20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Pokud si zakládáte na pěkně upravené zahradě a váš pes patří do kategorie takzvaných hrabáčů, asi vám to moc radosti nedělá. Ovšem zuřivé hrabání v hlíně nepotěší ani ty z nás, kdo nad pár dírami v trávníku přimhouříme oko. Místo chlupáče nám totiž po takové hrabací seanci přijde domů koule bahna. Proč vlastně psi hrabou? A co s tím?
Můj pes naštěstí mezi milovníky hrabání nepatří. Zato jezevčík mého bratrance patří mezi psí mistry s těmito zahranidnickými schopnostmi. A víte, proč pes vlastně hrabe? Rozklíčovat to není tak jednoduché. Důvodů je totiž celá řada.
Baví ho to
Pes hrabe prostě proto, že je to pro něj hra. Mezi plemena, jejichž příslušníci hrabou častěji než jiní, patří různé druhy teriérů a právě jezevčíci. A jak poznáte, že váš pes hrabe jen tak pro zábavu? Obvykle střídá hrabání s radostným pobíháním a stavěním se do takzvaného hravého postoje, kdy je přední část těla níž než zadní a trochu to vypadá, jakoby se pes klaněl. Jedním z řešení tohoto typu hrabání je naučit psa hrabat jen na k tomu určeném místě. Vyhraďte mu část zahrady, kde vám hrabání nevadí a pokud bude hrabat tam, odměňte jej. Hrabání na jiném místě potrestejte, například okřiknutím.
Hrabe z nudy
Pokud pes tráví celý den sám na zahradě, je možné, že se prostě nudí a hrabání mu poskytuje rozptýlení. Řešením je pořídit mu různé interaktivní hračky. Třeba ty, které můžete naplnit pochoutkami, které z nich při hře padají. Dejte mu velkou kost, jejíž okusování ho zabaví na delší dobu. Zkrátka mu najděte jinou zábavu než hrabání. Další možnost je psa víc unavit před tím, než ho samotného necháte na zahradě. Berte ho na delší pocházku, běhejte s ním nebo si s ním víc hrajte.
Chce utéct
Další důvod, proč psi hrabou je ten, že se chtějí podhrabat pryč. Může to být třeba proto, že je v blízkosti hárající fenka nebo se chlupáčovi po vás stýská a chce se podhrabat pryč proto, že chce za vámi. V takovém případě je nutné spíš než hrabání řešit separační úzkost. A to proto, aby pejsek dokázal trávit čas v klidu a bez stresu i bez vaší přítomnosti a nemusel tak z nervozity hrabat. Avšak případě hárající fenky se hrabání ve snaze utéct příliš řešit nedá. Pokud máte zahradu, tak leda tím, že ji dobře zabezpečíte.
Chce si schovat pochoutku
Jeden ze starých psích instinktů je schovávání jídla. A právě proto mohou někteří psi hrabat. Chtějí si schovat část jídla nebo třeba žvýkací kost, kterou jste jim dali. Tohoto typu hrabání se snando zbavíte tím, že psovi budete dávat jen tolik jídla a pochoutek, kolik jich dokáže beze zbytku sníst. Když mu nic nezbyde, nebude mít ani co zahrabat.
Je mu horko
V našem podnebném pásu je tahle možnost pravděpodobná jen v létě. Nicméně někteří psi si skutečně hrabou díru v zemi proto, že se v ní chtějí ochladit. Tento důvod ale nepatří mezi moc časté. Řešení je v tomhle případě jednoduché. Poskytněte psovi možnost se zchladit. Postavte mu na zahradu dětský bazének s chladnou vodou, pořiďte mu chladicí podložku a umožněte mu se schovat někam do stínu. Nezapomeňte však na to nejdůležitější, a to misku s čerstvou vodou umístěnou někde ve stínu. A vodu pravidelně doplňovat a vyměňovat.
Probudil se v něm lovecký pud
Možná u vás na zahradě žijí myši nebo krtci a vás pejsek jejich přítomnost cítí. Díky tomu se v něm probudí lovec, které si jde pro svou kořist a snaží se tedy za každou cenu k myším či krtkům dostat. Odnaučit psa tento typ hrabání patří k tomu nejtěžšímu, protože lovecký pud je velmi silný. Psa rozhodně netrestejte až poté, co najdete vyhrabané díry. Vyhubujte mu jedině tehdy, když ho přistihnete přímo při činu. I tak se ale obrňte velkou dávkou trpělivosti, protože odnaučit pejska tento druh hrabání může být na dlouho.
A z jakého důvodu hrabal pes mého bratrance, ptáte se možná? Prostě ho to baví. Dostal tedy na zahradě za kompostem své hrabací místečko, kam se naučil chodit, všichni jsou spokojeni a zahrada (kromě kousku za kompostem) zase vypadá jako ze škatulky.
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...