů či do oka a poškodit je. Proto byste neměli zanedbávat pravidelné odčervování vašich mazlíků i kvůli vlastnímu zdraví.
Škrkavka psí je 9 - 18 cm dlouhý červ. Dospělí jedinci žijí v tenkém střevě psů, kde samičky kladou velké množství vajíček. Ta jsou tak malá, že je nelze vidět pouhým okem. Dozrávají ve vnějším prostředí a infekční se stanou po dvou až čtyřech týdnech. Vajíčka jsou vysoce odolná a infekční zůstávají až několik let, dokonce je nezničí ani běžné dezinfekční prostředky. Uhynou ale vysušením nebo zmrznutím (proto vajíčka obecně špatně prospívají v kočičích záchůdcích, kde rychle vyschnou).
Tato infekční vajíčka jsou zdrojem nákazy nejen pro další psy, ale například i pro člověka. V něm se pak z vajíčka vylíhne larva, která putuje ze střeva do různých orgánů, kde se zapouzdří. Tento proces je podstatou larvální toxokarózy.
V případě pozření vajíčka psem se larvy uvolněné ve střevě mohou stejně jako u člověka dostat krví do různých orgánů kde zapouzdří, nebo cestují do jater a posléze do plic a cestou dospívají. Z plic pronikají do průdušnice, nechají se vykašlat a spolknout, a tak se opět dostanou do tenkého střeva, kde se naposledy svlékají a dospívají v pohlavně zralé škrkavky, které mohou produkovat další vajíčka. Tento proces trvá přibližně deset dní. Proto je důležité každé odčervení po dvou týdnech opakovat, protože funguje pouze na dospělé jedince.
V případě psů škrkavky dospívají především u štěňat do tří měsíců, u starších jedinců se spíše zapouzdří. Není to ale pravidlem.
Škrkavka kočičí je o něco menší, dorůstá asi 10 cm. Jinak se od té psí moc neliší až na to, že nedělá rozdíly ve věku kočky a dospívá u všech jedinců. Je zde tedy riziko další infekce větší.
Díky své odolnosti se vajíčka škrkavky kumulují v půdě a šíří se vodou nebo mechanicky třeba na nohách zvířat, olizováním nebo pozřením přenašeče, kterým může být třeba i žížala nebo hlodavec. Domů si je můžete přinést i na podrážkách a nakazit se tak mohou i lidé, kteří žádné zvíře nemají. Dalším způsobem šíření z jednoho hostitele na dalšího je přímá infekce štěňat a koťat ještě před narozením nebo skrz mateřské mléko.
Jednoduše základní prevence, zejména u mláďat. Štěňata i koťata se poprvé odčervují ve stáří dvou týdnů a opakuje se každých 14 dnů až do věku tří měsíců. Tak se jich ve střevě nenahromadí tolik, aby došlo ke zjevným projevům toxokarózy. Nezapomeňte se u takto mladých jedinců na způsobu odčervení poradit s veterinářem. Dospělé psy stačí odčervovat dvakrát za rok, stejně tak bytové kočky. U koček chodících ven, je třeba odčervení opakovat každé tři měsíce.
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
