Jak už jsem se zmiňovala v předešlých článcích, příležitostně vypomáhám kamarádce Markétě, která provozuje kočičí depozitum. Měla jsem i možnost se zúčastnit několika odchytových akcí bezprizorních koček a dnes se s vámi o tuto zkušenost podělím.
Poprvé jsem na odchytové akci byla, když do depozita zavolala starší paní s prosbou, abychom přijeli odchytit kočky do areálu jedné nemocnice v Praze. Pohybuje se jich tam velké množství a paní je chodí krmit (zaměstnanci nemocnice to mají zakázáno), jenže už má špatné nohy a bojí se, že bez její podpory by nevydržely.
Sbalili jsme tedy sklopec, menší podlouhlou klec, která má systém sklapnutí dvířek po nášlapu na plošinku, podběrák, přepravky, kapsičky a vydaly se do areálu nemocnice. Paní nám ukázala, kdy a kde (samozřejmě že v čas krmení) se kočky pohybují a šly jsme na věc. Odchyt koček do sklopce chce pevné nervy a velkou dávku trpělivosti. Jediné, co totiž můžete dělat, je nastražit sklopec na místo, do sklopce dát co nejvoňavější kapsičku, vzdálit se a čekat a čekat a čekat.
Takhle čekáte třeba hodinu, než se nějaká kočka vůbec ke sklopci přiblíží. Krouží nedůvěřivě kolem, čmuchá a prověřuje. Ty opatrnější se do sklopce neodváží a jídlo oželí, ty neznalé a nezkušené nakonec do sklopce vlezou a dvířka za sebou zaklapnou. A teď teprv nastává ta sranda - dostat kočku ze sklopce do přepravky. Taková venkovní kočka chycená v pasti totiž vyvádí jako ďábel, kouše a škrábe co jí síly stačí, jen aby utekla. Nebo se drží na konci sklopce a ne a ne se pohnout.
Problém je, že jakmile ostatní kočky vidí lapení jiné, už se ke sklopci nepřiblíží. A nejen ten den, ale už nikdy a naučí to i svá koťata. Takhle jsme při číhání viděly tři ani ne půlroční koťátka, která se pořád kolem sklopce ochomýtala a nasávala neodolatelnou vůni kapsičky. Hned za sebou ale měla mámu, která je kontrolovala a odháněla je z přílišné blízkosti té pekelné klece.
Viděli jsme i rezatého staršího kocoura se špatně srostlou zlomeninu nohy, který se naučil, kam nešlapat, aby se dostal k dobrotě a dvířka se za ním nesklapla. Ostatní kočky zas kousky masa ze sklopce vytahovaly packou skrz drátěný bok.
Je tedy čím dál těžší kočky do sklopce odchytit. Jsou učenlivé a své zkušenosti přenáší z generace na generaci. Navíc jak jde o několikátou generaci žijící venku, kočky jsou plaché a většinu z nich už se nepodaří si na člověka zvyknout.
I když se nám povedlo několik odrostlejších koťat chytit, po vypuštění v depozitu když jim skončila karanténa okamžitě zmizela v těch nejnedostupnějších koutech a člověk o nich týdny nevěděl. Až třeba po měsíci jste je koutkem oka zaregistrovali, jak se mihla mezi úkryty. A za další měsíc už se ostražitě pohybovala prostorem, ale běda, jak jste se k nim chtěli přiblížit. A teď si představte, že je potřebujete chytit a prohlédnout, jestli nemají blechy nebo klíšťata, svrab v uších a podobně, odvézt je na kontrolu a očkování. To vás kolikrát nezachrání ani svářečské rukavice.
Takové kočky jsou pak těžko umístitelné, kdo by měl taky zájem o kočku, která se k němu ani nepřiblíží a přijde se jen najíst. Naštěstí i takových se pár najde, co mají domeček nebo statek a nabídnou kočce domov bez nějakých očekávání. A naštěstí ne všechny kočky jsou takto divoké. Spousta jich je na lidi zvyklá a vyhledává jejich společnost nebo nežijí venku tak dlouho, aby si na člověka odvykly.
