Jak slyší kočky a psi?

Možnosti psího sluchu se stejně jako v případě lidí proměňují s přibývajícím věkem. Čím je pejsek starší, tím hůř obvykle slyší. Někteří mohou v krajním případě v seniorském věku přijít o sluch skoro úplně. V porovnání s námi lidmi ale psi slyší o dost lépe. Obvykle se uvádí, že slyší minimálně 2x – 3x tak dobře jako my.

Co to znamená v praxi? Například tichý zvuk, který je lidské ucho schopné zachytit na vzdálenost 6 metrů, dokáže pes slyšet i ze vzdálenosti 20 metrů a víc. Proto například psi, kteří mají sklony štěkat na příchozí návštěvy, mohou někdy spustit štěkot už ve chvíli, kdy se návštěvník teprve blíží k našemu vchodu a my ho zatím nevidíme, ani neslyšíme. Pes dokonce podle zvuku kroků dokáže poznat, zda se k domu blíží jemu známá osoba nebo někdo cizí.

Frekvenční rozsah psího sluchu je také o poznání širší, než ten lidský. Obvykle psi slyší zvuk o kmitočtech 40 Hz – 45 000 (někdy se uvádí dokoce 60 000 Hz). U lidí se nejčastěji uvádí jako maximální hranice slyšitelnosti nejvyššího zvuku zhruba 20 000 Hz. Znamená to, že psi v porovnání s lidmi slyší i tak vysoké tóny, které naše ucho nezaznamená. Na tomto principu fungují známé výcvikové vysokofrekvenční píšťalky. Jejich vysoký zvuk je psy dokonce slyšitelnější na větší vzdálenost než lidský hlas.

Psům navíc při naslouchání pomáhají i ušní boltce, které jsou pohyblivé a přicházející zvukové vlny směrují do zvukovodu.

A jak slyší kočky?

Stejně jako psi, dokáží i kočky jemnými svaly natáčet ušní boltce tak, aby zvuk pronikal do jejich zvukovodů pod co nejlepším úhlem. Těchto malých svalů mají kočky kolem boltce dokonce víc než psi, a proto dokáží se svýma ušima pracovat s ještě větší přesností. I v případě horní hranice slyšitelnosti zvukových kmitočtů kočky psy překonají. Udává se, že kočky dokáží slyšet i zvuky o kmitočtu 64 000 Hz.

Protože je pro kočky snazší zvuk rozklíčovat, když nejsou v pohybu, můžete si všimnout, že pokud zachytí nějaký pro ně zajímavý zvuk obvykle se zastaví a někdy to skoro vypadá jako by zkameněly.

A ještě jedna zajímavost na závěr – dědičná hluchota je často u psů i koček provázena bílým zbarvením srsti. V případě koček, které jsou bílé a mají jedno oko modré a druhé například žluté, bývá často hluchotou postiženo ucho na stejné straně, na které má kočka modré oko. Tento typ hluchoty souvisí s pigmentovými buňkami zvanými melanocyty. Ty se totiž vytváří ze stejného základu jako buňky ve vnitřní části ucha. Pokud melanocyty nefungují správně, důsledkem je bílá barva. Navíc je zvýšená pravděpodobnost, že se nesprávně vyvinou i některé buňky právě ve vnitřním uchu a v důsledku toho bude zvíře bílé … a hluché.