Strach je největší nepřítel nejen nás lidí, ale i našich nejlepších čtyřnohých přátel, psů. I v psím světě totiž platí, že negativní emoce, jako jsou strach a úzkost, se mohou v kombinaci s dlouhodobým stresem podepsat nejen na psychické pohodě zvířete, ale i na jeho zdraví. Projevit se to může i ve vzájemném soužití, kdy psí bázlivost brání v kontaktu s okolním světem. Jak psí strašáky překonat?
Vím, že někteří psi mohou být plašší od přírody, jiní mohou mít špatnou zkušenost jak s lidmi, tak i se zástupci vlastního druhu. Bázlivost může být jak vrozená, tak i “naučená” během života v reakci na určité podněty. Pes se může bát nových věcí a lidí, ale i v jen v konkrétních situacích, které má spojené s negativním zážitkem. Tím může být například napadení jiným psem, ale i to, že mu z ničeho nic metr bouchne petarda téměř pod tlapkami.
Můj první pes byl nebojsa a nerozhodil ho ani novoroční ohňostroj. Druhý chlupáč se celý život nejvíce bál rachotících kufrů na kolečkách a bouřek. Stávající čtyřnohý parťák byl pěkný strašpytel asi do jednoho roku věku, pak se to jako mávnutím proutku zlomilo. Nejnovější přírůstek do naší smečky měl zpočátku strach z vysavače. Každý pes může mít nějaké svého strašáka, o kterém nemusíme ani dlouhou dobu vědět. Může se projevit až časem, když to nejméně nečekáme.
Spouštěčem takového “strašáka” může být i jen změna prostředí nebo nová situace. Magickou formulí je SOCIALIZACE. V těsném závěsu následují výchova a výcvik, kde nejdůležitější roli hraje sám majitel a jeho reakce. Když malého psíka, který se bojí svých větších konkurentů, budete brát při každém setkání s “obry” do ruky, zaděláváte si na problém. Takový pes se pak nikdy svého strachu nezbaví, nebude mít sebedůvěru, ani důvěru k okolí - vždycky bude spoléhat na páníčkovu náruč.
Pokud si pořizujete psa poprvé, jedna z prvních rad, kterou byste měli dostat je: Čím dříve a s čím více podněty štěně seznámíte, tím lépe. A pokud bude štěně bojácné, alespoň včas zachytíte problém v jeho zárodku. Když jsem si pročítala otázky a odpovědi v psích poradnách, zjistila jsem, že nejčastější chybou majitelů je utěšování psa, když projeví strach. Alfa samec by měl být naopak oporou a ideálně zachovat klid a tvářit se, že se nic neděje. A zvyk je železná košile - pes tak zjistí, že jeho panika je často zcela zbytečná.
Například náš malý problém s luxováním jsem vyřešila tím, že jsem nejdřív dala vysavač doprostřed místnosti. Štěně chodilo s nedůvěrou okolo. Po chvilce jsem k vysavači přistoupila a nahlas říkala: Je to kamarád, žádné strachy. Zpočátku luxování doprovázel štěkot a já klidným tónem jako zaseknutá deska opakovala, že je to náš kamarád a sem tam jsem vysavač “pohladila” se slovy: Ty jsi ale šikovný. To ve štěněti probouzelo zájem, pak jednou přišlo vysavač očuchat - a hádejte, přežilo to. Následovala radost i úleva, a já psa hned odměnila, že i on je moc šikovný. Dnes už malého chlupáče nechává “rival” v podobě vysavače zcela klidným.
Já osobně bych tedy poradila, jakmile odhalíme, že má pes nějakého svého strašáka, hned s ním začít trénovat. Pes potřebuje jistotu, důležitá je tedy výchova a výcvik základní poslušnosti, ale i jasná pravidla. Pes potřebuje ale i ulevit od napětí, ideální je pořádná procházka, hra i odměňování. S tréninkem mohou pomoct i na cvičáku, kde je pes jednak v kolektivu dalších psů, ale i lidí. Je možné se například domluvit s cvičitelem a ostatními majiteli a věnovat vždy pět deset minut nácviku v pro zvíře stresových situacích, např. při kontaktu s cizími lidmi.
No a na závěr ještě jedna rada, a sice prevence. Když se pes bojí cyklistů, nepůjdu s ním na cyklostezku, dokud v něm kolo bude vyvolával paniku. I pes svůj strach může překonat, má-li vaší oporu!
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Jestli se letos chystáte na dovolenou k moři, tak vám zaprvé závidím a zadruhé pro vás mám pár užitečných pejskařských rad:
Vážně, není. Kulajdu sprchuji bez boje a naučím to i vás.
Už jsem tady zmiňovala, jak mi jeden veterinář řekl, že v Praze je víc pohotovostí pro zvířata, než pro lidi. Prolétla jsem internet a udělala pro vás seznam nejen pražských nonstop ambulancí seřazený abecedně podle jednotlivých měst z různých koutů...
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:
Záliba Malajsijců ve zvířátkách chovaných jen pro radost je velká, takže se nemusíte bát do těchto končin vyrazit. Skvěle se tam najíte vy, i váš pes. Malajsijská kuchyně je vyhlášená pro svoje chutná a voňavá koření. Zažívání vašeho čtyřnohého kámoše...
Určitě jste si všimli, že každý pes si hraje jinak a každý proto také upřednostňuje jiné hračky. Jestli nevíte, co svému chlupáčovi pořídit pro zábavu, třeba vám pomůže náš malý průzkum.
