Máte doma hyperpsa? Pár tipů, jak na psí hyperaktivitu

Ptáte se, jak vypadá hyperpes? Říkám tak všem psím chlupáčům, kteří milují pohyb doma i venku a energie mají stále na rozdávání. Jsou to malí i velcí neposedové i nepolehové, věční průzkumníci a vytrvalí přinašeči balónků i nejvěrnější vítači. Hyperaktivita je přirozenou psí vlastností, neznamená to však, že každý čtyřnohý psí parťák je hyperpes. Je, či není to ten váš?

Nedávno jsem jela na služební cestu a své chlupáče svěřila na pár dní na hlídání k mým rodičům. Když jsem zjišťovala, jak dog-sitting mojí smečky probíhá, přišla mi zpráva: “Vše je v pořádku, ta nejmladší je myšička (ale motorová).” Ano, jsem hrdou majitelkou hyperpsa. A tak se s vámi dnes podělím o pár krátkých postřehů.

Všichni psi potřebují určitou míru fyzické zátěže, a to v závislosti na plemeni, věku a zdravotním stavu. Pohyb je pro ně přirozený a i ten největší gaučák se sem tam potřebuje protáhnout. Někteří z nich mají ale tolik energie, že zaměstnat jen tělo nestačí a je potřeba zaměstnávat i hlavu. Pravidelný trénink a nejrůznější úkoly a hry by tak u nich měly být na denním pořádku. Není totiž nic horšího, než když se takový hyperpes začne nudit. Zatímco psí kliďas chvíle nudy zaspí, hyperpes si vždycky nějakou tu zábavu po chvilce obstará. A páníček se pak jen nestíhá divit.

I proto se v poslední době čím dál, tím více mluví o hyperaktivitě především v souvislosti s problémovým chováním psů (kousání, štěkání, ničení a další). A řada psích majitelů vyhledává rady veterinářů a specialistů na psí poruchy chování. Většinou se však ukáže, že problém není ani tak v nadměrné energii psího chlupáče, ale přístupu a očekávání páníčka. Na druhou stranu nejde popřít, že někteří psi jsou opravdu hyper. Nejednou jsem už slyšela příběhy, kdy se pes měnil v noční živel a vytrvale se dožadoval na svém spícím pánovi hry. Můj nejmladší psí přírůstek mne například v noci párkrát vzbudil tím, že mi na obličej namáčkl svého oblíbeného plyšáka. Zjistila jsem, že jsem v polospánku schopná se s ním jednou rukou visící z postele přetahovat a spokojenost byla na obou stranách. Navíc to netrvalo příliš dlouho, chlupáč většinou po krátké době sám takzvaně odpadl. A já pár měsíců přerušovaného spánků zvládla s tím, že jsem ráda, že mám doma zdravé a hravé štěně.

Ne každý sdílí tento přístup a stává se, že si lidé můžou splést hyperaktivitu s obyčejnou psí pubertou nebo jen radostí ze života. Zatímco určitá míra hyperaktivity, tedy nadbytku energie, je tedy normální, stává se, že někteří psi mají problémy s pozorností. Jednoduše se nedokážou dlouho (a někdy ani chvilku) soustředit. Majitelům těchto pejsků se radí časté, ale krátké trénování. Trénink by měl být stavěný tak, aby to psa stále bavilo a byl motivovaný. Existují i speciální cviky na posílení koncentrace. Osvědčeným trikem je prý i vytváření rituálů nejen ve výcviku, ale i v každodenním životě. Zapomínat by se nemělo ani na řádnou socializaci, a to nejen mezi svými druhy, ale především socializaci ve městě a rušném prostředí. Říká se, že klíčové jsou první tři měsíce, kdy se štěně učí nejen od své matky, ale i od ostatních členů smečky. Nedostatečná socializace v tomto věku tak může být jednou z příčin hyperaktivity v dospělosti.

Ale i v případě výchovy hyperpsů funguje odměňování a pozitivní motivace. Každý chlupáč má něco jedinečného, jde jen o to to objevit a rozvíjet. Když má pes tu správnou motivaci, tak se i lépe soustředí, protože ho baví, co dělá. Práce s hyperpsem ale nemusí být pro každého a chce to notnou dávku trpělivosti, ale i času. Tito psi potřebují neustále nové podněty, jsou tak pro ně vhodné nejrůznější psí sporty, například agility. Cvičení by měli mít i doma (pro inspiraci mrkněte na článek “Netradiční povely”). Dokonce jsem četla, že energičtí psi se hodí k energickým dětem. Vzájemně se spolu vyřádí. Samozřejmě to chce ale dohled vždycky někoho dospělého. Rozhodně by si plemena, která k tomu mají sklony, jako jsou například Jack Russell teriéři, neměl pořizovat člověk, který preferuje klid. I když v každém vztahu člověka se psem je nejdůležitější důvěra, u hyperpsů to platí dvakrát tolik. Jakmile začnou více věřit, třeba i díky nočním hrátkám, nejen svému pánovi, ale i sami sobě, je půl boje vybojováno. A jakou jsou vaše zkušenosti? Je váš pes spíše kliďas nebo máte také hyperpsa?

Související články

Jak se ze psa stane terapeut

Pokud přemýšlíte o tom, že byste se svým čtyřnohým parťákem rádi pustili do canisterapie, ale nevíte, jestli byste to zvládli, zde najdete stručný přehled toho, jaké vlastnosti by pes měl mít a co všechno by měl umět.

Kočičí problémy s kožichem

Dermatologické problémy jsou jedním z nejčastějších důvodů návštěv veteriny. Často na ně trpí i kočky. Kožní problém se může objevit hned z několika příčin a nemusíme si ho u kočky ihned povšimnout. Třeba i proto, kolik času kočky věnují úpravě svého...

Jak ubytovat králíka

Pokud uvažujete o pořízení králíka, možná vám přijde vhod pár rad o tom, jak ho doma ubytovat. Králík má jako každé zvířátko určité potřeby a je na nás majitelích mu život udělat co nejpohodlnější.

5 základních tipů pro kempování se psem

Rychle se blíží období dovolených a možná uvažujete, kam vyrazit i se svým čtyřnohým parťákem. Pokud byste se s ním chtěli vydat pod stan, je toho určitě hodně, co je třeba zvážit. Musíte plánovat a balit nejen pro sebe, ale i pro chlupáče. Rozhodně se...

Historie kočky domácí I. - starověk

Kočka je společníkem člověka už po 12 000 let. A za tu dobu si toho s námi prošla spoustu. Od uctívání a nošení na rukou až po pronásledování a kruté vyvražďování. Pojďme se tedy nejdřív podívat na začátky soužití člověka a kočky. 

Caviaterapie aneb I morčata mohou léčit

Nikoho už dnes asi nepřekvapí, že pes nebo kočka se mohou stát certifikovanými terapeuty a pomáhat s léčbou psychických i fyzických problémů lidí. Věděli jste ale, že pomáhat léčit může i morče?

Fakta o kočičích očích

Kočky jsou proslulé svým výborným zrakem v šeru. Víte ale, v čem je kočičí oko naprosto jedinečné, v čem všem nás překoná a kdy se tomu lidskému naopak nevyrovná?