Obedience: Vysoká škola psí poslušnosti

Slovo obedience znamená v překladu poslušnost nebo také ovladatelnost. Přesně tomu se na trénincích obedience pejskové učí. Bez vodítka a zábavnou formou. U obedience je důležité pouto psa a jeho psovoda. Pokud jeden z nich není ve své kůži, je lepší cvičit jindy. Oba zúčastnění by si totiž trénink měli užít.

Původ obedience vede do Velké Británie, kde se v Londýně konal roku 1949 první závod. Hned následující rok už byla obedience závodní disciplínou na slavné Cruftově výstavě. V Česku jde o mladý sport, který se tu začal rozšiřovat až v roce 2007, kdy vznikl klub Obedience ČR. Od té doby zažil velký boom a jeho přínosy oceňují tisíce psích chovatelů. Možná mezi ně patříte i vy.

Co byste o obedience měli vědět

Jak už bylo řečeno, obedience má psa i psovoda bavit. Výcvik není o přísném drilu jako spíše o budování vzájemného vztahu a přirozené psí poslušnosti, která ze zvířete vychází dobrovolně. Důležitá je pozitivní motivace pejska, aby trénoval s chutí a výcvik přinášel kýžené výsledky. Dejte svému čtyřnohému parťákovi dostatek času, aby pochopil, co přesně se po něm chce.

Obedience má několik kategorií, z nichž v každé pes trénuje 10 různých cviků. V jednotlivých kategoriích se pak stupňují obtížnosti těchto cviků. Jde např. o chůzi u nohy bez vodítka, poslušnost při přivolání, aport přes překážku atd.

Podobně jako třeba agility není ani obedience přístupná jen některým plemenům, závodit může pracovní plemeno i společenské. Na národní soutěže mohou i kříženci. Výcvik je zkrátka vhodný pro mnoho plemen a psy různých povah i stáří.

Co se týče tréninkového terénu, ani na něj nejsou kladeny žádné zvlášť specifické nároky. Obedience lze cvičit na louce, v parku nebo na jiném otevřeném prostranství. Základním předpokladem je chuť psa i psovoda pustit se do práce.

Máte s tréninkem obedience zkušenost? Co si o tomhle sportu myslíte?