Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Na vlastní kůži jsem si ověřila, že lidé mají velmi odlišné názory na to, co je dobře živený pes. Pamatuju si dvouletou Kulajdu jako elegantní atletku, ale ani fotky jako důkaz nepřesvědčí mé nejbližší o tom, že se rok od roku víc a víc vzdaluje vzhledu vitální šelmy. Tedy až na tuleně, jeho figuře se pomalu přibližuje. Moje rodina ji zbožňuje a dává to najevo tím nejsnazším způsobem – dobrůtkami. O nějaké dietě nechce slyšet.
Na vlastní kůži jsem si ověřila, že lidé mají velmi odlišné názory na to, co je dobře živený pes. Pamatuju si dvouletou Kulajdu jako elegantní atletku, ale ani fotky jako důkaz nepřesvědčí mé nejbližší o tom, že se rok od roku víc a víc vzdaluje vzhledu vitální šelmy. Tedy až na tuleně, jeho figuře se pomalu přibližuje. Moje rodina ji zbožňuje a dává to najevo tím nejsnazším způsobem – dobrůtkami. O nějaké dietě nechce slyšet.
Nechápejte mě špatně, já nepotřebuju mít z Kulajdy chrta. Když ale vidím, jak se postupně mění ve váleček, mám strach, aby to nepřekročilo zdravou hranici. Pak by navíc bylo shazování váhy mnohem náročnější. Proto jsem se poradila s výživářem Britu Ing. Martinem Kvášem, abych zjistila, jak s jistotou poznat, jestli má můj pes nadváhu, a jak to řešit.
O nadváze mluvíme, ukládá-li se v těle nadměrné množství tuku. Že něco není, jak má být poznáte už při pohledu shora. Každý pes by měl mít mezi žebry a zadníma nohama zúžení, jakési prohlubně – slovy pana Kváše „hladové jámy“. Pokud vám nestačí podívat se, sáhněte si. Když bez větší námahy nenahmatáte žebra ani pánevní hrboly, váš pes má podkožního tuku na rozdávání. Samozřejmě se tu bavíme o dospělých psech, Kulajda už je šestiletá dáma. Malým štěňátkům kulatá bříška sluší a neškodí.
Nicméně moji nejbližší i po přednesení zmíněných argumentů odmítají přestat s vykrmováním. Prý je Kulajda jen mohutná a hodně chlupatá. Vůbec jim nevadí, že na rozdíl od skutečně mohutných psů pod její kůží nenahmatají znatelnou svalovinu, natož aby rozeznali struktury jednotlivých svalů.
Já se ale nechci dočkat toho, že bude moje bývalá atletka vyloženě obézní a bude mít problémy s pohybem, hlavně s tím rychlým, což by současným tempem (co rok, to kilo navrch) mohlo přijít co nevidět. Je mi úplně fuk, jak vypadá. Bojím se možných rizik, na která mě pan Kváš upozornil: přílišného zatížení kloubů, jejich častých poranění a zánětů, osteoartrózy, onemocnění dýchacího systému a srdce, hypertenze, dokonce i cukrovky 2. typu. Obezita může psovi výrazně zkrátit život.
„Uvádí se, že skutečně vážná, život ohrožující obezita začíná při nadváze více než 20% nad typickou váhu plemene,“ zmínil pan Kváš. Kulajda je sice voříšek, ale místo průměru plemene můžu její váhu porovnat s hmotností v ideálním stavu. Zdravá a krásná byla i na šesti kilech. Když se její váha přehoupla přes osm kil, to je zhruba 40% nárůst, řekla jsem si, že musím něco změnit.
Prvním krokem byla samozřejmě změna krmiva a zmenšení porcí (a omezení obědů u příliš milující rodiny). Mnohem víc ale spoléhám na pohyb, hlavně na rady pana Kváše: „Kromě úpravy krmné dávky a volby vhodného krmiva je nejlepší cestou ke snížení nadváhy odpovídající aktivita psa. Tady je nutné zdůraznit, že je vždycky lepší kratší intenzivní činnost, častěji opakovaná, než jeden dlouhý trénink. Tedy raději 6x procházka na 10 minut než jedna procházka na hodinu.“
Po měsíci plynulého přechodu na jiný režim shodila Kulajda první kilo, vzhledem k její velikosti to je velký úspěch. Pokud popis nadváhy sedí i na vašeho psa, zkuste nastavit nová pravidla aspoň na měsíc. Není to nic drastického a uvidíte, že se výsledky brzy dostaví. Nebo už jste podobný problém řešili a máte víc zkušeností než já? Pak se se mnou o ně rozhodně podělte v komentářích, budu vám moc vděčná.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...