Opičí se psi po ostatních zvířatech i po lidech?

Každý, kdo má doma psa, určitě potvrdí, že jsou to empatická a citlivá zvířata. Jsem přesvědčená, že po náročném pracovním dni můj chlupáč prostě pozná, že jsem unavená a mám špatnou náladu a chová se jinak, než když jsem veselá a plná energie. To, co my majitelé psů zažíváme v každodenní praxi, ale potvrzují i vědecké výzkumy. Psi jsou skutečně schopní měnit svůj výraz a chování na základě našich gest a výrazu.

Tahle jejich schopnost se ale nevztahuje jen na jejich chování vůči nám dvounožcům. Vědci na univerzitě v Pise nedávno potvrdili, že psi dokáží v určitých situacích zrcadlit a napodobovat také emoce ostatních psů.

Možná to znáte z vlastní zkušenosti – s někým si povídáte a po chvíli zjistíte, že pokud se dotyčný usmívá, automaticky se vám také začnou zvedat koutky úst. Zrcadlení emocí a napodobování gest či postoje těla lidí, s kterými si povídáme, napomáhá utvrzovat sociální vazby, pomáhá lidem sdílet emoce a je jedním ze základních stavebních kamenů empatie. Jak nedávno potvrdila studie na italské univerzitě v Pise, během domestikace se stejná schopnost zrcadlení nebo chcete-li opičení vyvinula i u psů.

Zoologové už řadu let vědí, že tohoto opičení jsou kromě lidí schopni také primáti. V případě psů se ale jedná o poměrně nové zjištění. Vedoucí italského výzkumu Elisabetta Palagi tvrdí, že rychlá schopnost nápodoby výrazu tváře a postoje těla je u psů automatická a probíhá nevědomky. Pes, který si hraje s dalším psím kamarádem, zřejmě dokáže rychle odhadnout náladu a motivaci svého parťáka ve hře. Na základě toho pak zrcadlí výraz a pohyby svého psího kamaráda, což vede k minimalizaci možných konfliktů. Výsledek tohoto psího opičení je tak vlastně stejný jako v případě lidí – lepší porozumění druhému a eliminace případných nedorozumění.

Vědci nicméně připouští, že bude potřeba ještě důkladnějšího zkoumání, aby mohli s jistotou říct, zda se jedná jen o nevědomý reflex a nápodobu pouhých vnějších gest a pohybů, nebo zda jsou psi skutečně schopní číst myšlenky a emoce svých psích kamarádů. Zjednodušeně řečeno, tak ještě nemůžeme stoprocentně říct, zda se psi opičí jen na fyzické rovině a nebo zda je za tímto chováním nějaký hlubší, promyšlený záměr pochopit myšlenkové pochody a pocity druhých psů.

Stejně tak vědci zatím s určitostí neví, zda změna chování vašeho psa, když jste smutní a unavení pramení z toho, že by se pokoušel pochopit vaše duševní rozpoložení a chtěl by vám záměrně pomoct, nebo zda se jedná o automatické chování, kdy pes reaguje jen na vnější podněty. Tedy například na výraz vaší tváře nebo polohu těla. Určitě ale nejsem sama, kdo je i bez věděckého potvrzení přesvědčen o tom, že mi můj pes rozumí. Co si myslíte vy?

Související články

I mazlíčci mají svou záchranku

Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.

Psi a kočky ve světě III: Psi na Srí Lance

Srí Lanka – dovolenkový ráj v jihovýchodní Asii, pro cestovatele země zaslíbená. Domluvit se anglicky tam není problém, ceny jsou vcelku nízké, domorodci jsou chudí, ale přátelští… Milovníkům psů se tam však naskýtá kromě pohádkových panoramat i smutný...

Mazlení s kočkami může i léčit

Domácí mazlíček přináší radost, to ví každý, kdo s nějakým žije v jedné domácnosti. Svojí hravostí a nepodmíněnou láskou nás často odpoutá od stresujících myšlenek a povinností. Učí nás žít tady a teď, soustředit se chvíli na přítomnost. Možná i to je...

Psí historie IV.: Bobbie

V tomto cyklu se seznámíme se slavnými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Bobbie ušel neuvěřitelných 4000 kilometrů, aby se vrátil ke své rodině.