Psi jsou nejenom skvělí společníci a věrní přátelé, ale také neuvěřitelní pomocníci. O tom, jak pomáhají v terapeutické oblasti, si můžete přečíst v jednom z předchozích článků „Canisterapie“. Dnes se s vámi ale chci podělit o pár faktů o asistenčních psech všeobecně.
Psi jsou nejenom skvělí společníci a věrní přátelé, ale také neuvěřitelní pomocníci. O tom, jak pomáhají v terapeutické oblasti, si můžete přečíst v jednom z předchozích článků „Canisterapie“. Dnes se s vámi ale chci podělit o pár faktů o asistenčních psech všeobecně.
Na začátku tohoto článku stál můj zájem o to, kdy se vlastně u nás kynologové začali asistenčním psům věnovat, jak se cvičí a jaká plemena jsou proto vůbec vhodná. Přesná definice „asistenčního psa“ v české legislativě není. Najít se dá pouze pojem „vodící pes“ a to v souvislosti s kompenzačními pomůckami pro potřeby handicapovaných. V praxi to znamená, že je možné na jeho pořízení zažádat o státní příspěvek. Náklady na „přípravu“ takového asistenčního psa se ale obecně pohybují okolo 200 až 300 tisíc Kč. A pomáhají je hradit různé odborné organizace z darů, grantů a dalších zdrojů.
Jaké existují asistenční „specializace“?
Vrátím-li se zpátky k definici, mezi odbornými organizacemi, které se věnují výcviku těchto psů, panuje shoda, že se jedná o psa speciálně vycvičeného k pomoci osobám s určitým druhem zdravotního postižení. Asistenční psy tak můžeme rozdělit přibližně do několika kategorií podle jejich specializace na:
Od kdy se psi cvičí?
Výcvik speciálních asistenčních psů se zpočátku specializoval především na psy vodící. Rozvíjel se v průběhu 20. století společně s tím, jak se postupně rozvíjela kynologie samotná. Určitým hybatelem byla válka, která lidem postavila novou překážku v podobě lidí postižených konfliktem. První oficiální výcvikové středisko pro vodící psy vzniklo u nás v roce 1974. Skutečný rozvoj však přišel až v 90. letech.
Dnes u nás najdeme řadu odborných organizací věnující se výcviku celé škále asistenčních psů. Některé z nich rovněž fungují pod mezinárodní iniciativou Assistance Dogs International fungující od roku 1987. Jednou z takových organizací, které se podařilo jako první z “východního bloku” vůbec stát se členem ADS je sdružení Helpess a které je dnes špičkou ve svém oboru v ČR.
Výcvik a vhodná plemena
Výcvik v průměru trvá od 6 do 12 měsíců a je velmi individuální, takřka „šitý na míru“ každému zájemci. Vhodnými plemeny pro výcvik jsou retrívři (např. labradorský, zlatý či flat coated), kolie (border, australská i krátkosrstá kolie), německý ovčák, ale i další ovčácká plemena (belgičtí nebo bílý švýcarský ovčák), knírači, německý boxer a teriéři (jorkširský či australský silky teriér).
Nejdůležitější ovšem je, aby se člověk cítil v přítomnosti svého „asistenta“ dobře a vzájemně si mohli důvěřovat. Proto je možné do asistenčního výcviku přihlásit i vlastního psa, který by ale neměl být starší 2 let a měl by zvládat základní povely (tzv. základní poslušnost).
Aby výběr i následný výcvik byly co nejvíce úspěšné, nejprve probíhá osobní pohovor. Vybrané štěně je poté svěřeno do takzvané „pečovatelské rodiny“, kde probíhá první socializace a základní výchova. Až pak následuje samotná „asistenční škola“, zakončená standardizovanými zkouškami. Následně už zbývá jen seznámení s novým pánem :-).
(Zdroje: http://www.vycvikvodicichpsu.cz/cs/vodici-psi/historie.php a http://www.helppes.cz/psi-pomocnici/)
Srí Lanka – dovolenkový ráj v jihovýchodní Asii, pro cestovatele země zaslíbená. Domluvit se anglicky tam není problém, ceny jsou vcelku nízké, domorodci jsou chudí, ale přátelští… Milovníkům psů se tam však naskýtá kromě pohádkových panoramat i smutný...
Domácí mazlíček přináší radost, to ví každý, kdo s nějakým žije v jedné domácnosti. Svojí hravostí a nepodmíněnou láskou nás často odpoutá od stresujících myšlenek a povinností. Učí nás žít tady a teď, soustředit se chvíli na přítomnost. Možná i to je...
V tomto cyklu se seznámíme se slavnými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Bobbie ušel neuvěřitelných 4000 kilometrů, aby se vrátil ke své rodině.
Pokud váš pes při procházkách očichává každý roh, nosework pro něj bude zřejmě tím pravým sportem. Víte, o co jde?
Nejen psi se v horku mohou přehřát. Toto nebezpečí hrozí i kočkám. Sice si libují ve vyhřívání na sluníčku, ale jako u všeho - čeho je moc, toho je příliš. Tady máte pár tipů, jak se o kočku starat ve vedrech a jak ji popřípadě zchladit.
Věděli jste, že takové hlídky existují? Můžete se do nich zapojit i vy. Zmínku o tom, že nějaké takové hlídky existují, jsem poprvé zaslechla letos na dovolené při přechodu Šumavy. A musela jsem si samozřejmě zjistit víc!
Stejně jako psích rekordmanů, i těch kočičích najdeme dost. Víte třeba, jaký je rekord v počtu koček žijících pod jednou střechou?
Zajímá vás, jak velký je nejvyšší pes, jak malý je zas ten nejmenší, nebo třeba kolik míčků si pes dokázal nejvíc nacpat do pusy? Mezi těmi klasickými rekordy jako je věk nebo velikost najdeme i pár kurioznějších, pojďme se na některé z rekordů podívat.
Zabezpečení oken a balkonů je jedna z prvních věcí, kterou doma musíte zařídit s příchodem kočky do rodiny. Víte, jaké máte možnosti?
Japonsko není jediné, které má ostrov plný králíků. Věděli jste, že takový najdete i u nás?
Každému chovateli kočky je jasné, že chlupáč potřebuje nějaké to své místo, kde se bude cítit v bezpečí, kde může lenošit, hrát si, škrábat a lézt. Ne každá kočka si škrabadlo nebo strom oblíbí, ale pokud ta vaše patří mezi jejich milovníky, nastává...
Každý, kdo má kočku doma, si jistě uvědomuje její blahodárný vliv. Když je vám smutno nebo máte starosti, není nad to, když se vám vrnící klubíčko usídlí na klíně nebo vás začne masírovat drápky. Věděli jste ale, že vrnění má na lidské tělo významný...
