Léto se blíží a já už pomalu rozmýšlím, kam na dovolenou. Vybírám si samozřejmě místa, na kterých můžu strávit příjemný týden i se psem. Kulajda je maličká a nejsou s ní problémy (až na to, že si často a ráda hraje na alarm). I přesto pokaždé pečlivě zvážím, jestli by se ve vybrané destinaci nemohl objevit nějaký podnět ke konfliktu. Jeden totiž nikdy neví.
Léto se blíží a já už pomalu rozmýšlím, kam na dovolenou. Vybírám si samozřejmě místa, na kterých můžu strávit příjemný týden i se psem. Kulajda je maličká a nejsou s ní problémy (až na to, že si často a ráda hraje na alarm). I přesto pokaždé pečlivě zvážím, jestli by se ve vybrané destinaci nemohl objevit nějaký podnět ke konfliktu. Jeden totiž nikdy neví.
Já jsem se poučila na dovolené se psem mého bývalého přítele. Pronajali jsme si tenkrát s přáteli krásně zařízenou chatu v Krkonoších. Patřil k ní i velký bazén a my do něj skákali s rozběhem, cákali jsme a výskali. Ze čtyř psů, které jsme s sebou měli, byli 3 v pohodě, čtvrtý trpěl. Guláš, tak se pes mého tehdejšího přítele jmenuje, nejprve jen pobíhal kolem bazénu a kňučel. Od malička byl přecitlivělá povaha, proto jsme tomu ani nevěnovali pozornost. Jenomže on s každým dnem kňučel víc a víc, ten zvuk postupně sílil a přecházel spíš v pláč. Nedal se uklidnit – když se šlo k bazénu, museli jsme Guláše zavírat, protože se nám snažil zabránit, abychom skákali do vody. Všichni byli poškrábaní a měli od něj modřiny. Jenomže banda mladých rozjívených lidí „nedokázala“ pomalu sestupovat po schůdcích. Nakonec někdo nechal otevřené dveře a Guláš jimi vyběhl právě ve chvíli, kdy si kamarádka běžela skočit šipku. Ve snaze zastavit ji se zakousl do jejího lýtka.
Všichni jsme byli v šoku. Guláš byl vždycky hodný pes a mouše by neublížil. Chodil s námi k rybníku, plaval v něm s námi, hrál si s ostatními psy a nikdy s ním nebyl problém. Jenomže lidé rychle padající do vody v bazénu v něm vzbuzovali hrůzu. Když jsme šli na vyšetření, abychom poslali zprávu lékaři, který kamarádce zašil nohu, vůbec se nedivil. Prý už zažil pár takových záchranářů. Sice uznal, že Guláš je dobrý pes a měl vlastně šlechetné úmysly, ale i tak bylo nezbytné zaevidovat, že napadl člověka.
Pokud si plánujete pořídit psa a zároveň milujete pobyt u vody, doporučuji vám třeba novofundlandského. Ten k vodě patří. Údajně vznikl zkřížením původních psů z ostrova Newfoundland s vikingským medvědím psem dovezeným na ostrov začátkem minulého tisíciletí. Kanadští osadníci doplnili ještě pastevecká plemena a od roku 1610 už se prý novofundlandský pes příliš nezměnil. Od začátku byl věrným pomocníkem rybářů. Jde o plemeno s blánami mezi prsty, díky nimž je výborným a rychlým plavcem, proto se výborně hodí k záchraně tonoucích. Nejen že tenhle 70kilový obřík utáhne velmi těžký náklad a snese i drsné počasí, ale především má klidnou povahu, přirozeně kladný vztah k lidem a nechá se snadno vycvičit.
A jestli už psa máte, raději se řiďte mojí dobře míněnou radou a prověřujte pečlivě místo dovolené, abyste nebyli překvapení jako my s Gulášem. Všechno je totiž jednou poprvé.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
