Markéta je moje dlouholetá kamarádka. Seznámili jsme se přes útulek, ze kterého jsem si vzala svého prvního psa a ve kterém jsem pak začala vypomáhat. Pod tímhle sdružením Markéta v Praze provozuje depozitum pro kočky, kam ráda zavítám, když je chvíle času. Dnes vám společně představíme, co provoz takového depozita obnáší.
Ahoj Markéto, jak vůbec začala tvoje láska ke kočkám?
Ahoj. Když jsem byla malá, trávila jsem skoro každý víkend na venkově, u prarodičů. Měli malé hospodářství se spoustou zvířat, a samozřejmě tam byly i kočky. Už tehdy mne to k nim táhlo. Asi to byla jejich nezávislost, co mi učarovalo. Když jsem pak jednou viděla, jak babička bere kočce její narozená koťata a jde je utopit, něco se ve mně zlomilo. Od té doby jsem hlídala, kdy kočka porodí a prolézala všechny možné skrýše, jen abych koťata našla dříve než babička. Několik vrhů se mi tak povedlo zachránit a koťata se udala. Takto to začalo, to mi bylo asi 8 let. V tu dobu jsem asi kočkám zcela propadla :). V 11 letech jsem na procházce našla odrostlé kotě se zanícenýma očima a hroznou rýmou. Donesla jsem ho k babičce, že se o něj postarám a vyléčíme ho. Bohužel mi to zakázala a donutila mne ho odnést zpět. Nepomohlo nic. Když jsem to malé vracela tam, kde jsem ho našla, zařekla jsem se, že už tohle nikdy nedovolím. No a to byl začátek:)
Takže tím pro tebe začala záchrana koček bez domova? Kdy do depozita přišla první?
To bylo v roce 2008, kdy jsem se se svými kočkami přestěhovala do Prahy a seznámila se s předsedkyní našeho útulku. S ní jsem jela na mou první záchrannou akci. Jednalo se o kotě, které spadlo do těžko přístupné šachty. Po několika hodinách, za pomoci ochotných policistů, se povedlo kotě vytáhnout. Vypiplala jsem ho a umístila do nového domova, kde spokojeně vládne dodnes :).
Od té doby tedy provozuješ depozitum pro bezprizorní kočky?
Ano, od té doby začalo mé “depozitování”. Pohybuje se tu u mne většinou okolo 15 kočiček. Patří do toho ale i mé vlastní, které jsem měla již v době, kdy jsem s tím začala.
A jak to v takovém depozitu chodí?
Po příjmu je kočka minimálně 14 dnů v karanténně, záleží na jejím zdravotním stavu. Pokud je vše v pořádku, je vypuštěna mezi hlavní kočičí smečku. Je naočkována a vykastrována. Pak jí hledám nový domov. Přichází sem jak kočičky přímo z ulice, tak i z našeho útulku, který není v Praze. Z útulku se ke mne dostávají hlavně kočky, které potřebují speciální léčbu, vyšetření nebo péči. Jelikož spolupracuji s výbornou klinikou Well Vet v Praze, tak toto můžeme společně poskytnout.
Jak to v depozitu vypadá? Většina lidí si asi pod tím pojmem nic konkrétního nepředstaví.
Kočičí depozitum je vlastně normální domácnost, kočky zde žijí jako by byly opravdu doma. Oproti klasickému útulku to má několik výhod. Je zde méně koček, takže se jim dostává více individuální péče. S tím souvisí i to, že se může lépe projevit kočičí povaha, člověk pak lépe odhadne, do jakého trvalého domova by měla kočka odejít. Socializace kočiček “plašanek” je také snazší.
No a co všechno takové “depozitování” obnáší?
Je toho spousta. Jedná se o odchyty koček a koťat. S toulavými kočkami je to běh na dlouho trať. Většina je ve špatném stavu nebo březí, dostaly se ke mne i kočky například sražené autem, hodně kočičích kolonií je bohužel blízko frekventované silnice. Takže spoustu času člověk tráví na veterině. Doma pak lítám mezi marody s prášky, injekcemi, neustále podvědomě sleduji, jestli se nějaká kočka nechová jinak než obvykle. Také k tomu samozřejmě patří odčervování, očkování, kastrace. Na jaře a na podzim je zase nával koťátek. Lidé přináší nalezená osiřelá několikadenní koťátka. To pak člověk krmí každé dvě hodiny, skoro nespí a snaží se najít náhradní kojící kočku. Do toho všeho se snažíte vymazlit bojácné kočky, kterým říkám “plašánci”. Dále je potřeba ulovit nějakou kvalitní fotku adeptů na nový domov a inzerovat je. Když se pak ale povede kočičku umístit a dostanu zprávu a její fotky z nového domova, kde je šťastná, za ten čas a energii to stojí.
A jak při tom všem stíháš práci?
Mám naštěstí volnou pracovní dobu a část dne pracuji přímo z domova, tak se to dá skloubit. Dříve, když jsem chodila klasicky na osm hodin do práce, to bylo horší. Kočičí sirotky jsem si musela brát do kanceláře, během pauzy na oběd jezdit domů zkontrolovat marody a podat léky. Byla to někdy opravdu honička.
