Rádi trávíte volný čas obklopení vašimi blízkými nebo přáteli, ale váš chlupáč z člověčí společnosti není nadšený? Nebo se rádi na procházce zastavíte na kus řeči s ostatními pejskaři, ale dvě prosebné oči na vás stále upřeně koukají, jestli byste už mohli pokračovat? Jeden takový pejsek mne inspiroval k tomuto článku. Jak překonat bázlivost z kontaktu s lidmi mimo smečku?
Chlupáčovi nemusí být příjemná blízká přítomnost nejen ostatních psů - například zástupci malých plemen se mohou střežit svých větších kamarádů - ale i nás lidí. Jeden z mých chlupáčů se například bál policistů, kteří na sobě měli během večerní pochůzky reflexní vesty. Velké svítící postavy mého jinak velmi pohodového a přátelského parťáka vyvedly z míry natolik, že před nimi při prvním setkání začal prchat. Některým psům vadí i hluboký mužský hlas. A jiní zase citlivěji reagují, cítí-li, že ostych panuje i na straně druhé. Příčin, proč může být chlupáč ze setkání s lidmi nesvůj, je mnoho.
Může nastat i taková situace, že si dítě či dospělý chtějí pohladit psa. Páníček nepozná signály (např. stažený ocas, sklopené uši i hlava, mírný třes, ale i štěkot, anebo obranná reakce), které mu pes vysílá, a svolí. V horším případě se ho na souhlas ani nikdo neptá. Natažená ruka v kombinaci s pohlazením po hlavě jsou nejčastějšími chybami při prvním seznámení “cizince” se psem. Jak tedy na to, aby se pes nebál při kontaktu s lidmi? Četla jsem jednu radu, která mi přijde asi nejužitečnější: Zkuste se na věc podívat z psí perspektivy. Jak na to prakticky?
Ona ta psí perspektiva není ani tolik vzdálena té lidské. Základem je respektovat osobní prostor zvířete. Vždyť ani nám není příjemné, když nám jej někdo narušuje. Chceme-li se s nějakým chlupáčem seznámit nebo někoho představujeme našemu parťákovi, měl by si nejprve stoupnout kousek dál od psa. Se psy to funguje tak, že když je budeme zajímat, přijdou často sami. Samozřejmě je rozdíl mezi tím, jestli je pes na vodítku nebo na volno. Obecně ale platí, že pokud neprojeví zájem sám - například tím, že udělá pohyb směrem k nám a začne nás očichávat - neměli bychom ho k seznamování nutit. To by ho mohlo i podráždit. Někteří psi prostě na cizí lidi nejsou zvědaví, a naopak si velmi hlídají svou smečku.
Dalším osvědčeným tipem obzvláště pro kontakt s psími stydlivkami a plašany, ale i psy obranáři, kteří si vás nejdříve musí prověřit, je odstranění výškového nepoměru. Jak? Jednoduše, přidřepnutím na bobek. Naše výška některé pejsky může dráždit. Je to například častou příčinnou skákání na lidi - chlupáči se nám jen snaží vyrovnat. Když u sebe máme nějaký ten pamlsek a páníček s tím souhlasí, můžeme jej zkusit psovi nabídnout. Opět pozor na natažené ruce, psovi by to naopak mohlo signalizovat nebezpečí. Stejně tak bychom se měli vyvarovat jakýchkoli rychlých pohybů. V neposlední řadě bychom měli zvolit klidné místo, kde pes nebude příliš rozptylován psími kamarády nebo dalšími podněty (např. hlučnými zvuky apod.).
Klidní bychom měli být i my sami. Psi, lépe než kdo jiný, umí skvěle vycítit naše rozpoložení. Když z nás ucítí strach (více v článku Kynofobie aneb nebojme se s naším strachem pracovat), začne se také bát. Na psa můžeme zkusit i mluvit. Ale pozor, vždy jde hlavně o intonaci, ne o obsah. Proto pokud víme, že bychom nemluvili klidným tónem, raději nemluvme vůbec. Pak už stačí jen trpělivost, seznamovací rituál u psů začínám očucháním, nikdy ne kontaktem. Někteří psi potřebují čas, neberme si tak osobně, když si nás hned nepřiběhnou očuchat. Ve většině z nich je téměř vždy schovaný přátelský tvor, jen získání si jeho důvěry může trvat déle. A v závěru, pomoct může i majitel, který psa bude povzbuzovat, že se jedná o kamaráda, příp. ho uklidňovat. Já například používám větu “chovej se slušně”.
