Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Každý, kdo má doma zvířecího mazlíčka, asi občas uvažuje nad tím, co si jeho společník myslí o nás lidech. U psů se to podle mě dá celkem dobře odhadnout, ale u koček si nikdy nejsem tak úplně jistá. Berou mě moje kočky jako svoji velkou kočičí mámu, která se o ně stará a kterou mají rády? Nebo si o mě myslí, že jsem jenom výhodný zdroj tepla a jídla? A nebo jsem jim dokonce úplně fuk? Ani vědci si v tomhle ohledu nejsou úplně jistí.
Slavný britský etolog John Bradshaw se na univerzitě v Bristolu zabývá vztahem zvířat k lidem už desítky let. V češtině vyšla jeho asi nejslavnější kniha Cesta do psí mysli, která popisuje psí vnímání světa, jejich pocity a pohnutky. Pokud by vás zajímala stejná sonda do kočičí mysli, mohla by vás bavit jeho knížka Cat Sense, která ale zatím nemá český překlad.
Zjednodušeně řečeno Bradshaw tvrdí, že zatímco psi si uvědomují, že člověk patří k jinému živočišnému druhu a v interakci s námi proto mění své chování, kočky to mají jinak. Myslí si prý o nás, že jsme další velké, méně šikovné a trochu nemotorné kočky. Své chování prý proto v kontaktu s námi nijak moc nemění a chovají se prostě stejně, jako kdyby domácnost sdílely s další kočkou. Podle Bradshawa prý ale není pravda, že by si o nás lidech kočky myslely, že jsme hloupější a podřadnější tvorové než ony. I když ty moje na mě někdy hází tak pohrdavé pohledy, že si tímhle tvrzením nejsem úplně jistá.
Stejně jako psi prý podle britského vědce kočky poznají, co na kterého člena domácnosti platí a dokážou si zapamatovat naše zvyky. Rozdíl v tom, jak se k nám lidem staví psi a kočky údajně pramení také z toho, že psy si lidé cíleně vybrali a záměrně je šlechtili a cvičili k určitým úkolům. Na druhou stranu v případě koček to bylo spíš tak, že kočky se rozhodly bydlet s lidmi proto, že to pro ně bylo prostě výhodné :-). V blízkosti lidských obydlí měly dostatek jídla, tepla a prostě se jim vyplatilo a vyplácí být s námi.
Já jako majitelka koček ale prostě odmítám věřit tomu, že by mě moje kočky vnímaly jen jako výhodný zdroj jídla a příjemného ubytování. I když se na mě občas tváří pohrdavě, pořád si myslím, že mě prostě mají rády. Česká etoložka Hana Žertová říká, že kočky nás skutečně vnímají jako zdroj potravy a tepla, ale že si na druhou stranu dobře uvědomují, že se o nás musí dobře starat a hýčkat si nás, aby o všechny tyhle výhody nepřišly. Takže mně z toho vyplývá, že nás prostě mají rády, i když určitě tím svým kočičím způsobem. Jak to vidíte vy? Co si o vás myslí vaše kočka?
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...