Chystáte se s vaším chlupáčem na delší cestu autem, například na zimní dovolenou? Nebo jen řešíte, že byste chtěli svému čtyřnohému kamarádovi i v bytě bez vlastní zahrady udělat zázemí, které venku poskytuje psí bouda? Klece pro psy jsou dnes totiž čím dál častěji využívány nejen jako přepravky na cesty, ale i jako domácí boudy.
V poslední době v rozhovorech s ostatními pejskaři nejvíce vynikají dvě témata. Jsou jimi klece pro domácí použití a elektrické obojky. Musím přiznat, že při pomyšlení, že psa doma zavírám do původně transportní klece nebo mu na procházky připínám elektrický obojek, mi zpočátku vždy přeběhl mráz po zádech. O obojcích jsem se již zmiňovala v článku věnovaném psí osamělosti a stále si myslím, že patří spíše do rukou odborníků než běžných pejskařů. Myšlenka klece jako domácí boudy mě ale zaujala, a tak jsem si začala zjišťovat více informací.
Shodou náhod jsem narazila i na jednoho známého, který mi vysvětloval, že klec používá pro svého chlupáče, když ho musí nechat doma samotného. Jinak by prý měl po odchodu do práce z bytu kůlničku na dříví. Vyzkoušel už všechny možné rady - od popepřeného nábytku až po odstranění všeho cenného. Psí vynalézavost prý nezná hranic. A tak pořídil klec a pejsek se prý celkově zklidnil. Má klec jako svou boudu. Místo, kam může jít odpočívat, žvýkat pamlsek nebo i trucovat, když nesouhlasí se svým páníčkem.
Při pátrání, jak to s tím domácím využíváním je, jsem narazila na důležitou informaci týkající se výběru velikosti klece. A sice, že na cesty bychom měli zvolit velikost tzv. “na míru” psa, zatímco domů bychom měli pořídit klec o něco větší. A to nejen z důvodu, aby se tam pes vešel jak vleže na boku, tak i ve stoje, ale i kvůli tomu, abychom klec mohli vybavit pelíškem a případně dalšími potřebnými věcmi. V našem případě si dovedu představit, že by si tam chlupáči určitě chtěli přestěhovat všechny své plyšáky, takže my bychom potřebovali opravdu XXL velikost :-).
Na druhou stranu, pokud chceme klec využívat především pro nácvik samoty a jako preventivní opatření proti ničení všeho, co stojí v cestě v mezičase, než se páníček vrátí domů, je potřeba z domácí boudy odstranit vše, o co by se pes během naší nepřítomnosti mohl zranit. Taky je důležité nepodcenit “zvykací” fázi. Zpočátku se může štěně, ale i dospělý pes, který byl zvyklý na normální pelech, kleci vyhýbat obloukem. I v tomto případě se radí jít na to přes pozitivní asociace, ideálně v podobě mlsek a hraček.
Když časem pes začne do klece chodit sám od sebe, je možné postoupit k druhému kroku, a klec na chvilku zavřít. Je to podobné, jako když učíme štěně samotě. Začínáme na 5 minutách a postupně interval prodlužujeme. Časem můžeme jít do vedlejší místnosti. Pokud vše pejsek zvládá v pohodě, tak se s novou boudičkou sžil a je to na správné cestě. Zvykání by ideálně mělo být rozloženo do delšího časového úseku, abychom psa nepřetěžovali a nevystavovali zbytečnému stresu. Četla jsem, že je dobré vyslání psa do domácí boudy spojit s nějakým povelem, např. “místo” - pokud už nemá jiný pelíšek, na který je zvyklý na tento povel odejít.
Využití přepravní klece je tak mnohem širší, než by se na první pohled mohlo zdát. A s pomocí fešného potahu a kvalitního pelíšku uvnitř už nepůsobí tak nevlídně, jako když mi to původně asociovalo stísněné venkovní kotce pro hlídací psy u autobazarů. Klec by totiž nikdy neměla být používána k trestání psa! Naopak by si ji měl spojit s bezpečným prostorem, a tedy místem, které sám instinktivně vyhledává, nikoliv kam je zavírán za trest.
Jaké jsou vaše zkušenosti s využitím klece pro psy? A má váš chlupáč nějakou domácí boudu nebo dává přednost klasickému pelíšku?
Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.
Srí Lanka – dovolenkový ráj v jihovýchodní Asii, pro cestovatele země zaslíbená. Domluvit se anglicky tam není problém, ceny jsou vcelku nízké, domorodci jsou chudí, ale přátelští… Milovníkům psů se tam však naskýtá kromě pohádkových panoramat i smutný...
Domácí mazlíček přináší radost, to ví každý, kdo s nějakým žije v jedné domácnosti. Svojí hravostí a nepodmíněnou láskou nás často odpoutá od stresujících myšlenek a povinností. Učí nás žít tady a teď, soustředit se chvíli na přítomnost. Možná i to je...
V tomto cyklu se seznámíme se slavnými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Bobbie ušel neuvěřitelných 4000 kilometrů, aby se vrátil ke své rodině.
Nejen psi se v horku mohou přehřát. Toto nebezpečí hrozí i kočkám. Sice si libují ve vyhřívání na sluníčku, ale jako u všeho - čeho je moc, toho je příliš. Tady máte pár tipů, jak se o kočku starat ve vedrech a jak ji popřípadě zchladit.
Věděli jste, že takové hlídky existují? Můžete se do nich zapojit i vy. Zmínku o tom, že nějaké takové hlídky existují, jsem poprvé zaslechla letos na dovolené při přechodu Šumavy. A musela jsem si samozřejmě zjistit víc!
Zajímá vás, jak velký je nejvyšší pes, jak malý je zas ten nejmenší, nebo třeba kolik míčků si pes dokázal nejvíc nacpat do pusy? Mezi těmi klasickými rekordy jako je věk nebo velikost najdeme i pár kurioznějších, pojďme se na některé z rekordů podívat.
Každému chovateli kočky je jasné, že chlupáč potřebuje nějaké to své místo, kde se bude cítit v bezpečí, kde může lenošit, hrát si, škrábat a lézt. Ne každá kočka si škrabadlo nebo strom oblíbí, ale pokud ta vaše patří mezi jejich milovníky, nastává...