20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Pro jedny děsivá noční můra, pro druhé ráj na zemi. To jsou kavárny, kde vám společníky dělají kočky.
Kočičí kavárna je v Česku poměrně nový fenomén, přesto se ale popularita těchto podniků rychle šíří a myslím, že o hosty rozhodně nemají nouzi. Svědčí o tom třeba skutečnost, že jich u nás vzniklo už víc jak deset. Jen v Praze si můžete vybrat hned mezi čtyřmi, najdete je ale i v Brně, Ostravě, Opavě, Olomouci nebo Pardubicích.
Zatímco spoustu lidí pomyšlení na konzumaci kávy nebo jiného nápoje mezi létajícími chlupy a pobíhajícími chlupatými koulemi děsí, my milovníci koček si toto prostředí vysloveně užíváme. Nevadí ani, že se nám do hrnečku možná vloudí nějaký ten chlup a určitě se nevyhneme tomu, že si jich pár odneseme i na oblečení. Ale to je nízká cena za požitek, se kterým odsud odcházíme (my, kteří jsme kočkou vlastněni, musíme počítat i s následky doma jako jedna výchovná packa, tichá domácnost a podobně).
Pro ty z vás, co jste o kočičích kavárnách ještě neslyšeli, jde o klasickou kavárnu s jedním malým rozdílem. Kromě obsluhy k ní patří i čtyřnozí zaměstnanci. Ti nemají nic jiného na práci než dělat si, co chtějí, ostatně jak je u koček zvykem. Ovšem nedostane se sem ledajaká kočka. Musí stejně jako barista projít výběrovým řízením. Musí jít o jedince s klidnou a přátelskou povahou. Jen si představte, kdyby mezi stoly pobíhaly splašené kočky, hrníčky s kávou by létaly všemi směry, jiné by zas návštěvníkům skákaly ze skříně na hlavu nebo při sebemenší nelibosti kousaly a škrábaly. Takový podnik by asi moc velký úspěch neměl.
Pečlivě vybraný tým vám ale zaručí skvělý zážitek. Ti z vás, kdo mají kočky, jistě ví, jaký klid a pohoda z těchto heboučkých tvorů vychází. Po hektickém dnu plném stresu a starostí si tedy nedovedu představit moc lepších míst, kde se uvolnit a hodit starosti za hlavu, než právě v kočičí kavárně.
Kavárna Kočičí moc hezky shrnula, co od návštěvy můžete očekávat: “Možná budou chtít sedět na vašem stole, spát na vašem klíně, hrát si s vámi, a možná také, čas od času, nebudou chtít vůbec nic z toho. Kočky jsou velmi svobodomyslné a svéhlavé bytosti a my nemůžeme garantovat, že je zastihnete v jejich nejlepší den. Ale můžeme vám zaručit, že tu jsou! A hrají si mezi sebou, válí se po zádech, spí na gaučích a škrábou škrabadla. A vy tu zkrátka můžete být s nimi a pozorovat je. Věřte nám, dá vám to mnoho. Klid vyzařující z našich koček je opravdu nakažlivý. Jejich tempo života a jejich bytí v daném okamžiku je právě to, co nám v naší uspěchané době chybí.”
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...