20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Chystáte se s vaším chlupáčem na delší cestu autem, například na zimní dovolenou? Nebo jen řešíte, že byste chtěli svému čtyřnohému kamarádovi i v bytě bez vlastní zahrady udělat zázemí, které venku poskytuje psí bouda? Klece pro psy jsou dnes totiž čím dál častěji využívány nejen jako přepravky na cesty, ale i jako domácí boudy.
V poslední době v rozhovorech s ostatními pejskaři nejvíce vynikají dvě témata. Jsou jimi klece pro domácí použití a elektrické obojky. Musím přiznat, že při pomyšlení, že psa doma zavírám do původně transportní klece nebo mu na procházky připínám elektrický obojek, mi zpočátku vždy přeběhl mráz po zádech. O obojcích jsem se již zmiňovala v článku věnovaném psí osamělosti a stále si myslím, že patří spíše do rukou odborníků než běžných pejskařů. Myšlenka klece jako domácí boudy mě ale zaujala, a tak jsem si začala zjišťovat více informací.
Shodou náhod jsem narazila i na jednoho známého, který mi vysvětloval, že klec používá pro svého chlupáče, když ho musí nechat doma samotného. Jinak by prý měl po odchodu do práce z bytu kůlničku na dříví. Vyzkoušel už všechny možné rady - od popepřeného nábytku až po odstranění všeho cenného. Psí vynalézavost prý nezná hranic. A tak pořídil klec a pejsek se prý celkově zklidnil. Má klec jako svou boudu. Místo, kam může jít odpočívat, žvýkat pamlsek nebo i trucovat, když nesouhlasí se svým páníčkem.
Při pátrání, jak to s tím domácím využíváním je, jsem narazila na důležitou informaci týkající se výběru velikosti klece. A sice, že na cesty bychom měli zvolit velikost tzv. “na míru” psa, zatímco domů bychom měli pořídit klec o něco větší. A to nejen z důvodu, aby se tam pes vešel jak vleže na boku, tak i ve stoje, ale i kvůli tomu, abychom klec mohli vybavit pelíškem a případně dalšími potřebnými věcmi. V našem případě si dovedu představit, že by si tam chlupáči určitě chtěli přestěhovat všechny své plyšáky, takže my bychom potřebovali opravdu XXL velikost :-).
Na druhou stranu, pokud chceme klec využívat především pro nácvik samoty a jako preventivní opatření proti ničení všeho, co stojí v cestě v mezičase, než se páníček vrátí domů, je potřeba z domácí boudy odstranit vše, o co by se pes během naší nepřítomnosti mohl zranit. Taky je důležité nepodcenit “zvykací” fázi. Zpočátku se může štěně, ale i dospělý pes, který byl zvyklý na normální pelech, kleci vyhýbat obloukem. I v tomto případě se radí jít na to přes pozitivní asociace, ideálně v podobě mlsek a hraček.
Když časem pes začne do klece chodit sám od sebe, je možné postoupit k druhému kroku, a klec na chvilku zavřít. Je to podobné, jako když učíme štěně samotě. Začínáme na 5 minutách a postupně interval prodlužujeme. Časem můžeme jít do vedlejší místnosti. Pokud vše pejsek zvládá v pohodě, tak se s novou boudičkou sžil a je to na správné cestě. Zvykání by ideálně mělo být rozloženo do delšího časového úseku, abychom psa nepřetěžovali a nevystavovali zbytečnému stresu. Četla jsem, že je dobré vyslání psa do domácí boudy spojit s nějakým povelem, např. “místo” - pokud už nemá jiný pelíšek, na který je zvyklý na tento povel odejít.
Využití přepravní klece je tak mnohem širší, než by se na první pohled mohlo zdát. A s pomocí fešného potahu a kvalitního pelíšku uvnitř už nepůsobí tak nevlídně, jako když mi to původně asociovalo stísněné venkovní kotce pro hlídací psy u autobazarů. Klec by totiž nikdy neměla být používána k trestání psa! Naopak by si ji měl spojit s bezpečným prostorem, a tedy místem, které sám instinktivně vyhledává, nikoliv kam je zavírán za trest.
Jaké jsou vaše zkušenosti s využitím klece pro psy? A má váš chlupáč nějakou domácí boudu nebo dává přednost klasickému pelíšku?
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...