Pravděpodobně jste se setkali s názorem, že mnohem důležitější než to, co psovi říkáte, je, jakým způsobem (tónem) to říkáte. Ukazuje se ale, že psi lidské řeči mohou rozumět lépe, než jim obecně přisuzujeme.
Toto přesvědčení vyplývá z nové studie výzkumníků na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti, která byla zveřejněna v časopise Science ke konci srpna.
Pokus probíhal na třinácti rodinných psech žijících se svými majiteli, převážně border koliích a zlatých retrívrech. Výzkumní pracovníci cvičili psy sedět ve fMRI skeneru, který měří aktivitu mozku.
Vědci zaznamenali hlas trenérky říkající fráze různými typy intonace. Nahráli obecnou frázi pro pochvalu s pochvalným tónem, ale i řadu neutrálních slov s neutrálním tónem včetně spojek, které nenesou žádný konkrétní význam. Zaznamenali i pochvaly s neutrálním tónem a neutrální fráze a slova s pochvalným tónem. Poté výzkumníci monitorovali mozkové vlny psů, zatímco jim přehrávali nahrané fráze.
Překvapivě zjistili, že psi zpracovávají slova a použitou intonaci odděleně v různých částech mozku. Když slyšeli známá slova chvály, aktivní byla levá hemisféra mozku - ta, kterou lidé používají ke zpracování jazyka. K této aktivitě došlo bez ohledu na to, jaký tón trenérka použila.
Psi reagovalii na intonaci fráze, avšak v pravé hemisféře - stejně jako lidé. Ačkoli se tedy zdálo, že psi zpracovávají slova bez ohledu na intonaci, použitý tón nebyl zanedbatelný.
Psí “centrum odměny”, kde se zpracovává pozitivní pozornost nebo například jídlo, bylo stimulováno, když jedinci uslyšeli slova chvály s pozitivní intonací. Jinak řečeno, psi poznají pochvalu bez ohledu na to, jakým tónem je řečena, ale registrují ji jako pozitivní pozornost jen v případě, že je vyřčena s pozitivním tónem.
Vedoucí výzkumník ve svém vyjádření uvedl, že chvála může velmi dobře fungovat jako odměna, ale nejlépe funguje s pozitivní intonací, respektive když význam slov i tón spolu souhlasí. Nejenže tedy psi rozeznají, co říkáme a jak to říkáme, ale dokážou také oboje spojit pro správnou interpretaci významu. Opět platí, že tento princip je velmi podobný tomu, jaký používá lidský mozek.
Výsledky výzkumu nutně neprokazují, že by psi chápali přesný význam všech známých slov, ale mimo jiné naznačuje, že mohou rozlišovat mezi slovy, které dříve slyšeli a slovy, které nikdy neslyšeli.
Majitelé psů samozřejmě už dávno vědí, že mohou používat slovní povely k výcviku psů a ke komunikaci s nimi. Ale vedoucí výzkumu vysvětluje, že i reakce psů na tyto povely jsou často těžce oddělitelné od tónu hlasu a řeči těla.
Hlavním výsledkem studie tedy není, že psi dokáží odlišovat slova, ale že rozlišují pro ně smysluplná a nesmyslná slova, přičemž levá hemisféra mozku hraje klíčovou roli.
Co vy, příjde vám stejně jako mě, že vám váš chlupáč občas rozumí moc dobře, a někdy naopak zase vůbec (převážně podle toho, jak se mu to zrovna hodí :) )?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
