Psí pomocníci

Psi jsou nejenom skvělí společníci a věrní přátelé, ale také neuvěřitelní pomocníci. O tom, jak pomáhají v terapeutické oblasti, si můžete přečíst v jednom z předchozích článků „Canisterapie“. Dnes se s vámi ale chci podělit o pár faktů o asistenčních psech všeobecně.

Psi jsou nejenom skvělí společníci a věrní přátelé, ale také neuvěřitelní pomocníci. O tom, jak pomáhají v terapeutické oblasti, si můžete přečíst v jednom z předchozích článků „Canisterapie“. Dnes se s vámi ale chci podělit o pár faktů o asistenčních psech všeobecně.

Na začátku tohoto článku stál můj zájem o to, kdy se vlastně u nás kynologové začali asistenčním psům věnovat, jak se cvičí a jaká plemena jsou proto vůbec vhodná.  Přesná definice „asistenčního psa“ v české legislativě není. Najít se dá pouze pojem „vodící pes“ a to v souvislosti s kompenzačními pomůckami pro potřeby handicapovaných.  V praxi to znamená, že je možné na jeho pořízení zažádat o státní příspěvek. Náklady na „přípravu“ takového asistenčního psa se ale obecně pohybují okolo 200 až 300 tisíc Kč. A pomáhají je hradit různé odborné organizace z darů, grantů a dalších zdrojů.

Jaké existují asistenční „specializace“?

Vrátím-li se zpátky k definici, mezi odbornými organizacemi, které se věnují výcviku těchto psů, panuje shoda, že se jedná o psa speciálně vycvičeného k pomoci osobám s určitým druhem zdravotního  postižení. Asistenční psy tak můžeme rozdělit přibližně do několika kategorií podle jejich specializace na:

  • vodící – jedná se o psy speciálně vycvičené pro lidi se zrakovým postižením;
  • signální – možná se jedná o něco méně známou kategorii asistenčních psů - ti se jednak specializují na asistenci lidem se sluchovým postižením a jednak pomáhají lidem trpícím epilepsií či s diabetes – ty jsou schopni upozornit např. na blížící se záchvat;
  • servisní – do této kategorie bychom mohla zařadit jak asistenční psi pro lidi s tělesným postižením. Mohou sem spadat i psi balanční, to znamená pomáhající svému majiteli s udržením rovnováhy (doslova), např. vstát z postele, od stolu apod.
  • canisterapeutické – jedná se, v přeneseném slova smyslu, o psi „terapeuty“ pomáhající lidem jak při fyzické, tak i psychické rehabilitaci;
  • a další asistenční psi pomáhající např. lidem postiženým autismem.

Od kdy se psi cvičí?

Výcvik speciálních asistenčních psů se zpočátku specializoval především na psy vodící. Rozvíjel se v průběhu 20. století společně s tím, jak se postupně rozvíjela kynologie samotná. Určitým hybatelem byla válka, která lidem postavila novou překážku v podobě lidí postižených konfliktem. První oficiální výcvikové středisko pro vodící psy vzniklo u nás v roce 1974. Skutečný rozvoj však přišel až v 90. letech.

Dnes u nás najdeme řadu odborných organizací věnující se výcviku celé škále asistenčních psů. Některé z nich rovněž fungují pod mezinárodní iniciativou Assistance Dogs International fungující od roku 1987. Jednou z takových organizací, které se podařilo jako první z “východního bloku” vůbec stát se členem ADS je sdružení Helpess a které je dnes špičkou ve svém oboru v ČR.

Výcvik a vhodná plemena

Výcvik v průměru trvá od 6 do 12 měsíců a je velmi individuální, takřka „šitý na míru“ každému zájemci. Vhodnými plemeny pro výcvik jsou retrívři (např. labradorský, zlatý či flat coated), kolie (border, australská i krátkosrstá kolie), německý ovčák, ale i další ovčácká plemena (belgičtí nebo bílý švýcarský ovčák), knírači, německý boxer a teriéři (jorkširský či australský silky teriér).

Nejdůležitější ovšem je, aby se člověk cítil v přítomnosti svého „asistenta“ dobře a vzájemně si mohli důvěřovat. Proto je možné do asistenčního výcviku přihlásit i vlastního psa, který by ale neměl být starší 2 let a měl by zvládat základní povely (tzv. základní poslušnost).

Aby výběr i následný výcvik byly co nejvíce úspěšné, nejprve probíhá osobní pohovor. Vybrané štěně je poté svěřeno do takzvané „pečovatelské rodiny“, kde probíhá první socializace a základní výchova. Až pak následuje samotná „asistenční škola“, zakončená standardizovanými zkouškami. Následně už zbývá jen seznámení s novým pánem :-).

(Zdroje: http://www.vycvikvodicichpsu.cz/cs/vodici-psi/historie.php a http://www.helppes.cz/psi-pomocnici/)

Související články

Poznáte, když kočku něco bolí?

O tom, jak cítí bolest psi a jak ji (ne)projevují, už jsem psala. Pojďme se tedy podívat, jak je to s kočkami. U nich totiž není mnohdy jednoduché bolest vůbec zpozorovat. Pro jejich zdraví a pohodu je ale včasné rozpoznání problému důležité.

Jak zajistit morčátku maximální komfort

Morčata patří k nejčastějším mazlíčkům, které rodiče pořizují dětem. Jsou totiž podstatně méně náročná na péči než kočka či pes. Mezi hlodavci zase vynikají svojí společenskostí, mazlivostí a bezproblémovostí. Velkou výhodou také je, že na rozdíl od...

Záhada kočičích jazyků

Jistě jste si všimli, že kočky mají dost jedinečné jazyky. Jsou drsné a tak nějak škrábou. Americkým biologům tato podivnost vrtala hlavou. Proto se rozhodli, že tomu přijdou na kloub.

Dog racing: Psí závody pro neúnavné běžce

V Česku poměrně nový psí sport zvaný dog racing „připlul“ do Evropy ze zámoří. Zatímco v USA je tento sport výhradně pro teriéry, v našich končinách se mu mohou věnovat prakticky kterákoliv psí plemena, včetně kříženců. A v čem že toto závodění spočívá?

Když vám kočka nechce pít

Kočky jsou známé svou malou chutí k pití. To ale neznamená, že pravidelný a hlavně dostatečný příjem tekutin není pro jejich zdraví potřebný. Víte, jak můžete kočičce zvýšit chuť k pití?

Jak pečovat o srst domácích hlodavců

Možná by vás to před koupí hlodavce nenapadlo, ale i u těchto domácích mazlíčků je záhodno myslet na péči o srst. Na českém trhu seženete řadu produktů, které vám tuto starost usnadní a navedou vás, jak na to.

Psí aplikace pro trénink i zábavu

Technologie se rozvíjejí neuvěřitelnou rychlostí, a tak není divu, že vznikají i aplikace pro naše domácí mazlíky. Některé jsou jen pro zábavu, jiné nám mají pomoci s výchovou. Pokud se vám nechce brouzdat po internetu, pár z nich vám tu představím.

5 příkladů špatného mazlení kočky

Každá kočka si samozřejmě užívá jiný způsob mazlení. Ta má nejraději hlazení na temeni, ta zas na hřbetě. Existuje ale pár pravidel, které platí téměř na každou z nich. Pokud už nějaký čas žijete v kočičí domácnosti, jistě jsou vám tato pravidla známá....