Konečně je krásně a můžu si s radostí vyrazit do přírody se svým mým čtyřnohým přítelem:-) Pokudt milujete stejěně jako já pohybu, můžete si ho užívat společně s vašimi mazlíčky například při terénním psím sportu zvaném cannicross neboli běhu v zápřahu za psem. Osobně jsem jej siece ještě nezkoušela, ale poslední dobou jsem o něm mnohokrát slyšela a proto jsem se rozhodla o něm zjistit více. Alespoň na první pohled se jeví jako ideální aktivita pro aktivní sportovce a náruživé běžce!
Konečně je krásně a můžu si s radostí vyrazit do přírody se svým čtyřnohým přítelem :-). Pokud milujete stejně jako já pohyb, můžete si ho užívat společně s vašimi mazlíčky například při terénním psím sportu zvaném canicross neboli běhu v zápřahu za psem. Osobně jsem jej sice ještě nezkoušela, ale poslední dobou jsem o něm mnohokrát slyšela a proto jsem se rozhodla o něm zjistit více. Alespoň na první pohled se jeví jako ideální aktivita pro aktivní sportovce a náruživé běžce!
To dokládá i narůstající obliba tohoto sportu, který je postaven na tom, že psovod – v tomto případě tedy běžec – je spojen se svým psem (nebo i psy) pomocí gumového lana s amortizérem (tlumičem). Ten změkčuje nárazy při větším zatáhnutí, např. při rozběhu. Toto speciální vodítko mívá při natažení amortizéru délku přibližně dva metry.
Tím však potřebná výbava nekončí. Jak běžec, tak i jeho pes by měli být vybaveni k tomu určeným postrojem – u psovoda se jedná o bedrový pás, u psa o sedák (cenově se výbava pohybuje v rádu stovek korun). To společně umožňuje přenést sílu tahu psa na běžce. Jádro pudla spočívá v tom, že pes svým tahem pomáhá svému pánovi překonávat terén nejen rychleji, ale i s menším výdejem sil. Krása spočívá v tom, že spojíte venčení s něčím zdravým pro vás samotné a ještě aktivně trávíte čas se svým psem.
Ovšem nemyslete si, upozorňují odborníci, že to bude brnkačka. Ze začátku se jedná o pěkný zápřah, především pro vaše nohy. Nezvyk to ale určitě bude i pro vašeho psa, a to i navzdory tomu, že doposud velmi rád běhal. V první řadě byste měli – a to platí obecně pro jakoukoli aktivitu s vaším psem – vycházet ze zdravotního stavu jak svého, tak i z kondice zvířete. Je to velká výzva pro vás oba.
A jak na to? Shrnula jsem pro vás ty nejdůležitější principy, kterých odborníci radí se držet, alespoň do té doby než nasbíráte vlastní zkušenosti.
Canicross se dá dělat s jakýmkoli plemenem, které rádo běhá, a to i s malým. Ovšem u úplně malých psů nemůže počítat s takovým tahem jako u těch velkých a je to tedy více o společném zážitku, než o překonávání náročných terénů.
Začít se radí až po prvním roce věku psa, aby se zvířeti tahem nepoškodil zdravý vývoj těla. Mladí psi jsou na jednu stranu více učenliví, na stranu druhou ovšem sem tam ještě ztrácí pozornost a nechají se rozptýlit nějakým zajímavým pachem, zvířetem či věcí v okolí.
Než začnete, seznamte psa se základními povely. Měli byste ho naučit i povelům „běž“, nejdřív například i s pomocí pamlsků. Důležité je, aby byl motivovaný a rozběhl se za „odměnou“. Pak se k němu posupně přidávejte a zkoušejte to i na vodítku.
Naučte psa rozlišovat, že když tahá v postroji, tak je to v pořádku, opět například s pomocí odměny. Předejde tak jeho zmatení, když by zatahal na normálním vodítku a vy jej pokárali.
Pokud máte doma nebo k zapůjčení koloběžku, je prý nejlepší před samotným během trénovat psa v zápřahu právě na ní. Vy tím pejskovi pomůžete, že se ze začátku tolik nevysílí.
Začínejte spíše na známé trase, ideálně na přírodní cestě. Trénovat se psem můžete 1-2x týdně a spíše v jarních či podzimních měsících, abyste vy nebo váš pes nedostali úžeh.
Běhat můžete i s vašimi známými a jejich psy. Ti se vzájemně mohou k běhu motivovat. Canicross prý lze dělat i s více psy naráz, je to ovšem náročnější na koordinaci.
Pokud nepatříte mezi největší běžecké nadšence, ale například rádi chodíte, tak jako já, nezoufejte. Principy canicrossu se dají stejně tak dobře využít při chůzi. Podobně jako další psí sporty a aktivity i tato pomáhá rozvíjet a upevňovat váš vzájemný vztah se zvířetem, kdy zároveň pilujete vzájemnou souhru.
A pokud byste to chtěli pojmout trochu více profesionálně, určitě si vyberete z řady závodů, které se každoročně nejen v České republice konají. A třeba se stanete součástí české reprezentace, která prý v tomto sportu patří mezi světovou špičku.
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...