Pes a dítě mohou být neodlučitelní kamarádi. Někdy může mít toto přátelství ale těžší začátky. Někteří psi totiž nemusí mít děti v lásce, hůře na ně reagují, nebo se jich dokonce bojí. Se strachem potom může bohužel přicházet také agresivní chování psa. Pokud si u pejska všimnete, že ho setkání s dětmi stresuje, je lepší situaci co nejrychleji řešit.
Důvodů ke strachu je více
Prvním z důvodů je nedostatečná socializace psa, kdy během svého dospívání nebyl s dětmi nijak seznámen. Děti jsou pro psy zcela jiné bytosti než dospělí lidé – voní jinak, mají jinou velikost, jinou tóninu hlasu. Jejich chování je navíc opravdu nevyzpytatelné. Pokud pes nebyl od malička vychován po boku malých dětí, mohou na něj působit jako něco cizího a potenciálně nebezpečného. Dětské, pro psa nepřirozené chování a hlasité zvuky můžou u psa vyvolat strach, který v krajních případech vyústí v agresivitu.
Druhým důvodem potom může být špatná zkušenost z minulosti. Děti se pohybují rychleji a jejich pohyb je často nestabilní. Navíc někdy nedokážou vnímat, co se pejskovi líbí a co ne – mají tendence pejska různě „láskyplně“ tahat, mačkat nebo ho příliš intenzivně mazlit. To vše může vést k situaci, kdy může dítě domácího mazlíčka i zcela neúmyslně zranit. Zkratkovitě pak mohou reagovat i rodiče dítěte, což situaci často ještě zhoršuje.
Důležité je strachu předcházet
Pokud si pořídíte štěňátko, je lepší ho na děti naučit postupně zvykat, a to i v případě, že malé děti nemáte. Vyhnete se tak nepříjemným situacím a pejska naučíte, že pro něj děti nepředstavují nebezpečí. Berte proto psa na místa, kde se přirozeně děti vyskytují a nechte ho, aby si na děti postupně zvykal. Malé štěně je hravé a zvídavé, pravděpodobně pro něj bude snazší si děti zamilovat. Nenechávejte pejska ale s dětmi samotného a dětem vždy vysvětlete, jak se k němu mohou chovat.
Naopak psa se snažte v přítomnosti dětí vést ke zcela přirozenému chování například ukládáním běžných povelů jako sedni a lehni. Důležité je psa za správně provedený povel odměnit pamlskem a psa nikdy netrestat za jeho instinktivní chování. Důležité je zkrátka dbát na to, aby se pes cítil dobře a v bezpečí.
Sledujte řeč těla a psa k ničemu nenuťte
Protože psi vám nemohou říct, co se jim líbí a co ne, musíte se naučit porozumět jejich řeči těla. Typickým projevem strachu je u psů vyhýbání se očnímu kontaktu, stažený ocas, ale také vrčení nebo kňučení. V nejhorších situacích se může pes po dítěti dokonce ohnat. V případě, že toto chování u psa neregistrujeme, pes na děti reaguje správně. Dbejte na to, abyste varovné signály neignorovali, psa uklidňujte pohlazením a klidným slovem. Od dítěte se postupně vzdalte. Dejte si pozor na to, aby vaše chování vůči psovi nebylo neklidné a podrážděné – to může jeho strach jen zesílit.
Postupné krůčky k vzájemnému přátelství
Pokud se váš pes cítí v blízkosti dětí ohrožen, nevěšte hlavu. I ve starším věku ho můžete naučit cítit se v dětské přítomnosti bezpečně. Dítěti vysvětlete, jak se má kolem pejska chovat – nechodit mu na jeho vytyčené území (do pelíšku nebo klece), nebrat mu hračky a nerušit ho při jídle. Důležité je začínat opravdu postupně a zprvu pejska s dítětem sbližovat na dálku, za každý krůček blíž potom pejska nezapomínejte odměnit něčím dobrým a nakonec uvidíte, že pes bude dítěti důvěřovat natolik, že se nechá pohladit a postupně se z nich stanou skvělí přátelé!
Když se vám rodina rozroste o nového (lidského) člena, nemusí to být radostná událost pro všechny. Nejeden pes se s takovou situací jen těžko srovnává, a proto je lépe ho na ni začít připravovat ještě před narozením miminka. Pejskovi to tak ulehčíte a...
O tom, že nemáte v letních dnech nechávat zavřeného psa v autě, nebo jak přehřátí kočky a psa předcházet, už jsem psala. Prevenci tedy už máme v malíku. Je ale také třeba vědět, jak přehřátí zvířete poznat a co v takovém případě dělat.
Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?
Co si budeme povídat, kočky jsou prostě jiné. Od nepaměti jsou opředeny tajemstvím a záhadami. Většina z nich se chová, jako by byla pánem světa a člověka ani nepotřebovala. Čím to je, zajímalo i pár genetiků.
Vybrat to správné krmivo právě pro vaši kočku může být pěkný oříšek. Aby se jeden ve složení vyznal... Proto se dnes podíváme, na co se zaměřit, co ve složení hledat a čemu se raději vyhnout.
Pokud přemýšlíte o tom, že byste se svým čtyřnohým parťákem rádi pustili do canisterapie, ale nevíte, jestli byste to zvládli, zde najdete stručný přehled toho, jaké vlastnosti by pes měl mít a co všechno by měl umět.
Dermatologické problémy jsou jedním z nejčastějších důvodů návštěv veteriny. Často na ně trpí i kočky. Kožní problém se může objevit hned z několika příčin a nemusíme si ho u kočky ihned povšimnout. Třeba i proto, kolik času kočky věnují úpravě svého...
Toxokaróza je nejčastější vnitřní parazitózou psů a koček. Pokud chceme udržet své mazlíčky i sebe v bezpečí, je třeba pravidelného odčervování. Víte, co za touto nemocí stojí a jak se přenáší?
O tom, jak si kočka našla cestu do života člověka a jak byla ve starověku chována v úctě, jsme si řekli minule. Pojďme se teď tedy podívat na to, co dalšího ji po boku člověka čekalo, než se zhostila role domácího mazlíčka.
Pokud uvažujete o pořízení králíka, možná vám přijde vhod pár rad o tom, jak ho doma ubytovat. Králík má jako každé zvířátko určité potřeby a je na nás majitelích mu život udělat co nejpohodlnější.
Rychle se blíží období dovolených a možná uvažujete, kam vyrazit i se svým čtyřnohým parťákem. Pokud byste se s ním chtěli vydat pod stan, je toho určitě hodně, co je třeba zvážit. Musíte plánovat a balit nejen pro sebe, ale i pro chlupáče. Rozhodně se...
Zoonózy jsou nemoci společné pro zvířata i člověka. Zajímá vás, jak se takové onemocnění může přenášet, které nám v Čechách hrozí, nebo jak se jim bránit?
