Já sama zatím příchod nového člena domácnosti neočekávám, ale pár kamarádek už tenhle případ řešilo. Jak psovi, který je zvyklý být středobodem vesmíru a rozmazlovaným miláčkem vysvětlit, že teď se bude muset o svá privilegia dělit s malým človíčkem? Každý pes je samozřejmě unikátní osobnost a situace se asi nedá úplně zobecnit, ale tady je pár tipů, které se mým známým osvědčili v praxi. Třeba se budou hodit i vám.
Důležité je psa na příchod nového člena smečky připravit předem. To znamená ukázat mu, že se něco mění ještě před tím, než si miminko přinesete z porodnice. Některé pejsky třeba může stresovat dětský pláč. Takže ho na tenhle zvuk, který bude následně slýchat dost často, musíte nachystat. Jak? Nahrajte si plačící (klidně i řvoucí) dítě vašich známých, nebo si najděte zvuk dětského pláče na internetu. Až bude pes v klidu, třeba si bude kousat kostičku v pelíšku, zvuk mu pusťte. Pokud takový audio výcvik budete opakovat, pes si na zvuk pláče zvykne a navíc ho bude mít spojený s klidovou situací, kdy leží a pochutnává si na pamlsku. Kromě psa si navíc na dětský pláč trochu zvyknete i vy a sousedi a pak už to nebude takový šok pro nikoho ☺.
Na internetu jsem četla i radu, jak připravit psa na nový pach, který ho stejně jako zvuky může stresovat. Prý ještě před příchodem z porodnice máte domů poslat nějakou textilii, která byla s miminkem v kontaktu a dát ji psovi do pelíšku. Osobně ale neznám nikoho, kdo by měl v porodnici na něco podobného čas, takže praktický dopad podobné pachové přípravy neznám. Ale za zkoušku nic nedáte, co myslíte?
Ještě před příchodem miminka taky pejskovi ukažte, že se pro něj změní pravidla pohybu po bytě. Pokud nebudete chtít, aby chodil na dětskou deku, do dětské ohrádky, pokoje nebo si hrál s dětskými hračkami, je ideální ho to začít učit několik týdnů předem. Stejně tak pejska v dostatečném předstihu seznamte s kočárkem a naučte ho, že nesmí skákat dovnitř. Pokud si nebudete připadat jako blázen a chcete psa naučit chodit v přesně dané vzdálenosti od kočárku, tak musíte začít na procházky vyrážet ještě s prázdným kočárkem a psovi vysvětlovat, jak a kde chcete, aby se pohyboval.
Jasné je, že pokud je váš pes vychovaný a zvládá povely sedni, lehni, místo a podobně, bude pro vás lehčí ho na novou situaci připravit. Pokud je u vás doma šéfem smečky pes, který si sedne, jen když chce a na povel místo reaguje tak, že se dál prochází po kuchyni, tak to budete mít těžší. Ale to vám jako pejskařům asi nemusím vysvětlovat. Nikdy ale není pozdě. Sice se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš, ale tomu nevěřte. I za těch pár měsíců než se miminko narodí, můžete psa leccos naučit. A věřte, že se to vyplatí. Ze zkušenosti novopečených maminek vám totiž můžu potvrdit, že jakmile budete mít přírůstek doma, tak na výchovu psa už moc času nezbyde.
Další věc je, jak pejska a miminko skamarádit, když už si novorozeně přinesete domů. Ale to je tak velké téma, že o tom napíšu některý z dalších článků ☺.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
