Able je zachráněné koťátko bez předních nohou a ocasu. To mu ale nebrání si plně užívat života a může být inspirací pro mnohé z nás.
Když byl Able jen roční koťátko, při pokusu chytit ptáka ze střechy domu dopadl na elektrické dráty a málem zemřel. Stálo ho to “jen” ocas a přední nohy. Zde do příběhu vstoupila jeho dnešní panička Walai Sriboonvorakul, která se rozhodla kocourka z ulic severního Thajska zachránit a osvojit si ho.
Dlouhé dva roky se o něj starala, než se plně uzdravil. Jméno Able - schopný mu dala, jelikož může dělat všechno jako ostatní kočky. Vyzařuje z něj prý obrovská energie a vůle do života. Dnes žije kocour s Walai v Bangkoku a je obrovskou životní inspirací, příkladem pro všechny, jak žít naplno.
Trvalo mu dlouho naučit se po amputaci znovu chodit. Ze začátku používal k podpěře své čelo. Dnes už ale Able nic nezastaví. Jeho postižení mu nebrání v lezení po schodech, prohánění ostatních koček nebo skákání do impozantních výšek. Jeho chůzi přirovnávají k T-Rexovi.
Tento kocourek, vždy šťastný a plný chutě do života, může být inspirací pro spousty z nás. Ukazuje nám, že užívat si života naplno je možné, i když nám štěstí zrovna nepřeje. Chce to jen pevnou vůli ;).
Mrkejte na video:
Jak si užívá života se můžete podívat i na instagramu Able_maew
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
