Zjistit, které stelivo Vaší kočičce i vám maximálně vyhovuje, je někdy opravdu věda. Víte, z čeho všeho můžete vybírat a jaké výhody a nevýhody jednotlivé druhy steliv mají?
I špatná volba steliva může být příčinou vyprazdňování se mimo kočičí toaletu. A najít takovou variantu, která by vyhovovala vaší kočičce i vám, může být někdy těžší, než se zdá. Proto jsem připravila výčet základních typů steliv s jejich vlastnostmi, které se hodí pro každého milovníka koček.
Hrudkující stelivo se většinou skládá z horninového materiálu bentonitu, který při kontaktu s tekutinou nabobtná. Takto vzniklé hrudky mají pevnou a plochou konzistenci. Tvorba hrudek v kočkolitu usnadňuje jejich odejmutí a tím i čištění kočičí toalety. Tato steliva se také nejvíce podobají písku a jsou tedy pro kočky nejpřirozenější. Velmi často také dobře pohlcují pachy. Můžete si vybrat z několika typů, od jemného písku po větší krystalky. Čím jemnější písek bude, tím více bude prášit. Kočka ho také může vdechovat nebo se jí prach ze steliva může usazovat v srsti. Mojí kočce se po několika typech betonitových steliv, asi právě kvůli prašnosti, vytvořily lysiny na končetinách. Tohle je ovšem ale velmi individuální. Betonitová steliva jsou k dostání i v různých vůních, které ale podle mého soudu nevydrží moc dlouho.
+ vysoká absorbce tekutin
+ většina dobře pohlcuje pachy
+ díky hrudkám snadná údržba
- velká prašnost
Silikátové podestýlky absorbují velké množství tekutiny a perfektně pohlcují i pach. Odpadne Vám tedy každodenní vybírání vzniklých hrudek a ze záchůdku odebíráte jen exkrementy. Stelivo tedy v toaletě vydrží znatelně déle. Silikátové krystalky se ale mohou usazovat v srsti a na tlapkách kočky a může tak docházet k jejich roznášení po pokoji. Některým kočkám může vadit hrubší struktura a velikost tvrdých krystalků. Z toho důvodu u nás doma toto stelivo neuspělo.
+ delší životnost steliva
+ nutnost uklízet jen exkrementy
+ výborně pohlcuje pachy
+ malá prašnost
- roznášení steliva po pokoji
- struktura steliva může být kočkám nepříjemná
Přírodní steliva
Tento kočkolit je 100% biologicky odbouratelný a skládá se většinou ze dřeva nebo jiných rostlinných materiálů. Vhodná likvidace je vhozením do toalety a můžete ji i kompostovat. Má dobrou absorbční schopnost, většinou mezi 400 - 700 % oproti vlastnímu objemu. Pachy ale mohou některé druhy absorbovat hůře. U peletek nehrozí, že by je kočka roznášela po pokoji, ale díky jejich velikosti nemusejí některým kočkám vyhovovat.
+ likvidovatelný v toaletě
+ 100% biologicky odbouratelný
+ většina bez vzdušných alergenů
+ bezprašný
- některé druhy se musí častěji vynášet
No a pokud se chcete vynášení kočičí toalety vyhnout úplně, můžete si pořídit robotickou toaletu, kde je ovšem potřeba připojení k vodě a odpadu, nebo papírovou jednorázovou toaletu. Ale o tom víc až příště. Podělte se se mnou o vaše zkušenosti, jaký typ vaší kočce vyhovuje nejlépe?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
