Milujete vodu? A jak je na tom váš pes?

Opět začíná období letních pařáků. Pro někoho velmi oblíbená sezóna spojená s dovolenými, pro naše čtyřnohé kamarády však velmi zátěžové období. Proto se přímo nabízí strávit nepříjemná vedra s našimi psy příjemným způsobem, a to pobytem u vody. Jak jsou na tom konkrétně psi se vztahem k vodě?

Já a můj současný psí parťák například výlety k vodě milujeme. Vždycky tomu tak ale nebylo. Moji předchozí psi se zrovna neřadili mezi zapálené psí plavce. Vodní masa v nich nevzbuzovala důvěru a klidně by nechali uplavat celou hrst pamlsků. Nikdy totiž dobrovolně nepřekročili hranici smočení “po kotníky”.

Teď jsem se pro změnu stala obětí nevyčerpatelného vodního aportéra, který do vody skáče téměř šipky. Vodu cítí již na dálku. Stačí abychom se jen přiblížili k nějakému potůčku či rybníku a začne se na mě nadšeně ohlížet, jestli se smí běžet vykoupat. Zabaví se jak sám, tak i se mnou, ať už aportováním míčků či klacků nebo i společným plaváním.

Jak to ale mají obecně psi s vodou? Vlastní zkušenost mi potvrdila, že jsou plemena, která vodu příliš nemilují a ta, která jsou jí přímo posedlá. Sázkou na jistotu by mohli být psi zařazení do kategorie takzvaných vodních psů. Společně se slídiči a retrívry se jedná o lovecká plemena, která byla původně vyšlechtěna k přinášení ulovené zvěře. Mezi vodní psy patří:

• barbet - vzácné a staré plemeno považované za předchůdce dnešních pudlů
• americký a irský vodní španěl - středně velcí psi s kudrnatou srstí opět trochu podobní pudlům
• portugalský vodní pes - opět vzácné a staré plemeno připomínající kombinaci pudla a briarda s až 15 cm dlouhou srstí
• španělský vodní pes nebo také andaluský turecký pes - naopak novější plemeno s velmi specifickou cuchající se srstí
• wetterhound neboli holanský vodní pes - tentokráte krátkosrstý kudrnáč známý svými hlídačskými schopnostmi

Velmi rádi dovádí ve vodě i již výše zmínění retrívři. Jsou však i plemena, která ne že by vodu neměla přímo ráda, ale díky stavbě těla se řadí k neplavcům jako například baseti. Pozor, neberte tento výčet jako dogma. Každý pes je individuum a jeho vztah k vodě může být poznamenaný různými faktory. Například špatnou a pro vás do té doby neuvědomovanou zkušeností z dospívání.

Zde musím dodat, že mému psovi úplně poprvé chvíli trvalo, než přišel na to, jak se vlastně plave a ačkoli jsem byla mírně pobaveno předváděným plaveckým stylem, zároveň jsem se začínala bát, že jsem opět narazila na “nevodní” plemeno.

Psa bychom určitě neměli do vody nutit. Pokud například víme, že se z vody má strach nebo alespoň respekt, neměli bychom s ním například vyrážet sjíždět řeku. Pokud jste zkoušeli návštěvu například jezera a váš pes se do vody nehrnul, můžete příště vyzkoušet mělčí potůček, někteří psi jen nemají rádi hloubku a velkou vodní plochu. Pokud chcete psa nalákat, určitě na něj necákejte, spíše byste ho tím odradili. To neznamená, že ho v létě nemůžete například polít či postříkat vodou z hadice, aby se zchladil. Dělejte to však v klidu a přátelsky, psa můžete uklidňovat hlasem.

V neposlední řadě vždy zvažte před samotným koupáním zdravotní stav zvířete, kvalitu a teplotu vody a obecně věnujte zvířeti pozornost tak, jako byste ji věnovali dítěti. I pes se může začít topit, například pokud by byl ve vodě příliš dlouho. Raději choďte do vody se psem častěji, ale v kratších (doporučuje se maximálně 10 minut) intervalech.

A někdy příště si napíšeme více o tom, jak prakticky na to se psem u vody, na co nezapomenout a na co si dát pozor.