Na závěr je ještě důležité doplnit, že základem je správná socializace, a to jak směrem k ostatním psím příslušníkům, tak i těm lidským. Proto je dobré chlupáče už od štěněte postupně zvykat na lidskou společnost, pokud ho chcete brát všude s sebou ven, až bude dospělý. Čím více si toho zkusí jako štěně (např. jízda tramvají, procházky centrem města apod.), těm větší šance, že se toho nebude bát jako dospělý pes.
A jaké máte zkušenosti vy? Jak berou vaši chlupáči ostatní mimo smečku a co se vám při seznamování osvědčilo?
Sibiřský husky je nádherné psí plemeno. Je to pes v pohybu. Hbitý, silný a svérázný. I pro tyto jeho vlastnosti se objevuje zapřažený za saně nejednoho mushera. Říká se, že všichni psi, kteří rádi táhnou, jsou na psí spřežení vhodní, sibiřský husky ale...
Domácí kočka se nepodívá ven tak často jako pes, o to více ji pak na tuto skutečnost musíme připravit. Nějaká ta návštěva veterináře nebo i cesta na chalupu je přece jen nemine.
Mazlení a hlazení není všechno. Kočky si velice užívají i společný čas strávený hrou, navíc i tato činnost vede k upevnění vašeho vztahu. Chlupáč se vyřádí a za zkrácení dlouhé chvíle vám bude jistě vděčný.
Bruselští grifonci svým vzhledem nezapřou podobu s Ewoky z Hvězdných válek. A to zcela oprávněně! Tito psíci byli předlohou k vytvoření zmíněné imaginární rasy. Režisér George Lucas totiž doma jednoho bruselského grifonka měl.
Skotskou klapouchou kočku poznáte na první pohled - jak napovídá její název, má typicky sklopené uši. Je to pohodová vyrovnaná kočka s nenáročným charakterem a miloučkým vzezřením.
Dnešní domácí, vyšlechtění psi už nejsou těmi houževnatými vlky jako kdysi. A i když jsou v té nejlepší kondici, na zimu to stačit nemusí a je třeba je pořádně zaopatřit.
Jaké jsou nejnovější trendy ve výživě psů? A jak se na tyto trendy dívají odborníci a sami pejskaři? Zmapovala jsem pro vás, o čem se v poslední době v souvislosti s krmením psích chlupáčů nejčastěji psalo, a to jak doma, tak ve světě.
I přes značné snahy spolků na ochranu zvířat u nás poslední dobou stoupá počet polodivokých zvířat. Mohou za to hlavně kolonie koček, které se nekontrolovaně množí.
Plánujete si pořídit fretku a nevíte, jak o tohoto domácího mazlíčka pečovat? Fretka miluje svobodu a pohyb, potřebuje tedy hodně prostoru a zároveň i vaší pozornosti. Přináším proto 10 tipů, jak na specifickou péči o tuto malou šelmu. :)
Pokud bylo jedním z vašich novoročních předsevzetí shodit nějaká ta vánoční kila a být fit, váš psí parťák vám s tím může skvěle pomoct. Navíc psí obezita je jednou z věcí, která veterináře v poslední době trápí nejvíce. Jak na zimní trénink?
Psi trénování na lokalizaci trusu šelem v projektech ochrany přírody občas identifikují špatný druh. A to ve 4 až 45% případů. Studie zveřejněná v časopise Scientific Reports přišla s možným vysvětlením, proč tomu tak je. Na vině nemusí být ani chyba...
Tato africká kočkovitá šelma má na kočku dosti netypickou stavbu těla. Díky svým dlouhým nohám vypadá spíše jako pes. A ač jde o zvíře divoké, často hraje i roli domácího mazlíčka.