Z čeho je provoz depozita placený?
Depozita a útulky fungují především díky dárcům. Lidé přispívají jak finančně, tak i vozí krmivo, stelivo, textil, desinfekce. Bez nich by fungování nebylo v podstatě možné. Konkrétně u mne je měsíčně spotřeba zhruba 40-50kg steliva, 300 konzerv, 20 kg granulí. Když k tomu přidáte výdaje za veterinu, tak by to člověk s normálním platem opravdu neutáhl.
Když jsi s depozitem začínala, vědělas do čeho jdeš?
Tak určitou představu o fungování depozita jsem měla. Jen jsem nepočítala s tím, že se mi počet kočičího osazenstva až tak rozroste. Myslela jsem, že ke svým čtyřem vlastním kočkám, budu mít tak tři depozitní. Některé zachráněné kočky ale bohužel nelze do nových domovů umístit, ať už ze zdravotních nebo psychických důvodů. Takže zůstávají u mne, kde jim mohu v případě potřeby poskytnout okamžitou lékařskou pomoc a jsou právoplatnými členy domácnosti.
A šla bys do toho znovu?
I přesto, že se můj pracovní i osobní rozvrh podřizuje kočkám - člověk nemůže ani odjet na dovolenou - tak bych do toho šla znovu. Kočky člověka nesmírně obohacují a za jejich záchranu to stojí.
Jakým způsobem tě mohou naši čtenáři podpořit?
Nejvíce mi pomůže stelivo nebo kvalitní krmivo, hlavně granule. Pokud by se někdo rozhodl mi pomoci, může mi napsat na e-mail leemet@seznam.cz a určitě se domluvíme.
Jestliže máte kočku, která se může volně pohybovat venku, a není to kočka takzvaně bytová, možná už jste se bohužel s případem otravy setkali. Občas se totiž stává, že venkovní kočky chytí živou myš, která ale před tím sežrala jed na hlodavce.
Pes je od přírody zvíře smečkové. Domestikací se z něj stal tvor společenský, neustále obklopený člověkem. Neznám v podstatě žádného psa, který by byl nadšený, že zůstává doma sám. Samota v nich vyvolává strach, protože mají geneticky zafixované, že...
Věděli jste, že o víkendu měli naši mazlíčci svůj svátek? Na neděli 4. října totiž připadl Mezinárodní den zvířat. Akce pro návštěvníky si nepřipravili jen zoologické zahrady, ale i řada organizací pomáhající týraným či opuštěným zvířatům. A jak jste...
Od listopadu psi v Praze jenom na vodítku. Asi jste tuhle informaci taky zaznamenali. Co na ni říkáte? Ač jsem pejskař tělem i duší, tak musím říct, že v něčem tohle opatření chápu. Ne všichni obyvatelé Prahy psy zbožňují stejně tak jako já a ne každý...
Já sama zatím příchod nového člena domácnosti neočekávám, ale pár kamarádek už tenhle případ řešilo. Jak psovi, který je zvyklý být středobodem vesmíru a rozmazlovaným miláčkem vysvětlit, že teď se bude muset o svá privilegia dělit s malým človíčkem?...
Jak porozumět psí řeči, i když nejste Arabela? Základem je naučit se číst řeč těla a uvědomit si, že pes je v první řadě šelma, která se řídí především instinkty přežití, a až na druhém místě domácí mazlíček.
Máme tu podzim a s ním i začátek musherské sezóny. A ačkoli pořádná sněhová nadílka je ještě daleko před námi, trénovat se dá už teď, například na koloběžce. Takže pokud patříte mezi nadšence Jacka Londona a Bílého tesáka, bude se vám určitě tento...
Kočky v sobě mají geneticky zakódovanou čistotnost. Když z ničeho nic začnou čůrat mimo kočičí záchod, často to může značit nějaký problém (nejen zdravotní). Náš kocour to začal dělat až teď na stará kolena! Vůbec jsem netušila, oč jde, a proto jsem...
Výcvik mladého chlupáče je vážná věc. To, co se pes naučí ve štěněčím věku, už se pak hůře napravuje. Učením a tréninkem se také vytváří a upevňuje vzájemný vztah mezi psem a člověkem. Naše Roza je vážně ďábel a proto jsem se rozhodla výchovu...
O tom, že kočky jsou hravá stvoření, není pochyb. Naši kočičáci jsou toho živým důkazem. A jaké hry a hračky jsou jejich nejoblíbenější?
Pokud vás stejně jako mě čeká “last minute” dovolená, asi se shodneme, že první otázka, kterou si klademe, zní – S nebo BEZ? Jako pejskařům je vám určitě jasné, že myslím se psem nebo bez psa. Obvykle samozřejmě vyhrává první varianta a logicky proto...
Psi a vše kolem nich jsou mojí zálibou již od dětství, a tak není s podivem, že se volných chvilkách ráda pídím po tom, co se nového děje v kynologii. A tak vás asi nepřekvapí, že jsem si pro vás dnes přichystala článek o poměrně nové metodě výcviku...
