Psí historie II: Hačikó

V tomto cyklu se seznámíme se známými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití s nimi dokázali. Hačika bychom měli najít ve slovníku vedle fráze “věrný jako pes”. Díky tomu je navždy zapsán do srdce (nejen) Japonska.  

Psa obecně vnímáme jako věrného společníka a ochránce. Hačikó ale tuto představu ztělesnil doslova a díky tomu ho dnes zná celý svět.

Plemeno Akita Inu, ke kterému Hačikó patřil, je jedno z nejstarších (lidem dělají společníky už minimálně 7 000 let) a v Japonsku jde o velmi vážené plemeno. V minulosti bylo jejich úkolem doprovázet kočovníky a lovit medvědy a jeleny. V Japonsku se toto plemeno stalo symbolem štěstí a věrnosti. Počátkem dvacátého století bylo dokonce prohlášeno za kulturní bohatství a národní poklad. 


Hačikó se proslavil právě díky své oddanosti k pánovi, a to i léta po jeho smrti. Pověst o něm se nejen z jeho rodného města Odate v prefektuře Akita, ale i z celého Japonska rozšířila do celého světa.


Narozdíl od Lajky, kterou jsme si představili minulý měsíc, se Hačikó dožil krásných (i když asi ne o mnoho veselejších) 12ti let (1923-1935). Jako štěně si ho osvojil profesor na Fakultě zemědělství Tokijské univerzity Hidesaburó Ueno. Každý den, kdy jel jeho pán na univerzitu, ho Hačikó doprovázel na vlakové nádraží Šibuja a každý večer tam na něj čekal.


Rok na to ale profesor náhle zemřel na pracovišti. Pes se dostal do péče příbuzných zemřelého, ale neustále utíkal a vracel se do jeho domu. Nakonec tedy nebylo zbytí a péči o Hačika převzal profesorův zahradník, který psa znal už od štěněte. Hačika oddanost k pánovi ale ani po letech nepolevila a až do své smrti o devět let později se stále každý večer vracel na nádraží doufajíc, že se jeho pán už konečně vrátí.


Zájem celého Japonska o Hačika probudil jeden z článků bývalého studenta profesora Uena, který se zaměřoval právě na pozoruhodnou loajalitu tohoto psa. A tak se z Hačika stal roku 1932 exemplární příklad oddanosti, jeho příběh všechny dojímal a vzrostl zájem o plemeno Akita Inu.


Na jeho památku stojí na tomto vlakovém nádraží dodnes Hačikova bronzová socha a stále čeká, kdy se jeho pán vrátí domů. Natočily se o jeho životě i dva filmy, jeden japonský Věrný pes Čiko a následně britsko-americký remake Hačikó - příběh psa. Hačikovy ostatky jsou uloženy v Národním vědeckém muzeu v Tokiu a legenda o tomto nesmrtelném poutu a o tom, jak se i ten nejobyčejnější rituál může stát největším a nejčistším vyznáním lásky se v Japonsku traduje dodnes.

 

Související články

Jak pomoct kočkám přečkat letní vedra?

Představte si, že přes léto nosíte stejně huňatý kožíšek jako naši kočičí parťáci. Ačkoli se jedná o jejich chloubu, v parnech posledních týdnů jim to vůbec nezávidím. Při pohledu na naše dvě kočičky jsem začala přemýšlet, jak jim pomoct přečkat léto.

Dogtrekking

Také jste měli jako děti rádi orientační běhy? A nyní rádi vyrážíte na výlety do terénu ve volné přírodě, kde putujete krajinou? A vždy vás při tom doprovází váš chlupáč? Pokud jste na všechny tři otázky odpověděli ano, tak je pro vás ideální...

Pes na horách

Je čas letních dovolených a kam se chystáte vy? Někdo jezdí za dobrodružstvím k moři a někdo jiný dává přednost klidné přírodě v horách. Já jsem spíše horal. Horské hřebeny nám nabízejí dlouhé procházky na čerstvém vzduchu, které naši čtyřnozí parťáci...

Hlodavec chalupář

Říká se o nás, že jsme národ chalupářů. Rádi trávíme volný čas mimo civilizaci a ideálně někde co nejblíže přírodě. To platí dvojnásob i o našich mazlíčcích, a to i těch hlodavčích. Dnes jsem si pro vás připravila pár rad, na co nezapomenout, když...

Soužití koček a psů - tipy pro vzájemné seznamování

V jednom z minulých článků (“Jako psi a kočky”) jsem se zaměřila na otázku, jak spolu vlastně vychází zástupci dvou nejrozšířenějších zvířecích mazlíčků, a to kočky a psi. V článku jste rovněž našli doporučení, jak postupovat při jejich vzájemném...

Kynofobie aneb nebojme se s naším strachem pracovat

Se psy jsem vyrůstala, jsem jimi obklopena i nyní v dospělém věku a k lásce ke všem zvířatům budu vychovávat i své děti. Za tu dlouhou dobu jsem poznala, že ne každý sdílí mé chovatelské nadšení a někteří lidé se psů dokonce velmi bojí. Jak můžete...

Pozor na úpal

Léto, to je období krásných slunečních dní spojených se spousty odpolední strávených s mým chlupáčem u vody nebo na procházce v lese. Stejně jako pro člověka, může se i pro psa stát slunce nemilým společníkem. V těchto dnech je opravdu potřeba dávat...

Riziko přehřátí zvířete

Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...

Udržte si přírodu na uzdě

Jsem milovníkem přírody a nijak se tím netajím. I proto se snažím veškerý volný čas trávit se svým chlupáčem někde v přírodě. Často opustíme městské parky a vydáváme se do české divočiny prozkoumávat pro nás dosud neobjevené. Jenže les není město a je...

Jako psi a kočky

Jak vychází psi s kočkami a jak kočky se psy? Z vlastní zkušenosti vím, že nelze jednoznačně říct, že by se nesnesli, ale ani potvrdit, že by se z nich ve všech případech časem stali nejlepšími kamarády. Jde je harmonickému vztahu naučit? A jak to máte...

Kdo si hraje, nezlobí

Končí školní rok a začínají letní prázdniny. Chaos běžného roku na chvíli ustává a všichni jsou o něco více uvolněnější. Mne se bohužel letní prázdniny už přímo nedotýkají, ale léto a chuť se bavit mi zůstává a stejně tak mému pesanovi. A jaká zábava...

Netradiční domácí mazlíček - to je kapybara

Také si říkáte, o co jde? No přeci o kapybaru - největšího žijícího hlodavce, který se však zároveň stává oblíbeným, i když trochu netradičním domácím zvířetem. Je vedro, a proto jsem se teď hodně věnovala vodním tématům. A u vody zůstaneme i...