Je čas letních dovolených a kam se chystáte vy? Někdo jezdí za dobrodružstvím k moři a někdo jiný dává přednost klidné přírodě v horách. Já jsem spíše horal. Horské hřebeny nám nabízejí dlouhé procházky na čerstvém vzduchu, které naši čtyřnozí parťáci jistě uvítají. Dnes se tedy blíže podíváme na téma dovolené se psem na horách. Také vás zajímá, jaká zde platí pravidla pro psy a jak je to například s ubytováním se psem v horských penzionech?
Nocleh se psem
Již od malička jezdíme s rodinou každý rok v létě na hory. Někdy jsme však našeho chlupáče museli svěřit příbuzným či známým, aby nám jej pohlídali, když jsme byli pryč. Důvodem nebylo, že bychom s ním nechtěli být, ale sem tam se stalo, že jsme nesehnali takové ubytování, které by bylo “dog-friendly”. Doba pokročila a nabídka míst, kde složit na horách hlavu dnes, již počítá i s našimi zvířecími mazlíčky.
Nehledě na typ ubytovacího zařízení, i zde musíme dodržovat určitá pravidla. Relativně často se například setkávám s tím, že není dovoleno brát psa do společných stravovacích místností apod. Základem je ohleduplnost nejen k majiteli (např. nenecháváme pejska spát v posteli a na sedačce), ale i ostatním hostům (ti se totiž nemusí k naší smůle řadit mezi psí nadšence). Může se stát, že někteří poskytovatelé ubytování si od nás dopředu vyžádají informace nejen o počtu, ale také velikosti pesanů, které s sebou plánujeme na horskou dovolenou přibrat.
Ačkoli to nemusí na první pohled působit přímo vřele, z vlastní zkušenosti vím, že tyto údaje slouží spíše k tomu, aby se zkorigovala očekávaná psí sešlost a nedocházelo tak k případným melám. Často jsou pro ubytování se psem vyhrazeny také jen určité pokoje, jejichž počet bývá omezen. Při vyhledávání ubytování se psem nám mohou pomoct webové stránky jako jsou například www.dovolena-se-psem.cz či www.dovolenasepsem.unas.cz. Vždy si však raději možnost noclehu i se psem raději ověřme telefonicky.
Psaná i nepsaná pravidla pro páníčky a jejich psy na horách
Dovolenou bychom měli vždy plánovat tak, aby se k nám na horskou tůru mohl připojit i náš chlupáč a nemuseli jsme ho nechávat samotného na pokoji. V cizím prostředí nejen, že by mohl nadrobit pěknou neplechu, ale také bychom mohli přijít o úžasné společné zážitky. Jak je to ale s pobytem psů například v národních parcích, které se nachází ve většině českých hor?
Stejně jako u ubytování i v tomto případě je dobré se informovat předem a to na konkrétní oblast, kam máme namířeno. Většina národních parků má informaci o pohybu se psem dostupnou na svých webových stránkách, například:
Návštěvní řády těchto a dalších parků se řídí zákonem o ochraně přírody a krajiny. Ten stanovuje zákaz volného pobíhání psů na území I. a II. zóny národního parku. Jednotlivé správy NP si však výklad upravují a tak například v Krkonoších pes nemusí být na vodítku, ale musí být “v dosahu a pod povely svého pána”. Na Šumavě je to obdobné, návštěvní řád to však neříká explicitně a majitelům stanovuje “mít psa pod kontrolou”.
Vždy je tedy lepší neriskovat, že by náš pes mohl vyrušit v parku žijící živočichy nebo polekat ostatní kolemjdoucí zvláště na úzké pěšině, a mít ho raději přímo na vodítku. Nejde však jen o druhé, chráníte tak i samotného psa, který by se při zaběhnutí mohl nejen ztratit, ale také zranit v náročnějším terénu. Pro všechny případy psa doporučuji na výlet do hor vybavit vaším telefonním číslem, uvedeným buď přímo na obojku, anebo na známce či na papírku v adresáři připnutých na obojku, a to i když je pes očipovaný.
Jedním z pravidel, které patří do kategorie “nepsaných”, je “úklid po vašem pejskovi”. Ačkoli můžeme mít pocit, že se to v rozlehlé krajině ztratí, není tomu tak. Dbejme tak na to, aby i ostatní se mohli v klidu kochat horskými výhledy a nemuseli koukat pod nohy.
Všem horálům a jejich psům přeji prima dovolenou a někdy příště se podíváme, jak je to s pravidly na horách za našimi humny.
Sibiřský husky je nádherné psí plemeno. Je to pes v pohybu. Hbitý, silný a svérázný. I pro tyto jeho vlastnosti se objevuje zapřažený za saně nejednoho mushera. Říká se, že všichni psi, kteří rádi táhnou, jsou na psí spřežení vhodní, sibiřský husky ale...
Domácí kočka se nepodívá ven tak často jako pes, o to více ji pak na tuto skutečnost musíme připravit. Nějaká ta návštěva veterináře nebo i cesta na chalupu je přece jen nemine.
Mazlení a hlazení není všechno. Kočky si velice užívají i společný čas strávený hrou, navíc i tato činnost vede k upevnění vašeho vztahu. Chlupáč se vyřádí a za zkrácení dlouhé chvíle vám bude jistě vděčný.
Bruselští grifonci svým vzhledem nezapřou podobu s Ewoky z Hvězdných válek. A to zcela oprávněně! Tito psíci byli předlohou k vytvoření zmíněné imaginární rasy. Režisér George Lucas totiž doma jednoho bruselského grifonka měl.
Skotskou klapouchou kočku poznáte na první pohled - jak napovídá její název, má typicky sklopené uši. Je to pohodová vyrovnaná kočka s nenáročným charakterem a miloučkým vzezřením.
Dnešní domácí, vyšlechtění psi už nejsou těmi houževnatými vlky jako kdysi. A i když jsou v té nejlepší kondici, na zimu to stačit nemusí a je třeba je pořádně zaopatřit.
Jaké jsou nejnovější trendy ve výživě psů? A jak se na tyto trendy dívají odborníci a sami pejskaři? Zmapovala jsem pro vás, o čem se v poslední době v souvislosti s krmením psích chlupáčů nejčastěji psalo, a to jak doma, tak ve světě.
I přes značné snahy spolků na ochranu zvířat u nás poslední dobou stoupá počet polodivokých zvířat. Mohou za to hlavně kolonie koček, které se nekontrolovaně množí.
Plánujete si pořídit fretku a nevíte, jak o tohoto domácího mazlíčka pečovat? Fretka miluje svobodu a pohyb, potřebuje tedy hodně prostoru a zároveň i vaší pozornosti. Přináším proto 10 tipů, jak na specifickou péči o tuto malou šelmu. :)
Pokud bylo jedním z vašich novoročních předsevzetí shodit nějaká ta vánoční kila a být fit, váš psí parťák vám s tím může skvěle pomoct. Navíc psí obezita je jednou z věcí, která veterináře v poslední době trápí nejvíce. Jak na zimní trénink?
Psi trénování na lokalizaci trusu šelem v projektech ochrany přírody občas identifikují špatný druh. A to ve 4 až 45% případů. Studie zveřejněná v časopise Scientific Reports přišla s možným vysvětlením, proč tomu tak je. Na vině nemusí být ani chyba...
Tato africká kočkovitá šelma má na kočku dosti netypickou stavbu těla. Díky svým dlouhým nohám vypadá spíše jako pes. A ač jde o zvíře divoké, často hraje i roli domácího mazlíčka.
