Dog racing: Psí závody pro neúnavné běžce

V Česku poměrně nový psí sport zvaný dog racing „připlul“ do Evropy ze zámoří. Zatímco v USA je tento sport výhradně pro teriéry, v našich končinách se mu mohou věnovat prakticky kterákoliv psí plemena, včetně kříženců. A v čem že toto závodění spočívá?

Při dog racingu běhají pejskové po rovinaté trati dlouhé 70 až 100 metrů. Závodní trať je ohraničená. Čtyřnohý závodník má za úkol buď doběhnout do cíle jako první (při skupinovém startu), nebo za co nejkratší čas (při sólových startech). Obojí chce samozřejmě trénink, mimo jiné se pes musí naučit soustředění na „kořist“ a nenechat se během závodu ničím rozptýlit.

Jak už jsem zmínila, psi se mohou utkávat buď ve skupinovém závodě, nebo v rámci samostatných startů. Sólo běhy jsou vhodné pro nesnášenlivá plemena. Obecně lze s tréninkem začít zhruba od půl roku věku, záleží však, jestli je pes v té době již dostatečně vyspělý na to, aby nároky závodu zvládnul.

Na trati pes zároveň zdolává několik nízkých překážek – s trochou nadsázky si to představte jako koňský dostih. Závod může mít několik podob. Psi buď běží skupinově a dobíhají do cíle otvorem cílové stěny – vítězí ten, který doběhne první, nebo startují samostatně a zabíhají do odchytového prostoru na čas, nebo mají za úkol ulovit návnadu (např. v podobě střapce) bez zabíhání do odchytového prostoru na čas. Jen pro zajímavost, cílová stěna je měkká, aby si pejskové při případném nárazu ve své rychlosti neublížili.

Jaký typ závodu je nejvhodnější pro konkrétního pejska, může rozhodnout majitel. Samozřejmě se může poradit s odborníky a trenéry v daném dog racingovém klubu. Pokud má váš chlupáč roupy a vy už nevíte co se vší tou jeho energií, možná se právě během tohoto sportu konečně unaví.

Trénink trvá 1 až 2 hodiny a ze začátku pejskové běhají samostatně. Do skupiny jsou zařazeni až poté, co se naučí fixovat svoji pozornost na návnadu a celkově pochopí, co se po nich chce. Jestliže váš pejsek miluje běhání a je v něm neúnavný, mohl by ho dog racing nadchnout. Některé kluby umožňují zkušební tréninky, na kterých se můžete přesvědčit, zda by tento sport byl pro vašeho mazlíčka to pravé ořechové.

Související články

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.

Psi a kočky ve světě III: Psi na Srí Lance

Srí Lanka – dovolenkový ráj v jihovýchodní Asii, pro cestovatele země zaslíbená. Domluvit se anglicky tam není problém, ceny jsou vcelku nízké, domorodci jsou chudí, ale přátelští… Milovníkům psů se tam však naskýtá kromě pohádkových panoramat i smutný...

Mazlení s kočkami může i léčit

Domácí mazlíček přináší radost, to ví každý, kdo s nějakým žije v jedné domácnosti. Svojí hravostí a nepodmíněnou láskou nás často odpoutá od stresujících myšlenek a povinností. Učí nás žít tady a teď, soustředit se chvíli na přítomnost. Možná i to je...

Psí historie IV.: Bobbie

V tomto cyklu se seznámíme se slavnými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Bobbie ušel neuvěřitelných 4000 kilometrů, aby se vrátil ke své rodině.

Kočičí rekordy

Stejně jako psích rekordmanů, i těch kočičích najdeme dost. Víte třeba, jaký je rekord v počtu koček žijících pod jednou střechou?

Psí rekordy

Zajímá vás, jak velký je nejvyšší pes, jak malý je zas ten nejmenší, nebo třeba kolik míčků si pes dokázal nejvíc nacpat do pusy? Mezi těmi klasickými rekordy jako je věk nebo velikost najdeme i pár kurioznějších, pojďme se na některé z rekordů podívat.

Kočičí stromy a škrabadla

Každému chovateli kočky je jasné, že chlupáč potřebuje nějaké to své místo, kde se bude cítit v bezpečí, kde může lenošit, hrát si, škrábat a lézt. Ne každá kočka si škrabadlo nebo strom oblíbí, ale pokud ta vaše patří mezi jejich milovníky, nastává...