20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Klonování patří k výdobytkům moderní doby. Leckoho tedy asi nepřekvapí, že svět má už nějaký ten rok i svého prvního naklonovaného psa. Pojmenovali ho Snuppy, což si jistě dobře zapamatujete kvůli podobnosti s pouze jinak psaným jménem Snoopy, jehož nositelem je už desítky let slavná kreslená postavička psa s obří hlavou.
Taky tolik milujete svého psího parťáka, že byste si ho nejradši „nakopírovali“ hned několikrát? To by bylo radosti, co? :)
Vědci s klonováním psů ovšem nepřišli z tohoto, ani podobného důvodu. Snaží se díky psímu klonování přijít na to, jak léčit lidské nemoci. Divíte se tomu? Jde prý o to, že psi trpí často velmi obdobnými chorobami jako lidé.
Pes ze zkumavky
Snuppy, první psí klon, vznikl v roce 2005 pod rukama jihokorejských vědců v Soulu z buněk ucha tříletého afgánského chrta. Stal se rázem vědeckým počinem toho roku, i když po světě už předtím chodila naklonovaná ovce Dolly a potkan Ralph. Jen pro zajímavost – Dolly se v roce 1996 zapsala do historie jako první naklonovaný savec.
Zpátky ke Snuppymu. Vědci vytvořené embryo tehdy vložili do těla fence žlutého labradora. Ta štěně odnosila a po dvou měsících přivedla na svět císařským řezem.
Proces naklonování psa byl pro vědce nesmírně náročnou misí. Než se úspěšně podařilo naklonovat Snuppyho, tisíce pokusů se nezdařily. Vlastně spolu se Snuppym se narodilo ještě jedno naklonované štěně. Zemřelo však krátce po porodu, a tak veškerá sláva zůstala Snuppymu.
Ačkoliv vědci klonováním živých organismů sledují výzkum a vývoj zejména v oboru lékařství, mnoha lidem připadá toto počínání neetické. Co si o klonování psů a dalších zvířat myslíte vy?
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...