Toho je důkazem i další příklad. Jednou, den před Vánoci, mi jedna mladá kočka vběhla sama do náruče. Bylo to na depu přepravce, a tak dostala jméno Zásilka :). No a ještě že tak. Řidiči říkali, že se jim často schovávala do auta, taky aby ne, v zimě se takový nahřátý motor hodí. Jenže by stačilo aby jednou před nastartováním nestihla utéct a mohlo se stát neštěstí.
Odchyt koček je tedy často nervy drásající a frustrující práce, má ale svůj důvod. A ten pocit zadostiučinění, když vidíte kočku odjíždět do nového domova a víte, že se jí tam dobře daří, za to prostě stojí!
Sibiřský husky je nádherné psí plemeno. Je to pes v pohybu. Hbitý, silný a svérázný. I pro tyto jeho vlastnosti se objevuje zapřažený za saně nejednoho mushera. Říká se, že všichni psi, kteří rádi táhnou, jsou na psí spřežení vhodní, sibiřský husky ale...
Domácí kočka se nepodívá ven tak často jako pes, o to více ji pak na tuto skutečnost musíme připravit. Nějaká ta návštěva veterináře nebo i cesta na chalupu je přece jen nemine.
Mazlení a hlazení není všechno. Kočky si velice užívají i společný čas strávený hrou, navíc i tato činnost vede k upevnění vašeho vztahu. Chlupáč se vyřádí a za zkrácení dlouhé chvíle vám bude jistě vděčný.
Bruselští grifonci svým vzhledem nezapřou podobu s Ewoky z Hvězdných válek. A to zcela oprávněně! Tito psíci byli předlohou k vytvoření zmíněné imaginární rasy. Režisér George Lucas totiž doma jednoho bruselského grifonka měl.
Skotskou klapouchou kočku poznáte na první pohled - jak napovídá její název, má typicky sklopené uši. Je to pohodová vyrovnaná kočka s nenáročným charakterem a miloučkým vzezřením.
Dnešní domácí, vyšlechtění psi už nejsou těmi houževnatými vlky jako kdysi. A i když jsou v té nejlepší kondici, na zimu to stačit nemusí a je třeba je pořádně zaopatřit.
Jaké jsou nejnovější trendy ve výživě psů? A jak se na tyto trendy dívají odborníci a sami pejskaři? Zmapovala jsem pro vás, o čem se v poslední době v souvislosti s krmením psích chlupáčů nejčastěji psalo, a to jak doma, tak ve světě.
I přes značné snahy spolků na ochranu zvířat u nás poslední dobou stoupá počet polodivokých zvířat. Mohou za to hlavně kolonie koček, které se nekontrolovaně množí.
Plánujete si pořídit fretku a nevíte, jak o tohoto domácího mazlíčka pečovat? Fretka miluje svobodu a pohyb, potřebuje tedy hodně prostoru a zároveň i vaší pozornosti. Přináším proto 10 tipů, jak na specifickou péči o tuto malou šelmu. :)
Pokud bylo jedním z vašich novoročních předsevzetí shodit nějaká ta vánoční kila a být fit, váš psí parťák vám s tím může skvěle pomoct. Navíc psí obezita je jednou z věcí, která veterináře v poslední době trápí nejvíce. Jak na zimní trénink?
Psi trénování na lokalizaci trusu šelem v projektech ochrany přírody občas identifikují špatný druh. A to ve 4 až 45% případů. Studie zveřejněná v časopise Scientific Reports přišla s možným vysvětlením, proč tomu tak je. Na vině nemusí být ani chyba...
Tato africká kočkovitá šelma má na kočku dosti netypickou stavbu těla. Díky svým dlouhým nohám vypadá spíše jako pes. A ač jde o zvíře divoké, často hraje i roli domácího mazlíčka.
