Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Tibetská doga

Tibetská doga, nebo také tibetský mastif, je mohutný, dobře stavěný pes s pevnou kostrou. Hlavu má velkou a těžkou. Celkově působí silným a majestátním dojmem a pohled na ni působí respekt. Je to prastaré plemeno pocházející z tibetských náhorních plošin. Objevuje se už na jeskynních malbách datovaných do dva tisíce let před naším letopočtem. První písemné zmínky o ní jsou pak o tisíc let mladší. 

Tibetský název pro ni zní do-khyi, což v překladu znamená „přivázaný pes". Tibetské dogy byly totiž od útlého věku přivazovány a často tak trávily celý život. Pouštěny byly většinou jen na noc, aby hlídaly vesnice a stáda. Využívaly se i k hlídání paláců či klášterů a nezřídka doprovázely i karavany. Na cestách byla krom jejich hlídacích schopností využívána i jejich velikost a mohutnost pro nošení nákladů. Horské stezky byly totiž často moc úzké, aby k tomu šlo využít jaky nebo mezky. 

Údajně se tibetské dogy účastnily i tažení perského krále jako váleční psi, a tak se rozšířily za hranice Himálaji. Ve středověku bylo plemeno využíváno k lovu zvířat a ochraně vladařů. Na své tažení si je vodil například Alexandr Veliký. Do Anglie se první tibetská doga dostala v 19. století, věnována byla královně Viktorii. Import dalších jedinců do Evropy příležitostně pokračoval, až došlo k uznání plemene pod jménem tibetský mastif. Obě světové války měly na chov plemene neblahý dopad, oživit se ho podařilo až ve 20. století pomocí importovaných jedinců. První zapsaný vrh tibetských dog se narodil v roce 1898 v berlínské zoologické zahradě.

„Tibetská doga se hodí pro všechny milovníky procházek, pro lidi, kteří mají dům se zahradou a nejsou nároční na 100% poslušnost,” shrnují dlouholetí chovatelé, kteří se jejím chovem zabývají už víc jak 20 let. Ačkoli v dávném Tibetu byla žádána u těchto psů ostrost a agresivita, dnes jsou to při dobré socializaci a výchově mírní a vyrovnaní společníci, kteří jsou hluboce oddaní svému člověku. Je jim ale vlastní značná tvrdohlavost. Když tuto vlastnost spojíme se schopností samostatného myšlení a práce, je už asi jasné, že slepé poslušnosti u nich nedosáhneme. „Říká se, že tibetské dogy mají podobnou povahu jako kočka. Když chtějí, rádi se přijdou pomazlit, když nemají náladu na přímý kontakt s majitelem, lehnou si opodál a užívají si jeho přítomnosti z dálky. Jsou to tvrdohlaví ale velice chytří a vznešení psi,” dále o tomto plemeni říkají výše zmiňovaní chovatelé.

Hlídací instinkty mají tibetské dogy stále silně vyvinuté, teritorium si pečlivě hlídají a k cizím lidem jsou rezervovaní. Dobře vychovaný tibetský mastif není agresor, ale ochranář, a tomu odpovídá i jeho způsob hlídání. Na vetřelce nezaútočí, ale pokud ignoruje jeho vrčení, přibije cizince na místě a vyčká do příchodu svého pána. Podle chovatele je tibetská doga neúplatný hlídač. „Její oblíbené místo je tam, kde má přehled a vidí na vchod do zahrady, tedy do jejího teritoria.” 

Vrozená je tomuto plemeni i vysoká inteligence. Tito psi se cítí být své rodině rovnocenní, chtějí tak být v její blízkosti. Vyloučením z rodinného života například trvalým umístěním do kotce vysloveně trpí. Krom odloučení navíc nesnáší dobře ani uzavřené prostory. Pozornost si ale nijak nevynucují. Úplně jim stačí, pokud mají svou „smečku” na dohled nebo alespoň na doslech.

Socializace od nejútlejšího věku je u tibetské dogy opravdu stěžejní, proto je více než důležité vybrat si dobrého chovatele – kotcovému odchovu či štěňatům bez průkazu původu se vyhnout obloukem. Antonín Kadlec a Lenka Schneiderová se snaží štěňátka socializovat od útlého věku. „Když k nám přijedou potencionální zájemci, všechna naše štěňata je vítají, hrají si s nimi a předvádí se, nekrčí se někde v koutě. Tak se dá poznat správná raná socializace a přístup chovatele jako takový,” tvrdí. Při špatném výběru by se lehce mohlo stát, že pesan majiteli rychle přeroste přes hlavu a dojde k nějakému neštěstí. Podle chovatelů se špatná socializace a výchova u tohoto plemene nevyplácí. „Pokud se to podcení, tibetská doga může být bázlivá, nedůvěřivá až agresivní. Tyto vlastnosti se velice špatně odbourávají. Vždy je lepší a snazší krotit sebevědomého psa než bázlivého a nesocializovaného,” tvrdí zkušení chovatelé. Ideální je proto vybrat si chovatele v Klubu tibetské dogy ČR. 

Díky spojení povahových vlastností není výchova tohoto plemene pro každého. Jsou to velmi hrdí psi a jakoukoli nespravedlnost nesou velmi těžce. Špatná výchova a především pak fyzické tresty napáchají obrovské škody. Tibetské dogy vyžadují specifický laskavý a respektující přístup, musíte si získat jejich důvěru a zároveň důvěřovat i jim. Úplné dospělosti a zralosti dosahují až kolem třetího roku. 

„Styl výchovy je potřeba klidný a důsledný. Člověk k tomuto plemeni musí být trpělivý. Pokud se nezanedbá počáteční výchova a socializace, pak bude tibetská doga pro svou rodinu, svého majitele, tím nejlepším společníkem a kamarádem,” tvrdí chovatelé Antonín Kadlec a Lenka Schneiderová a dodávají, že, co se týče sportu, pro tibetskou dogu není vhodný. „Bezpečně jdou naučit základním povelům, ale překážky, kladiny a další prvky ve cvičících centrech budou sledovat z povzdálí a nechápajícně pozorovat ostatní plemena, jak tyto překážky zdolávají. Toto plemeno není vhodné ani na běh u kola.” Naopak vhodné jsou pro ni prý pravidelné procházky, túry nebo víkendové pobyty se psy. 

Jinak jsou, co se týče péče, nenároční, jejich rovně odstávající srst s hustou podsadou je samočistící a potřebuje jen minimum údržby. Tibetské dogy mají dobré zdraví a jsou odolné vůči horku i chladu. Stejně jako u ostatních velkých a obřích plemen je ovšem potřeba podporovat jejich kloubní aparát, v době růstu ho nepřetěžovat a respektovat specifické nároky na výživu.

FOTO KREDIT: Tereza Kadlecová