Jak slyší kočky a psi?
Stručně řečeno – o dost líp, než my lidé. A kočky dokonce slyší ještě lépe než psi. Ze zkušenosti ale můžu říct, že taky záleží na tom, co a koho chtějí poslouchat . Jak je to u psů?
V tomto cyklu se seznámíme se známými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Balto svým odhodláním zachránil život mnoha lidí Aljašky. Znáte jeho příběh?
Balto, černobílý sibiřský husky se narodil roku 1919 a dožil se pěkných 13ti let. Byl to saňový pes, pojmenovaný podle sámského polárního badatele Samuela Balta.
V lednu roku 1925 lékař v Nome oznámil, že se mezi eskymáckým obyvatelstvem města objevil záškrt a proto žádá o doručení vakcíny. Protože do Nome v zimě nebyla doprava letadlem ani lodí možná, 9 kilogramová bedýnka s vakcínou byla dopravena jen do 1085 km vzdáleného města Nenana ve vnitrozemí Aljašky.
Úřady oslovily mushery mezi oběma městy a sestavili z nich štafetu dvaceti spřežení, díky nimž se lék měl dostat až k nemocným. Po cestě se spřežení muselo vypořádávat s až padesátistupňovými mrazy, arktickými vánicemi, špatnou viditelností a rozeznatelností terénu. Zpravodajství celého světa sledovalo průběh této pouti.
Na předposlední úsek cesty vyrazil musher Kaasen, kterému Balta pro tento úkol zapůjčil jeho majitel Seppala jako vůdčího psa. Je možné, že jen díky tomu celá výprava dopadla dobře, protože Balto se na poslední chvíli dokázal vyhnout nezamrzlému úseku řeky. Navíc byl schopný spřežení vést i za velice špatné viditelnosti a splývání terénu. Kaasen uvedl, že sotva viděl ruku před obličejem. Navíc skoro celý úsek Balto svůj tým vedl v téměř úplné tmě. Když dorazili na poslední stanoviště, psi i jejich musher spali. Proto se Kaasen rozhodl cestu dokončit sám a vakcína dorazila včas. Díky tomu se lékaři podařilo zastavit šíření nemoci.
Tato úspěšná mise vzbudila velkou pozornost médií a Balto se stal americkým národním hrdinou. Ještě ten rok mu byla v newyorském Central Parku odhalena bronzová socha. Nemělo by se ale zapomenout ani na Baltova majitele, který se svým spřežením a s vůdčím psem Toggem urazil s vakcínou nejdelší a nejnebezpečnější část cesty. Tato dvojice dostala v New Yorku při slavnostním ceremoniálu ocenění od průzkumníka Roalda Amundsena.
Poté se stal bohužel Balto i s dalšími psy ze spřežení atrakcí pojízdného zvěřince, kde s nimi ale dobře nezacházeli. Po dvou letech se ale povedlo dětem, které založily sbírku a také díky cleevlandskému podnikateli, který štědře přispěl, psy vykoupit a umístit do Cleveland Metroparks Zoo, kde byli přivítáni s velkými ovacemi.
Baltovi se v jeho 13ti letech začal velmi zhoršovat zdravotní stav, obtížně se pohyboval a ztratil zrak a sluch. Proto se v roce 1933 veterinář rozhodl k jeho uspání pomocí injekce. Baltovo tělo bylo vypreparováno a vystaveno v Cleveland Museum of Natural History. Roku 1988 byl vznesen požadavek, aby byl Balto natrvalo vrácen na Aljašku, čemuž ale clevelandské úřady nevyhověly. Na počest cesty do Nome se na Aljašce koná závod psích spřežení Iditarod a Baltův životní příběh se stal předlohou pro animovaný film a byl také námětem komiksového superpsa Barka.
Stručně řečeno – o dost líp, než my lidé. A kočky dokonce slyší ještě lépe než psi. Ze zkušenosti ale můžu říct, že taky záleží na tom, co a koho chtějí poslouchat . Jak je to u psů?
Nemusíte mít doma malou zoo jako já, abyste se zamýšleli nad případným potomstvem vašeho mazlíka nebo mazlíků. Rozhodnutí stát se z majitele chovatelem byste ale neměli brát na lehkou váhu. A rozhodně to není pro každého. Moje psí smečka se například...
Vždy jsem si myslela, že své čtyřnohé parťáky znám do posledního chloupku, ale stále mě něco dokáže překvapit a stále je toho dost co se o nich učit. Některé mýty jsou ale tak zažité, že člověka ani nenapadne se nad jejich pravdivostí zamýšlet. Tak...
Přivolání je bezpochyby jeden z nejdůležitějších povelů, který by pes měl spolehlivě ovládat za každé situace. Nejčastěji psa přivoláváme na povel „ke mně“, ale můžeme ho dále zdůraznit píšťalkou. Ta se vyplatí hlavně v situacích, kdy se od vás pes...
Pokud si zakládáte na pěkně upravené zahradě a váš pes patří do kategorie takzvaných hrabáčů, asi vám to moc radosti nedělá. Ovšem zuřivé hrabání v hlíně nepotěší ani ty z nás, kdo nad pár dírami v trávníku přimhouříme oko. Místo chlupáče nám totiž po...
Potíže s tlapkami patří u mého pejska k těm nejčastějším. Zrovna minulý týden jsme museli na veterinu poté, co si při běhání na zledovatělém chodníku ulomil až do masa hned dva drápky najednou. Jak se o psí tlapky starat tak, abychom podobným potížím...
Jaký pán, takový pes. Asi vám už někdo řekl, že se k vám váš pes skvěle hodí a nebo dokonce, že jste si podobní. Aspoň mně se to stává často. To, že se psi někdy chovají jako lidé a jsou nám díky tomu v lecčems podobní, ale povrzuje i celá řada...
Člověk nemusí mít doma malou zoo jako já, aby přemýšlel nad případným potomstvem svých mazlíků. Rozhodnutí stát se z majitele chovatelem byste určitě neměli brát na lehkou váhu. A rozhodně to není pro každého. Moje smečka se například skládá jak z...
Nejsem kdovíjak velký koňák, ale projížďku na koni čas od času ráda podniknu. Své chlupáče obvykle nechávám doma. Přítomnost koní je totiž vyvádí z míry. Když jsem si pořizovala své čtyřnohé psí parťáky, nepomyslela jsem na to, že ne všechna plemena...
Roztomilé pískomily jsem jako malá vždycky obdivovala v pražské ZOO. Zatímco mladší bratr chtěl vždycky pospíchat na slony, hrochy, lvy a tygry, mě nejvíc bavila ta zvířata, která obvykle stojí stranou největšího zájmu návštěvníků. Kdybych neměla doma...
Každý, kdo má doma psa, určitě potvrdí, že jsou to empatická a citlivá zvířata. Jsem přesvědčená, že po náročném pracovním dni můj chlupáč prostě pozná, že jsem unavená a mám špatnou náladu a chová se jinak, než když jsem veselá a plná energie. To, co...
Jestliže máte koček víc, tak jako já, asi se shodneme, že zcela jednoznačná odpověď neexistuje. Podle mých zkušeností dokonce neexistuje ani jednoznačná odpověď na to, zda kočky vůbec hlazení mají rády. Můj nejdivočejší kočičák ho třeba vůbec...