O svých zkušenostech se psy a dalším zvířectvem se s vámi dělím už nějaký ten pátek a napadlo mě zabrousit taky trochu do historie, ale zajímavé! Ráda bych vám představila několik známých psích osobností, které svým způsobem obdivuji. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití s nimi dokázali.
Lajka se dožila pouze asi tří let ( *1954 - ✝1957 ) a jako první živý tvor naší planety se dostala na oběžnou dráhu Země.
Tato historická událost se stala 3. listopadu 1957. Dopravila ji tam sovětská družice Sputnik 2. Důvodem k jejímu letu byl fakt, že v té době se o vlivu kosmického prostředí na živý organismus vědělo jen málo. Letům do vesmíru s lidskou posádkou tedy muselo předcházet vysílání zvířat.
Nebyla však prvním psem, který se podíval do vesmíru. Hranici vesmíru, tedy 100 km nad zemí, před ní překročila psí dvojice Dezik a Cygan. Ti byli vysláni roku 1951 z kosmodromu po balistické dráze do výše 101 km.
Původní jméno Lajky (doslovný překlad Štěkačka) znělo Kudrjavka (doslovný překlad Kudrnka). Dostala i mnoho dalších jmen, ale proslavila se pod tímto, což je mimochodem název plemene loveckých psů severního Ruska a Sibiře.
Byla to maličká dvou až tříletá tulačka z Moskvy, kříženka vážící jen 6 kg. Vědci předpokládali, že toulaví psi budou zvyklí na těžký život a proto lépe vydrží jak trénink, tak i úkol.
Samotný výcvik probíhal postupným si zvykáním na těsnou kabinu, ve které se dalo jen sedět, postavit nebo lehnout, otočení bylo nemožné. Připravovali ji i na přetížení v centrifuze, na hluk při startu a speciální kašovitou stravu určenou na cestu.
Start Lajky proběhl bez potíží. Až při odhození družice od rakety na oběžné dráze došlo k problému - družice zůstala spojená s posledním stupněm nosné rakety. To mělo za následek špatné fungování systému regulace teploty. Ačkoli byla Lajka rozrušená, na oběžné dráze se jí tep vrátil do normálu a dokonce se i najedla.
Její návrat na Zemi ale nebyl plánovaný, taková technologie ještě nebyla vyvinutá. Jídlo měla s sebou na sedm dní a poté měla být údajně usmrcena naprogramovanou injekcí. Její život byl ovšem o hodně kratší. Na oběžné dráze přežila jen několik hodin. Po pěti až sedmi hodinách už nejevila známky života. Dosud není příčina smrti jasná, Sovětský svaz následující léta vydával rozporuplná prohlášení. Vyskytla se tvrzení, že umřela v důsledku přehřátí, díky nedostatku kyslíku po selhání baterií, i že byla plánovaně usmrcena.
Západní ochránci práv zvířat kritizovali vyslání Lajky na smrt. Další lety psů na oběžnou dráhu pak už byly plánovány jako návratové, v rámci přípravy pro let člověka. Díky Lajce se totiž potvrdilo, že živý tvor přežije vzlet do vesmíru i delší pobyt na oběžné dráze ve stavu beztíže.
Ve Hvězdném městečku, kde se ruští kosmonauti připravují na let, má Lajka památník. Další byl postaven roku 2008 na pozemcích Institutu vojenské medicíny v Moskvě. Lajka se také početně objevovala na poštovních známkách po celém světě. Její příběh je stále připomínán, vznikl o něm komiks, její jméno se objevuje v písních i názvech kapel. Lajky osud to sice neodčiní, ale alespoň to snad uctí její památku.
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
