Od listopadu psi v Praze jenom na vodítku. Asi jste tuhle informaci taky zaznamenali. Co na ni říkáte? Ač jsem pejskař tělem i duší, tak musím říct, že v něčem tohle opatření chápu. Ne všichni obyvatelé Prahy psy zbožňují stejně tak jako já a ne každý je stejně nadšený jako já, když mu úplně cizí pes skáče po nohách. Na druhou stranu chápu rozhořčení majitelů vychovaných psů, kteří tvrdí, že tímhle opatřením doplácí na ty, jejichž mazlíčci jsou nevychovaní a kazí nám ostatním pověst.
O účinnosti zákazu nicméně už teď někteří odborníci pochybují. Podle mnohých je totiž mnohem důležitější než vodítko správný výcvik psa. Třeba takový nevychovaný pes na dlouhém nebo na flexi vodítku může podle mě napáchat úplně stejnou škodu, jako kdyby byl na volno. Je ale pravda, že nějaké zákonné opatření regulující pohyb psů po městě Praha mít musí. Ve většině velkých měst v České republice už podobné vyhlášky jsou. V Praze se o ní jednalo kolem roku 2000, pak ale tohle téma nějak zapadlo a jaksi se na něj pozapomnělo. Až do teď.
Momentálně vypadá situace ohledně psího nařízení tak, že rada města souhlasila se záměrem vydat novou vyhlášku omezující volný pohyb psů po hlavním městě. Pokud nenastane nějaký nečekaný problém, měli by teď v říjnu vyhlášku zpracovat úředníci a následně ji musí schválit zastupitelstvo. Platit by měla začít 15. listopadu. Psi by se následně nesměli pohybovat po hlavním městě na volno s výjimkou k tomu určených ploch. O tom kde a jak velké tyto plochy budou, rozhodují jednotlivé městské části.
Úplně chápu obavy některých pejskařů, že pokud v blízkosti jejich bydliště takové místo nebude, tak bude jejich pes odsouzen výhradně na vodítko. I mě samotné se asi nebude líbit, když místo abych pejska vypustila na volno v nejbližším parku, budu muset každou procházku protáhnout třeba o půl hodiny, abych došla na vyhrazené místo pro volný pohyb psů. Jako zkušení majitelé psů mi asi potvrdíte, že pes se každý den bez vodítka prostě proběhnout musí, protože jinak je takzvaně nevylítaný a přebytečnou energii nemá jak vybít.
Městské části se s výzvou navrhnout zóny pro volný pohyb psů vypořádaly různě. Zatímco třeba Praha 4 navrhla 51 míst, Praha 5 nenavrhla žádné. S návrhem totiž její radnice nesouhlasí a chce navrhnout magistrátu, aby vyhlášku neschvaloval. S vyhláškou nesouhlasí taky Praha 6, která navrhuje opačný postup. Místo seznamu míst, kde se psi mohou pohybovat na volno, by podle ní měl magistrát vytvořit seznam míst, kam psi nesmí.
Jak to celé dopadne a kde přesně bude možné pejsky venčit v Praze na volno, se tedy asi dozvíme až po definitivním uvedení tohoto nařízení v platnost. Jisté ale je, že vyhláška zatím neobsahuje podmínku, aby pes kromě toho, že je na vodítku, musel mít ještě náhubek. Nevím, jak ten váš, ale ten můj vodítko zvládá úplně v pohodě, košík ale naprosto nesnáší. Takže z mého pohledu – pokud se vytvoří dostatek “venčících“ míst, tak to snad s psí vyhláškou nebude tak horké jako se může zdát. Co si myslíte vy?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
