Kynofobie aneb nebojme se s naším strachem pracovat

Se psy jsem vyrůstala, jsem jimi obklopena i nyní v dospělém věku a k lásce ke všem zvířatům budu vychovávat i své děti. Za tu dlouhou dobu jsem poznala, že ne každý sdílí mé chovatelské nadšení a někteří lidé se psů dokonce velmi bojí. Jak můžete poznat, že trpíte strachem ze psů, tak zvanou kynofobií, a jak s ní lze bojovat?

Se psy jsem vyrůstala, jsem jimi obklopena i nyní v dospělém věku a k lásce ke všem zvířatům budu vychovávat i své děti. Za tu dlouhou dobu jsem poznala, že ne každý sdílí mé chovatelské nadšení a někteří lidé se psů dokonce velmi bojí. Jak můžete poznat, že trpíte strachem ze psů, tak zvanou kynofobií, a jak s ní lze bojovat?

Začněme tím, co vlastně kynofobie znamená. Název je složeninou řeckého slova kyón (pes) a phobia (chorobný strach). Velmi zjednodušeně se jedná o panickou až iracionální hrůzu ze psů. Je to stav, který si dotyčný sice uvědomuje, ale není s ním schopen, v momentu konfrontace se zvířetem, nic dělat. Pokud psi nepatří mezi vaše nejoblíbenější společníky, ale zvládnete s nimi být v jedné místnosti, tak se pravděpodobně o kynofobii nejedná. Ta se projevuje až úzkostlivými pocity, a to například i když psa slyšíte jen štěkat v dáli. Nemusí záležet ani na velikosti - bát se můžete stejně tak velkého, jako malého psa.

Znám mnoho lidí, kteří měli zejména v dětství nepříjemný zážitek se psem, který se podepsal na jejich celoživotním vztahu k nim. Přitom se třeba nejednalo ani o agresivního jedince. Dítě má zcela jinou perspektivu toho, jak vnímá okolní svět a my dospělí máme někdy tendence na to zapomínat. Pokud dítě nevyrůstá v rodině se psem, tak ho první setkání s tímto tvorem může pěkně polekat. No představte si, že hledíte do očí neznámému tvorovi, který je o hlavu větší než vy. K vyvolání pláče kolikrát stačí zcela přátelské psí olíznutí.

A co teprve šlápneme-li psovi omylem na ocas a on se po nás ožene? Moji kamarádku v dětství kousl věrný hlídač její tety. Nebojácný jezevčík Aryk, který v tu chvíli, kdy ho chtěla pochovat v náručí bohužel nedokázal rozlišit, že se nejedná o vetřelce, ale o návštěvu jeho paničky. Strachu ze psů se nezbavila dodnes, ačkoli ji to moc mrzí. Líbí se jí, jak ji vyprávím, co vše jsme společně s mým chlupáčem zažili. Když ji ale nabídnu, že je seznámím osobně, začne panikařit a říkat, že to chce čas.

Jednou jsem viděla dokument z pražské zoo, kde právě spouštěly projekt určený lidem trpící arachnofobií - strachem z pavouků. Zájemci mohli přijít a pod dohledem ošetřovatelů překonat svůj strach tím, že si nechali dát velkého chlupatého pavouka do dlaně. Většina návštěvníků, která to zkusila, poté do kamery říkala, že se po chvilce neskutečného strachu, uklidnila. A že si myslí, že jim to opravdu pomohlo strach překonat. Ne všichni se ovšem řadíme mezi takovéto odvážlivce. To, co je ale na tomto projektu zajímavé, je práce se strachem.

Je to totiž jako začarovaný kruh. Kdysi jsem mívala sousedku, která trpěla kynofobií. Kdykoli jsem ji potkala se svým pejskem na chodbě, ten na ni začal štěkat jak šílený. Ze začátku jsem se divila, proč se jinak zcela mírumilovné zvíře najednou chová jak běs. Nebylo to tím, že by ji chtěl ještě více trápit, jen vycítil její strach - tedy hormony, které pejskům nevoní a způsobují pocit strachu v nich samotných. Jakmile jsem celou situaci pochopila, zašla jsem za ní a vše jí vysvětlila a snažila se s ní najít řešení. Sousedka souhlasila, že se nechá psem očuchat. Před tím jsem jí dala pamlsek, který psovi dala a odvážila se ho i pohladit. Vše probíhalo pod mým dohledem a ačkoli bylo cítit napětí, jakmile měli možnost se vzájemně seznámit, nastala všeobecná úleva. Sousedka se přestala bát, že ji můj pes “sní” a on v ní přestal cítit ohrožení. Kamarádi se z nich sice nestali, ale nehrozili jsme se vzájemných setkání.

Řešili jste už také někdy podobnou situaci? A trpí někdo z vašeho okolí kynofobií? Podělte se s námi o vaše zkušenosti, jak podobné situace řešit.

Související články

Psi a kočky ve světě III: Psi na Srí Lance

Srí Lanka – dovolenkový ráj v jihovýchodní Asii, pro cestovatele země zaslíbená. Domluvit se anglicky tam není problém, ceny jsou vcelku nízké, domorodci jsou chudí, ale přátelští… Milovníkům psů se tam však naskýtá kromě pohádkových panoramat i smutný...

Mazlení s kočkami může i léčit

Domácí mazlíček přináší radost, to ví každý, kdo s nějakým žije v jedné domácnosti. Svojí hravostí a nepodmíněnou láskou nás často odpoutá od stresujících myšlenek a povinností. Učí nás žít tady a teď, soustředit se chvíli na přítomnost. Možná i to je...

Psí historie IV.: Bobbie

V tomto cyklu se seznámíme se slavnými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Bobbie ušel neuvěřitelných 4000 kilometrů, aby se vrátil ke své rodině.

Kočičí rekordy

Stejně jako psích rekordmanů, i těch kočičích najdeme dost. Víte třeba, jaký je rekord v počtu koček žijících pod jednou střechou?

Psí rekordy

Zajímá vás, jak velký je nejvyšší pes, jak malý je zas ten nejmenší, nebo třeba kolik míčků si pes dokázal nejvíc nacpat do pusy? Mezi těmi klasickými rekordy jako je věk nebo velikost najdeme i pár kurioznějších, pojďme se na některé z rekordů podívat.

Kočičí stromy a škrabadla

Každému chovateli kočky je jasné, že chlupáč potřebuje nějaké to své místo, kde se bude cítit v bezpečí, kde může lenošit, hrát si, škrábat a lézt. Ne každá kočka si škrabadlo nebo strom oblíbí, ale pokud ta vaše patří mezi jejich milovníky, nastává...

Záhada kočičího předení

Každý, kdo má kočku doma, si jistě uvědomuje její blahodárný vliv. Když je vám smutno nebo máte starosti, není nad to, když se vám vrnící klubíčko usídlí na klíně nebo vás začne masírovat drápky. Věděli jste ale, že vrnění má na lidské tělo významný...