Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s dospělými psy, jako je moje Kulajda. Jak je vychovat nebo převychovat, aby jejich zdraví neohrožovaly „pochoutky“ z chodníků?
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s dospělými psy, jako je moje Kulajda. Jak je vychovat nebo převychovat, aby jejich zdraví neohrožovaly „pochoutky“ z chodníků?
Jistě, člověk se musí mít neustále na pozoru. Pokud víte, že váš pes do sebe nacpe cokoli, mějte ho raději na vodítku nebo ho berte ven s košíkem (nejlépe s dvojitým dnem). Zároveň se ho ale snažte nebezpečného zlozvyku zbavit. I já jsem odmalička Kulajdě zakazovala jíst, co našla na ulici. Věřila jsem, že ji odradí nepříjemné páčení zbytků úlovku z pusy, okřiknutí, cuknutí vodítkem nebo plácnutí přes zadek. Jenomže – a mnozí z vás mi to jistě potvrdí – některým psům to za to stejně stojí. Nakonec se Kulajda naučila povel „Nech to!“. Ten ve většině případů funguje a ona skutečně (byť s těžkým srdcem) sousto vyplivne. Ale jak jí zabránit, aby ho vůbec vzala do tlamky? Stačí jen olíznutí a otrava může být na cestě.
Zeptala jsem se výživáře a zkušeného cvičitele psů spolupracujícího s Britem – inženýra Kváše. Poradil mi metodu, která se mu osvědčila nejvíc:
Výcvik by měl začínat doma, nejlépe v klidné místnosti. Před psa položte jeho oblíbený pamlsek. Jakmile ho chce sníst, zakryjte pamlsek rukou a řekněte „moje“. Když se vám pes nedobývá pod ruku, pochvalte ho a odměňte. Tento postup několikrát opakujte, dokud si pes nespojí, že pamlsek na zemi je „moje“ a přestane o něj jevit zájem. Je ale důležité sebrat občas pamlsek ze země a dát ho psovi s povelem „můžeš“. Jakmile si vezme pamlsek z ruky, náramně ho pochvalte. Tím si osvojí, že nalezený pamlsek může jíst pouze z mé ruky a pouze ode mne.
Když už to máte doma nacvičené, můžete to zkoušet i venku. Nejdřív výcvik probíhá stejným způsobem:
Pamlsek je na zemi a pes ho chce sníst – povel „moje“.
Pamlsek je na zemi a pes se o něj nezajímá – velká pochvala.
Pamlsek máte (občas) v ruce a pes ho sní po povelu „můžeš“ – velká pochvala.
Až pak následuje nácvik „na volno“. Připravte na zem několik pamlsků a pejska nechte, aby je sám našel. Jakmile chce některý z nich sebrat, zavelte „moje“. Pokud se o ně nezajímá, pochvalte ho a odměňte z ruky. V této fázi už pejskovi nedávejte nic ze země, aby se naučil, že dobroty se venku nesbírají.
Čím častěji budete při procházkách nacvičovat, tím lépe a rychleji si pes zafixuje povel „moje“. Ale to neznamená, že ho nenecháte nic očichat. Prozkoumání nalezených předmětů je pro psa úplně normální a zpestřuje mu den. Takže povel „moje“ používejte pouze tehdy, když se u svého pokladu zdrží delší dobu.
Tímto způsobem můžete pracovat i se starším psem, jen vám to holt dá trochu víc práce. Ale zase vám to ušetří nervy :)
No a co dělat, když pes přece jenom někde něco sní a nevypadá ve své kůži? Radili jste mi použít detoxikační gel, který na sebe naváže toxické látky. A pro případ přistižení mazlíka, jak do sebe cpe třeba tabulku čokolády, jste mi doporučili peroxid vodíku (1ml/kg váhy psa) na vyvolání zvracení. Pevně ale doufám, že se nikdo z nás nedostane do situace, kdy by musel tyto prostředky svému psovi dát.
Přeji vám úspěšný výcvik a hlavně žádné otravy!
Můj pes sice není hluchý, ale dokáže absenci sluchu velmi mistrně předstírat. Jakmile ale zašustím pytlíkem s pamlsky, tak slyší výborně. Někteří pejsci ale bohužel neslyší ani šustění pytlíku s pochoutkami, protože jsou skutečně hluší. Dá se takový...
První a zcela základní otázka zní – proč? Jestliže chcete svému psovi pořídit čtyřnohého parťáka proto, špatně snáší pobyt sám doma, nemusí se to vůbec vyplatit. Lehce se totiž může stát, že místo jednoho stresovaného a naříkajícího pejska, budete mít...
Život se psem ve městě má mnoho nástrah. Jednou z nich je bezpochyby pohyb přes silnici a v její blízkosti. Nemusí se však jednat jen o frekventovanou silnici ve větším městě. I na venkovské cestě vás a vašeho psa může překvapit nečekaný automobilový...
Jedním z nejčastěji skloňovaných kroků v souvislosti s výchovou štěněte je bezpochyby jeho socializace. Každý, kdo si domů přinesl malinkého chlupáče, o tom určitě už něco slyšel. A kdyby náhodou ne, měl by ho hned při první návštěvě poučit veterinář....
Všude se povalující kaštany a spadané listí, to moji chlupáči milují. S kaštany hrají něco jako psí fotbal a listí honí sem a tam, jak si s ním vítr zrovna pohrává. Jenže podzim dovede i pěkně potrápit. Kýchání a kašlání se tak nemusí ozývat jen od...
Jedním ze způsobů, jak psi vyjadřují pocit osamělosti, je kňučení, štěkání a vytí. Říkají tím: “Jsem sám doma a mám strach, protože mě má smečka opustila”. Je to tedy určitá forma komunikace s vnějším světem, i když nemusí být zrovna všem sousedům...
Jako nadšení pejskaři určitě znáte psí desatero, které se čas od času v různých obměnách objevuje na pejskařských webech. První věta tohoto desatera zní “ Můj život trvá deset až patnáct let. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek. Pamatuj. Ty sis mě...
Už jste také na procházce s vaším chlupáčem potkali páníčky držící v rukou něco, co připomínalo dálkové klíče od auta? Jedná se o klikery, zajímavou výcvikovou pomůcku pro psy. Ta slibuje naučit povely, které by pro ně jinak byly nepochopitelné. Jak?...
Bolavá záda netrápí jen nás dvounožce, ale i naše čtyřnohé zvířecí kamarády. A za bolestmi se nemusí skrývat jen páteř, někdy stačí jen špatně namáhaný kloub. Nedávno jsem doslechla o jemné a šetrné terapeutické metodě, která může pomoct i zvířatům.
Zatím máme za okny jen deštivo, ale nebude to dlouho trvat a začnou pravé podzimní plískanice. A to bývá počasí, že by jeden ani psa nevyhnal. Naši chlupáči to můžou jednohlasně potvrdit.
Jestliže máte kočku, která se může volně pohybovat venku, a není to kočka takzvaně bytová, možná už jste se bohužel s případem otravy setkali. Občas se totiž stává, že venkovní kočky chytí živou myš, která ale před tím sežrala jed na hlodavce.
Pes je od přírody zvíře smečkové. Domestikací se z něj stal tvor společenský, neustále obklopený člověkem. Neznám v podstatě žádného psa, který by byl nadšený, že zůstává doma sám. Samota v nich vyvolává strach, protože mají geneticky zafixované, že...
