Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik pohybu je ještě pro psa zdravé a kdy už mu škodí? Nebo že ne každý pohyb mu je prospěšný? Většina pejskařů nad tímto vůbec nepřemýšlí. Řekne si čím víc pohybu, tím líp. To ale nemusí být vždy pravda.
Jak to tedy je, kolik pohybu už psovi škodí a jaký druh pohybu mu nedělá dobře? Na to není tak jednoduché odpovědět. Jako u všeho, každý jedinec se liší a proto k jeho potřebám a možnostem musíme přistupovat individuálně. Podíváme se tedy na problém z pohledu fyziologie psa a jeho omezení pohyblivosti. Díky určitému typu nevhodného pohybu může v průběhu života psa dojít k potížím a pes může začít trpět přetrvávajícími bolestmi.
Jedním z problémů může být opakující se nadměrná zátěž. Tedy jakýkoli typ pohybu, který se pravidelně opakuje a je nad síly vývojového stádia zvířete. Stane-li se jeden druh přehnaně dávkovaného pohybu pravidelnou, každodenní součástí aktivit psa, projeví se to dříve či později negativním dopadem na jeho těle v důsledku stále se opakujícího náporu na svalový a kosterní systém. Před každou zátěží je také třeba zahřátí svalů psa procházkou nebo nějakou nenáročnou rozcvičkou.
Vždyť negativní dopad na pohybový aparát psa může mít i prostý aport. Pokud se opakuje často a aktivita trvá dlouho, může dojít k potížím. Nepřetržitá akce běhu, lovu a otáčení není pro psa zdravá. Musíme mít na mysli, že pokud aktivita psa baví, nikdy neřekne dost, i kdyby ho něco bolelo. Je tedy na nás, abychom délku hry kontrolovali, neházeli aport hodinu v kuse, ale prolínali ho i jinou aktivitou a typem pohybu psa a samozřejmě i odpočinkem.
Ani běh u kola není pro psa to pravé ořechové. Zaprvé můžeme únavu psa lehce přehlédnout a jeho síly přecenit, protože pro nás je pohyb na kole o dost snazší. Zadruhé konstantní tempo běhu psa není pro jeho svaly vhodné a může dojít k jejich přetížení. Pracují totiž stále jen v jednom rozsahu, tedy ve fixované délce kroku beze změny. Tím se svaly sice třeba vyrýsují, přestávají být ale plně funkční, protože budou uzpůsobené jen jednomu rozsahu pohybu. Stejně tak může škodit i příliš stejného druhu povrchu. To se týče například běhu. Terén by neměl vést jen po asfaltu nebo naopak jen po hlíně. Prostě a jednoduše, všeho moc škodí. Jen různorodost povrchu zařídí rovnovážné zatížení těla psa.
Psům neprospěje ani náhlý nápor víkendových aktivit. Pokud přes týden chodí jen na kratší vycházky a o víkendu má absolvovat třeba i celodenní výlet, je to pro něj extrémně náročné. Takové náhlé zvýšení pohybu může psům přivodit bolesti a letargii na minimálně další dva dny. Pokud se to takto bude opakovat dlouhodobě, svalové vlákna se mohou začít zkracovat a tím vytvářet čím dál větší napětí v kloubech. Nezapomínejte tedy delší procházky prolínat pravidelnými přestávkami a upravte i délku trasy.
Ideální je psa na pohyb zvykat postupně. Tedy postupně zvyšovat délku i náročnost aktivit a hlavně aktivity obměňovat, aby byla zajištěna zátěž celého těla psa.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
