Pejskaři pomalu začínají na procházkách řešit, jak jejich psi snáší silvestrovské ohňostroje. I psi tuší, že se to zase nezadržitelně blíží. Od Mikuláše jim to připomíná občasné bouchnutí petardy. Jen náš malý chlupáč ještě neví, co se chystá, a my s napětím očekáváme, do které kategorie se zařadí: vyděšený k smrti, páníčci jsou v klidu - jsem také v klidu, nebo lovec petard?
Ano, i naši čtyřnozí kamarádi se občas něčeho bojí. O psích strašácích a jak překonat psí bázlivost jsem psala v jednom z předchozích článků. Dnes se ale více zaměřím na to, co se dá dělat s psím strachem z petard a dělbuchů. I o psích povahách totiž můžeme říct: “Každý pes, jiná ves”, a tak neexistuje jednotný návod. Záleží nejen na míře strachu psa a jeho reakcích, ale také přístupu páníčka a prostředí, kde se vše odehrává.
Pokud je váš pes strašpytel a vyleká ho hned první bouchnutí petardy, není asi nejlepší nápad, abyste s ním vyráželi do centra města, kde bývají novoroční oslavy obvykle bujarejší než jinde. On to ostatně není příliš dobrý nápad i se psem nebojsou. My se obvykle s našimi chlupáči jezdíme ukrývat na horské chaty. Jenže ani na horách není náš úprk od hluku a světel ohňostrojů stoprocentní. Většinou jezdí celá psí parta, která zahrnuje psi od k smrti vyděšených, přes pohodáře, po lovce petard.
Někteří naši psi to ovšem zvládají lépe a mohou před půlnocí volně pobíhat venku, jiní jsou už několik hodin vystresovaní a hledají si uvnitř nejlepší úkryt. O půlnoci jsou všichni kolegiálně pospolu i s námi páníčky. Žádný z chlupáčů z naší psí party naštěstí nepotřebuje uklidňující léky od veterináře. Slyšela jsem od hodně pejskařů, že většinou ani příliš nepomohly. Psa sice krátkodobě otupí, je ale potřeba na něj velmi intenzivně dohlížet, aby si neublížil a nezapadl mu například jazyk, a strachu jej nezbaví. Ale záleží spíše případ od případu.
Problém je především v tom, že psi mají velmi citlivý sluch. Mají nejen velký rozsah zvuku, který vnímají, ale slyší i ultrazvuk. Navíc je může vyvádět z míry to, že slyší hluk, ale nevědí, kdo je jeho původcem. No, a do toho všeho se jejich dvounozí parťáci chovají úplně jinak než obvykle. Koho by to tak trochu neděsilo. Vystrašený pes nejen velmi trpí, ale může mít i zkratové reakce jako např. vběhnutí do silnice či úprk do neznáma. Co se s tím dá dělat?
Jedním z řešení jsou již zmíněné uklidňující přípravky. Ty jsou dvojí druhu: sedativa a přípravky spadající do skupiny takzvaných anxiolytik. Ta odstraňují úzkost, ale nemění vědomí. Nejčastěji se s uklidňujícími léky setkáte v podobě tabletky či gelu. V každém případě je potřeba konzultace s veterinářem, který by měl předepsat nejvhodnější formu. Přírodní a v poslední době velmi oblíbenou alternativou je Bachova květová terapie. Univerzální kombinací na potlačování úzkosti je takzvaná krizová esence. Ta se podává v dávkách 4x denně 4 kapky a to podobu trvající “krize”.
Řada lidí zastává názor, že zvyk je železná košile. Když pes bude vystaven zvuku petard a dělbuchů pravidelně a zjistí, že mu nehrozí žádné nebezpečí, zvykne si. Trénovat by se ale mělo už v průběhu roku, například pomocí nahrávky na CD. Když si navíc pes spojí nepříjemný hluk s příjemným zážitkem, např. v podobě nějaké mňamky, máte na půl vyhráno. Odborně se to nazývá systematické desenzitizace a kontrapodmiňování, tedy práce s podmíněnými a nepodmíněnými reflexy.
Základní myšlenkou je, že pes vycítí rozpoložení svého pána. V praxi to vypadá tak, že pán je ve stresu, protože ví, že jeho pes bude ve stresu. Pes pak pozná, že páníček je vystresovaný, což ho ve finále také ještě více vystresuje. Důležité je zachovat klid a tvářit se, že se vlastně nic moc neděje. Psa bychom neměli utěšovat, ale spíše se ho snažit rozptýlit hrou či pamlskem. Pokud to zvíře snáší opravdu špatně, slyšela jsem, že někteří lidé dávají svým psům do uší vatu.
A jak zvládají novoroční oslavy vaši mazlíčkové? Do které skupiny se řadí právě ten váš?
Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a...
Lovecký výcvik může být tou správnou cestou pro vašeho psa, aniž byste byli myslivec nebo měli zalíbení ve zbraních. Můžete být dokonce i zapřisáhlý vegetarián. Pokud bydlíte v přírodě a bojíte se, že by váš pes mohl prohánět zvěř jako divý, díky...
Někteří lidé považují soužití psa a hlodavce za nesmysl. Já se jim ani nedivím, vždyť jsme vyšlechtili plemena přímo za účelem lovu hlodavců. Z toho plyne obava, že pes bude chtít každé drobné domácí zvířátko ulovit. To ale vůbec nemusí být pravda –...
Tančení se psem není pro každého. Nejde ale jen o velikost nebo rasu pejska, záleží hlavně na tom, jak jste pilní vy sami. Potvrdila by vám to i Vanda Gregorová, která své psy dovedla k mnohým oceněním za dogdancing. Její čivava Roxy a australský ovčák...
Psi si podzim vychutnávají, ať už se válí v listí nebo v blátě. Jejich majitelé si ho užívají o poznání méně – po příchodu z procházky je dost často místo pohodičky s nohama nahoře čeká koupání, sušení a v některých případech i trocha zápasení. Pokud...
„Bude z něj ohromný pes, tak musí hodně jíst a hodně běhat.“ To si řekne nejeden čerstvý majitel velkého plemene. Opak je ale pravdou.
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.
Není ani tak hrozné, když vám pes zmokne, jako když zůstane mokrý. Na možná rizika jsem se zeptala MVDr. Jana Šímy.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
I malí psi se dají vycvičit. Nepodceňujte je, důvěřujte jim, nebuďte úzkostliví, zkrátka jim dopřejte plnohodnotný společenský život.
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
