Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Kočky jsou proslulé svým výborným zrakem v šeru. Víte ale, v čem je kočičí oko naprosto jedinečné, v čem všem nás překoná a kdy se tomu lidskému naopak nevyrovná?
Koťata se rodí slepá, orientují se jen plně vyvinutým hmatem a čichem. Oči se jim otevírají kolem desátého dne života a během týdne jsou už plně funkční.
Kočka je mírně krátkozraká. Největší ostrost má při pozorování na vzdálenost dvou až šesti metrů. Co se jí děje přímo před čumákem ale rozeznává spíše čichem nebo hmatovými vousy.
Oproti člověku má omezenou pohyblivost očí do stran a také menší zorné pole. Zatímco u nás je asi 220 stupňů, u kočky je to 205 stupňů. Umí ale lépe zaostřit i na okrajích zorného pole, protože má čočku oka více prohnutou. Nahrazuje si to také větším stupněm prostorového vidění, což je pro ni, jako pro lovce malých hlodavců v nepřehledném terénu, velkou výhodou.
A čím to je, že kočky vidí tak dobře ve tmě? Jejich rohovka je více vyklenutá, takže zachycuje více světelných paprsků. Zornice se rozšiřuje podle množství světla. Čím méně ho je, tím je zornice větší. Dokáže pokrýt až skoro celou duhovku, čímž do oka pustí maximální množství světla. To opět koresponduje s životním stylem kočky. Často totiž loví za šera nebo za tmy. Za přímého světla zas zornici můžeme sotva vidět. Stáhne se do tenkého proužku, aby ochránila citlivou sítnici.
Což nás přivádí k dalšímu rozdílu. Zatímco lidé mají zornici za každého světla kulatou, kočičí zornice se stahuje do eliptického tvaru, tenkého proužku. Je tomu tak proto, že je uzavírána dvěma svaly ze stran.
Kočičí oko je jedinečné v tom, že má jako jediný živočich za sítnicí ještě jednu cévnatou vrstvu - tzv. tapetum lucidum. Ta je složena z vrstev odrazových buněk, jakéhosi “zrcadla”. Paprsky, které jednou projdou sítnicí, se na ni od této druhé reflexní vrstvy odrazí a znovu podráždí receptory. Dá se říct, že každý paprsek světla využijí dvakrát. Proto kočkám k vidění stačí jen minimum světla. Tato reflexní vrstva je také zodpovědná za efekt svítících očí kočky.
Co se týče barevného vidění koček, tady stále nemáme jasno. Soudí se ale, že kočky barvám nepřisuzují přílišnou váhu. Například koťata si hračky spíš než podle barev vybírají podle toho, jestli se hýbou, vydávají nějaký zvuk nebo podle vyšší teploty. Zjištěno zatím bylo jen to, že kočičí oči obsahují čípky reagující na modrou, zelenou a žlutou barvu, zatímco čípky pro červenou zcela chybí.
Od člověka se kočka dále odlišuje tím, že její oko má i třetí víčko - mžurku. Jde o tenkou membránu, která oko neustále zvlhčuje a čistí. Proto kočky téměř nemusejí mrkat.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...