Není žádnou novinkou, že postavení psa prošlo v posledních desítkách let výraznou proměnou a dnes je pes brán jako další člen rodiny. Také není nijakým překvapením, že pes potřebuje pro svou správnou výchovu a zdravý psychický vývoj autoritu a řád, které bývají ztělesněné alfa samcem, jeho pánem.
Podáváním jídla si tak udržujeme výsadní postavení pána, ale prohlubujeme i náš společný vztah. Jak to ale vše souvisí s jídlem?
Zdánlivě nesouvisející souvisí více, než se zdá. S pořízením nového člena rodiny jsem se opět ponořila do nejnovějších trendů výchovy a výživy nejen štěňat. Chci pro malého chlupáče jen to nejlepší, a tak jsem se rozhodla prozkoumat “výživový” terén, jestli mi něco nového neuniklo. Zjistila jsem, že základní principy krmení psů se za poslední roky příliš nezměnily.
Nechtěla jsem ale situaci podcenit. Za ty roky soužití se psy jsem již vypozorovala, že celý krmící rituál je pro formování vzájemného vztahu pán - pes velmi důležitý. Pro psy, které pracovně nazývám “věčný hlad”, jako byl náš předchozí čtyřnohý parťák, je totiž jídlo více než posvátné a vlastně jakýsi psí smysl života. Vždyť i pomocí pamlsků skrytých za povely je “ovládáme”.
To, co nesvědčí nejen vzájemnému soužití, ale ani samotnému psovi, je určitě to, když je to pes, kdo určuje, kdy a co bude jíst. Použiji vtipný příměr od Martina Kváše, výživového odborníka Britu, který jsem četla v jednom z článků: “Rozhodně by nemělo docházet k situaci, že se pejsek upřeně zadívá na zmrzku a páník se s ním hned dělí o svoje sousto. To je základní výchovná chyba.”
Já vždy rituál krmení uvozuji povelem “jídlo”, pak počkám, až se psi v klidu posadí na obvyklé místo, kde dostávají své misky, a až na povel “můžeš” se pustí do toho, co jim servíruji. Žebrání u stolu je u nás přísně zakázáno a pamlsky se snažíme dávat jako odměnu za něco, nejčastěji poslechnutí nějakého povelu. Martin Kváš mne však poučil, že psovi můžeme dát pamlsek “jen tak”, ale v tom případě by měl být naučen na povel “můžeš” a umět ho rozlišit od “moje”.
Někomu by to mohlo přijít přísné - proč takového povyku. Často můžeme slýchat, že když psovi tolik chutná, tak mu to určitě neuškodí. Ale je to právě naopak a i některé doma se povalující laskominy pro lidi pro něj mohou být jedovaté (více v článku “Co dělat při podezření na otravu psa?”). I když to někomu může připadat nemilosrdné, kvalitní granule dávají psům a jejich tělům přesně to, co potřebují, i když to není zrovna nejpestřejší jídelníček.
Je tu však ještě jeden důvod, proč se se psem nedělit o lidské pochutiny. Nejen naši chlupáči mi neustále připomínají, jak jsou psi celoživotně učenliví a přizpůsobiví. Stačí chvilka strávená u někoho na hlídání, kde se podává šunčička a salámek, a pes pak může doma odmítat granule, které do té doby baštil bez problému. To se stalo jedné mojí známé, která se nakonec musela radit s veterinářem, jak celou zapeklitou situaci vyřešit.
A co vy? Jste přísní páníčkové nebo vám to občas “ujede”? Jestli máte nějakou vychytávku, jak těm mlsným očkám uniknout, sem s ní!
Jedním ze způsobů, jak psi vyjadřují pocit osamělosti, je kňučení, štěkání a vytí. Říkají tím: “Jsem sám doma a mám strach, protože mě má smečka opustila”. Je to tedy určitá forma komunikace s vnějším světem, i když nemusí být zrovna všem sousedům...
Jako nadšení pejskaři určitě znáte psí desatero, které se čas od času v různých obměnách objevuje na pejskařských webech. První věta tohoto desatera zní “ Můj život trvá deset až patnáct let. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek. Pamatuj. Ty sis mě...
Už jste také na procházce s vaším chlupáčem potkali páníčky držící v rukou něco, co připomínalo dálkové klíče od auta? Jedná se o klikery, zajímavou výcvikovou pomůcku pro psy. Ta slibuje naučit povely, které by pro ně jinak byly nepochopitelné. Jak?...
Bolavá záda netrápí jen nás dvounožce, ale i naše čtyřnohé zvířecí kamarády. A za bolestmi se nemusí skrývat jen páteř, někdy stačí jen špatně namáhaný kloub. Nedávno jsem doslechla o jemné a šetrné terapeutické metodě, která může pomoct i zvířatům.
Zatím máme za okny jen deštivo, ale nebude to dlouho trvat a začnou pravé podzimní plískanice. A to bývá počasí, že by jeden ani psa nevyhnal. Naši chlupáči to můžou jednohlasně potvrdit.
Jestliže máte kočku, která se může volně pohybovat venku, a není to kočka takzvaně bytová, možná už jste se bohužel s případem otravy setkali. Občas se totiž stává, že venkovní kočky chytí živou myš, která ale před tím sežrala jed na hlodavce.
Pes je od přírody zvíře smečkové. Domestikací se z něj stal tvor společenský, neustále obklopený člověkem. Neznám v podstatě žádného psa, který by byl nadšený, že zůstává doma sám. Samota v nich vyvolává strach, protože mají geneticky zafixované, že...
Věděli jste, že o víkendu měli naši mazlíčci svůj svátek? Na neděli 4. října totiž připadl Mezinárodní den zvířat. Akce pro návštěvníky si nepřipravili jen zoologické zahrady, ale i řada organizací pomáhající týraným či opuštěným zvířatům. A jak jste...
Od listopadu psi v Praze jenom na vodítku. Asi jste tuhle informaci taky zaznamenali. Co na ni říkáte? Ač jsem pejskař tělem i duší, tak musím říct, že v něčem tohle opatření chápu. Ne všichni obyvatelé Prahy psy zbožňují stejně tak jako já a ne každý...
Já sama zatím příchod nového člena domácnosti neočekávám, ale pár kamarádek už tenhle případ řešilo. Jak psovi, který je zvyklý být středobodem vesmíru a rozmazlovaným miláčkem vysvětlit, že teď se bude muset o svá privilegia dělit s malým človíčkem?...
Jak porozumět psí řeči, i když nejste Arabela? Základem je naučit se číst řeč těla a uvědomit si, že pes je v první řadě šelma, která se řídí především instinkty přežití, a až na druhém místě domácí mazlíček.
Máme tu podzim a s ním i začátek musherské sezóny. A ačkoli pořádná sněhová nadílka je ještě daleko před námi, trénovat se dá už teď, například na koloběžce. Takže pokud patříte mezi nadšence Jacka Londona a Bílého tesáka, bude se vám určitě tento...
