Jsem milovníkem přírody a nijak se tím netajím. I proto se snažím veškerý volný čas trávit se svým chlupáčem někde v přírodě. Často opustíme městské parky a vydáváme se do české divočiny prozkoumávat pro nás dosud neobjevené. Jenže les není město a je třeba hrát podle jiných pravidel. Jak si tedy proti sobě nepoštvat pány lesa a současně si vycházku užít?
Jsem milovníkem přírody a nijak se tím netajím. I proto se snažím veškerý volný čas trávit se svým chlupáčem někde v přírodě. Často opustíme městské parky a vydáváme se do české divočiny prozkoumávat pro nás dosud neobjevené. Jenže les není město a je třeba hrát podle jiných pravidel. Jak si tedy proti sobě nepoštvat pány lesa a současně si vycházku užít?
Strašně ráda se cítím volná jako pták. A mám radost, když vidím i svého pejska spokojeně běhat zelenou trávou. S přítelem se snažíme trávit každou volnou chvilku v přírodě a oddechnout si od každodenního stresu a shonu velkoměsta. Jenže každé hřiště má svá pravidla a nejinak tomu je v případě lesa a luk. I proto mě můj dobrý kamarád, který se s rodinou rozhodl žít v horách, upozornil na zákonitosti lesa.
Pokud se totiž rozhodnete v Čechách vydat s čtyřnohým přítelem za hranice města či vesnice, vaše kroky se od té chvíle řídí zákonem o myslivosti. Ten jasně zakazuje nechat zvíře volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele. Což v srozumitelném jazyce znamená, že bez vodítka už dále ani krok. Pokud byste se chtěli se zákonem seznámit detailněji, najdete vše podrobně vysvětleno v § 2 zákona č. 449/2001 Sb. :-)
Patříte li mezi “průzkumníky-začátečníky” je dobré se vedle přípravy svačiny porozhlédnout po vhodném vodítku. Každý pejsek je jinak vycvičený a pro každý terén se navíc hodí jiný typ vodítka. Já osobně vodítka kombinuji. Ve městě, stejně jako velká část pejskařů, používám natahovací vodítko. Vyhovuje mi, protože má dlouhou šňůru a pejskovi můžu dopřát relativní pocit svobody. Na druhou stranu si ho rychle - třeba na přechodu nebo v tlačenici lidí zkrátím. Do lesa ale moc ideální není. U prvního stromu se mi hned zachytilo a omotalo a následné vyproštění mi způsobilo pěkných pár pobodání od smrkových jehliček.
Pokud váš mazlík nepatří mezi mistry v chůzi na vodítku, doporučuji předem nácvik podle Training Tips a jako vodítko zkusit kratší nebo delší verzi tzv. couračky. Jedná se v podstatě o ucho vyrobené z pevného materiálu a zakončené karabinou, kterou jednoduše připnete k obojku psa. Couračka má obrovskou výhodu v tom, že psovi nepřekáží, když ho máte možnost opět pustit navolno.
Na pořádnou túru se mi zatím jako nejvhodnější osvědčila tzv. přepínačka. V obchodě ji poznáte tak, že má karabinky na obou koncích a pomocí kroužků vám umožní různé protažení délky. V lesa i na louce mi přijde ideální a navíc praktická díky jednoduše nastavitelnému zkrácení. A také příjemné ceně :-).
A jaký typ vodítka nejvíce vyhovuje vám? Budu ráda za vaše zkušenosti a tipy. Další víkend se chystáme s chlupáčem vyrazit do Jeseníků, takže se s vámi následně podělím o zajímavé cestovatelské tipy:-)
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
