Pořídit si domácího mazlíčka z množírny už není jen otázka pejsků. V dnešní době můžete takto „zaručeně‘‘ levně a rychle pořídit i kočky , nejrůznější druhy hlodavců nebo třeba i ježky. Majitelé množíren jsou navíc stále vynalézavější a sází na nevědomost a neopatrnost lidí. Na co si tak dát pozor, pokud máte podezření, že vaše zvířátko pochází právě z takového prostředí?
Ať už se jedná o štěně, kočku nebo potkana, jejich pobyt v množírně je na samém počátku života (v pro ně nejdůležitějším období osvojování návyků a socializace) prakticky do puntíku stejný. V naprosté většině případů tohoto způsobu odchovu zvířátka musí přežívat v katastrofických podmínkách – prostory jsou nevyhovující a mnohdy stísněné, kdy se na sobě v malých klecích mačká velký počet zvířat.
Majitelé množíren kupují nejlevnější krmiva, která často bývají málo kvalitní a o malá zvířátka, která mohou být nedostatečně vyživovaná, se ani více nestarají. Hygienické podmínky pak jsou nedostačující, protože majitelé při takto větším počtu nemohou mít na pořádný úklid klecí či ohrad ani čas. Tyto traumatizující podmínky pak ale bohužel mazlíčky poznamenávají do dalšího života.
Potíže zdravotní i povahové
Problémy se mohou začít projevovat už po pár týdnech, co si nového člena vaší domácnosti pořídíte. U každého zvířátka se problémy mohou různit. Obecně je potřeba počítat s tím, že původní majitelé příliš financí do jeho chovu neinvestovali. Množírny jsou totiž v první řadě byznys, kde jde o co nejrychlejší výdělek.
Zvířata tak často nebývají odčervena, nejsou očkována a mohou mít i nejrůznější genetické choroby. Raději proto vemte mazlíčka na preventivní vyšetření, které může některé potíže odhalit hned. Do budoucna ale počítejte i s dalšími výdaji u veterináře. