S péčí o psí a kočičí chlupáče se pojí i řada mýtů. Mezi jeden takový já osobně řadím i onemocnění zvané toxoplazmóza. Jedná se o parazita, který způsobuje spíše více paniky, než skutečných problémů. Navíc se netýká jen koček nebo kočičích majitelů, jak jsem si donedávna myslela. A žije s ním prý až polovina české populace. To vše mě přimělo se celé věci podívat na zoubek. Jak to tedy vlastně je?
Nejedná se jen o kočičí onemocnění
Na úvod si pojďme říct, co ta toxoplazmóza, potvora vyvolávající poprask mezi kočkaři, ale i nastávajícími maminkami, vlastně je. Já toto onemocnění vždycky měla zaškatulkované jako výhradně kočičí. A tak pro mne bylo velkým překvapením, když jsem zjistila, že nakazit se jí může nejen člověk (a to se týká nejen majitelů čtyřnohých kočičích přátel), ale i psi, hlodavci. Na vině je v tomto případě prvok toxoplasma gondii, který napadá svaly a mozkové blány. Tento jednobuněčný parazit, o kterém svět poprvé uslyšel na začátku minulého století, prý svou podobou pod mikroskopem připomíná dílek pomeranče. Při pokojové teplotě přežívá maximálně tři dny, za to ve svých hostitelích po zbytek jejich života.
Proč se ale v souvislosti s toxoplazmózou nejčastěji hovoří o kočkách? Zdá se, že jen v zažívacích ústrojích našich koček může docházet k rozmnožování tohoto prvoka, všichni ostatní slouží jen jako takový taxík k dalšímu rozšiřování. Kočky se stávají nakažlivými až po 3 až 5 dnech, kdy prvok začíná produkovat vajíčka. Kočka si však záhy vytvoří odolnost a parazit tak má obvykle do 2 týdnů s vylučováním nových vajíček, a to se děje pomocí kočičího trusu. Kočky se nejčastěji nakazí tím, že uloví infikovanou myš nebo přičichnou k výkalům od infikované kočky.
V půdě se prý může toxoplasma gondii držet až jeden rok. Onemocnění pak může probíhat téměř bez příznaků, a pokud by měl majitel přeci jen podezření, veterinář kočce provede takzvaný titr, tedy krevní test na protilátky v těle. Léčba je ale pouze symtomatická. Stejně to probíhá u lidí. A jen akutní formy jsou léčeny antibiotiky. Pozor by si měli dávat majitelé koťátek mezi 3 až 7 měsícem života, které jsou toxoplazmózou ohroženy více než kočky dospělé.
Kočičí majitel v ohrožení?
Většina lidí má stejně jako já větší či menší povědomí o tom, že takové onemocnění existuje a že nějak souvisí s kočkami. Zajímavostíje skutečnost, že pravděpodobnost nákazy, respektive přenosu z kočky na člověka bývá velmi nízká. Navíc se člověk může nakazit i jinak a vůbec v tom nemusí figurovat kočičák. Nejčastěji se prý lidé nakazí tím, že sní maso, např. divoké zvěře, které neprošlo řádnou tepelnou úpravou nebo si neumyje ovoce a zeleninu před jejím pozřením.
Jednu dobu dokonce kolovaly internetem články šířící zprávu, že toxoplazmóza u lidí mění nejen chování, psychiku, ale například i tvar obličeje. I když se těmito nejrůznějšími souvislostmi vědci i dále zabývají, nezdá se, že by se podle dostupných informací ve většině případů nákaza u lidí nějak výrazněji projevovala. Většina lidí to za celý život navíc ani nemusí zjistit. Ačkoli toxoplazmóza může postihnout mízní aparát (lymfatické uzliny), tkáně oka, centrálního nervstva či způsobit gynekologická onemocnění. U většiny lidí ale jen nese příznaky chřipky a proběhne bez většího povšimnutí.
A jak je to se samotnými kočkami? Kočky bytové, které bývají krmeny granulemi nebo konzervami, jsou z obliga. Určité riziko může být u koček, které jsou zvyklé chodit ven a lovit. I tak je prý mazlení s kočičákem zcela bezpečné, problém může být spíše se znečištěnou půdou, a to například i na dětském hřišti a pískovišti.
Kočky a těhotenství se nevylučují
Kočky mohou chovat i nastávající maminky. Pokud mají dospělou bytovou kočku, nekrmí ji syrovým masem a její záchodek čistí každodenně, není zde prý žádné riziko. U venkovních koček by na nějakou dobu čištění kočíčího WC měli přebrat ostatní členové domácnosti, ale spíše jako preventivní opatření. Navíc při opakované nákaze už kočka s výkaly již parazita nevylučuje, a nepřestavuje ani v takovém případě nebezpečí. A nemusíte se takovou kočku bát ani pohladit nebo jinak mazlit, srstí se rozhodně nic nepřenáší. A co vaše kočky, nechávali jste je na toto onemocnění testovat? Máte s touto infekcí zkušenosti?
Žebrá váš pes u stolu o jídlo? Loudí i u cizích lidí, když jste v restauraci? Pak byste měli vědět, že za to s téměř stoprocentní jistotou můžete vy sami. Pokud se pes naučí žebrat o lidské jídlo, je to výchovná chyba. Dobrá zpráva ale je, že ho to...
Stručně řečeno – o dost líp, než my lidé. A kočky dokonce slyší ještě lépe než psi. Ze zkušenosti ale můžu říct, že taky záleží na tom, co a koho chtějí poslouchat . Jak je to u psů?
Nemusíte mít doma malou zoo jako já, abyste se zamýšleli nad případným potomstvem vašeho mazlíka nebo mazlíků. Rozhodnutí stát se z majitele chovatelem byste ale neměli brát na lehkou váhu. A rozhodně to není pro každého. Moje psí smečka se například...
Vždy jsem si myslela, že své čtyřnohé parťáky znám do posledního chloupku, ale stále mě něco dokáže překvapit a stále je toho dost co se o nich učit. Některé mýty jsou ale tak zažité, že člověka ani nenapadne se nad jejich pravdivostí zamýšlet. Tak...
Přivolání je bezpochyby jeden z nejdůležitějších povelů, který by pes měl spolehlivě ovládat za každé situace. Nejčastěji psa přivoláváme na povel „ke mně“, ale můžeme ho dále zdůraznit píšťalkou. Ta se vyplatí hlavně v situacích, kdy se od vás pes...
Pokud si zakládáte na pěkně upravené zahradě a váš pes patří do kategorie takzvaných hrabáčů, asi vám to moc radosti nedělá. Ovšem zuřivé hrabání v hlíně nepotěší ani ty z nás, kdo nad pár dírami v trávníku přimhouříme oko. Místo chlupáče nám totiž po...
Potíže s tlapkami patří u mého pejska k těm nejčastějším. Zrovna minulý týden jsme museli na veterinu poté, co si při běhání na zledovatělém chodníku ulomil až do masa hned dva drápky najednou. Jak se o psí tlapky starat tak, abychom podobným potížím...
Jaký pán, takový pes. Asi vám už někdo řekl, že se k vám váš pes skvěle hodí a nebo dokonce, že jste si podobní. Aspoň mně se to stává často. To, že se psi někdy chovají jako lidé a jsou nám díky tomu v lecčems podobní, ale povrzuje i celá řada...
Člověk nemusí mít doma malou zoo jako já, aby přemýšlel nad případným potomstvem svých mazlíků. Rozhodnutí stát se z majitele chovatelem byste určitě neměli brát na lehkou váhu. A rozhodně to není pro každého. Moje smečka se například skládá jak z...
Nejsem kdovíjak velký koňák, ale projížďku na koni čas od času ráda podniknu. Své chlupáče obvykle nechávám doma. Přítomnost koní je totiž vyvádí z míry. Když jsem si pořizovala své čtyřnohé psí parťáky, nepomyslela jsem na to, že ne všechna plemena...
Roztomilé pískomily jsem jako malá vždycky obdivovala v pražské ZOO. Zatímco mladší bratr chtěl vždycky pospíchat na slony, hrochy, lvy a tygry, mě nejvíc bavila ta zvířata, která obvykle stojí stranou největšího zájmu návštěvníků. Kdybych neměla doma...
Každý, kdo má doma psa, určitě potvrdí, že jsou to empatická a citlivá zvířata. Jsem přesvědčená, že po náročném pracovním dni můj chlupáč prostě pozná, že jsem unavená a mám špatnou náladu a chová se jinak, než když jsem veselá a plná energie. To, co...
