Focení v barvách podzimu
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
I když se dny zkracují a teploty pomalu klesají, klíšťata se s koncem léta rozhodně neloučí. Právě začátek podzimu jim často vyhovuje nejvíc, kvůli mírnějším teplotám a vyšší vlhkosti. Září tak zůstává rizikovým obdobím nejen pro lidi, ale i pro zvířata. Jak je efektivně chránit i v průběhu babího léta?
Klíšťata se v našich podmínkách vyskytují ve dvou výrazných vlnách – na jaře a poté na podzim. Důvodem je především počasí. Mírnější teploty a vyšší vlhkost jim poskytují ideální podmínky pro aktivitu. Teploty kolem 10–20 °C a vlhké prostředí ve vegetaci nebo v listí umožňují klíšťatům přežívat i hledat hostitele, a to až do prvních výraznějších mrazů.
Zvířata, která tráví čas venku, ať už při každodenních procházkách, nebo pobytem na zahradě, tak zůstávají potenciálním cílem. Riziko přenosu závažných onemocnění, jako jsou lymská borelióza a babezióza, přitom v tomto období nijak neklesá. I v září by proto měla ochrana proti klíšťatům zůstat součástí běžné péče o psa či kočku.
Nepodceňujte pravidelnou kontrolu srsti
Podzimní venkovní aktivity se zvířaty přinášejí radost i důležité zdravotní benefity, jako je pohyb na čerstvém vzduchu, posílení imunity i upevnění vztahu se psem či kočkou. Právě dobrá imunita může hrát zásadní roli, pokud už ke kontaktu s nakaženým klíštětem dojde. Silný organismus se s případnou infekcí vyrovnává lépe. Vyplatí se proto podpořit celkovou kondici zvířete – kvalitní stravou, dostatkem pohybu a případně i vhodnými doplňky stravy pro podporu imunity, jako jsou probiotika či vitaminy.
Aby si domácí mazlíčci mohli užít podzim naplno, je dobré myslet na prevenci komplexně. Její součástí by měla být pravidelná kontrola srsti, zvlášť po procházkách v přírodě, parcích nebo pobytu na zahradě. Zaměřte se na místa, kde je kůže tenká a klíšťata se ráda přichytí – uši, krk, oblast slabin nebo tlapky (mezi prsty). Čím dříve je klíště odstraněno, tím nižší je riziko přenosu nemocí.
Správná volba antiparazitik
Existuje několik typů preventivních přípravků, které eliminují riziko, že zvíře chytne klíště – od spot-on kapek přes antiparazitární obojky až po žvýkací tablety. Každá forma má své výhody i limity. Důležité je vybírat produkty podle druhu, věku a váhy zvířete a zohlednit také jeho životní styl (například zda se často koupe, jestli sdílí domácnost s malými dětmi nebo kočkami).
Ideální je konzultace s veterinářem. Přípravek by měl mít nejen repelentní účinek (odpuzovat klíšťata), ale i schopnost klíště rychle zahubit, ideálně dříve, než stihne přenést infekci.
Na podzim o krok napřed
Klíšťata nejsou jen letní hrozbou, aktivní zůstávají i v září a někdy až do listopadu. Proto je důležité nepolevit v ochraně ani s příchodem chladnějších měsíců. Sezónní prevence je důležitá, ale ještě účinnější je ochrana kontinuální, která počítá s tím, že klimatické podmínky se mění a sezóny se překrývají. Pravidelná kontrola srsti, použití kvalitních antiparazitik a posilování celkové kondice a imunity zvířete tvoří základ účinné prevence.
Každý pes nebo kočka má však jiné návyky, genetické predispozice i zdravotní historii. Co funguje jednomu zvířeti, nemusí být ideální pro jiné. I proto je na místě konzultace s veterinářem, který zná konkrétní potřeby svých pacientů. Pomůže vám vybrat vhodnou formu ochrany, poradí s doplňky stravy a doporučí i preventivní vyšetření, pokud je namístě.
Zodpovědná péče je v prevenci klíšťových infekcí klíčová. Čím dřív ji začleníte do každodenní rutiny, tím lépe. Nejde jen o ochranu proti jednomu parazitovi, ale o celkovou rovnováhu, která přispívá ke zdravému a spokojenému životu vašeho zvířete v každém ročním období.
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a...