20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Psí historie má své hrdiny i hvězdy. Někteří psi se ve svém životě stali opravdovými celebritami, třeba jako reklamní postava Pes Alex. Znáte ho?
Pes Alex, což byl ve skutečnosti pseudonym pro pejska jménem Banjo, se mnohým vryl do paměti jako reklamní maskot amerického piva Stroh. V televizní reklamě z 80. let minulého století dokázal svému pánovi pivo nejen vyndat z ledničky, ale také ho otevřít a nalít. Zázračný pes, viďte, pánové? Reklamní spot zaujal vtipem a Alexovou roztomilou poslušností.
Z Alexe se stala zvířecí televizní hvězda, kterou si zvali i do věhlasných pořadů jako Good Morning America nebo Today show. Podle jeho vzoru se dokonce vyráběly i hračky, plakáty a další věci. Stranou nezůstal ani hudební průmysl - hip-hopový zpěvák Tone Loc Alexe zmiňuje v jedné ze svých písní (Funky Cold Medina).
Pes Alex byl křížencem zlatého retrívra a irského setra. Ačkoliv se jeho život může zdát jako pohádkový, do té doby neznámého psa Banja objevili v útulku. Maskotem piva Stroh byl od roku 1984 do roku 1989, kdy značka vyměnila tým reklamních tvůrců. Banjo alias Alex o několik let později zemřel na rakovinu. Díky úsměvnému spotu ale zůstal pro mnohé reklamní fanoušky nesmrtelný.
Obdobnou slávu získal v roce 1987 pes s pseudonymem Spuds McKenzie díky hlavní roli v reklamě na pivo Bud Light. Ztvárnil roli „párty parťáka“, který nezkazí žádnou legraci. Vystupoval v tematických kostýmech včetně slunečních brýlí a dalších doplňků. Pes Alex je někdy označován jako jeho předchůdce.
Která psí reklamní nebo filmová hvězda přirostla k srdci vám?
Alex v televizní reklamě na Stroh:
Spuds McKenzie v televizní reklamě na Bud Light:
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...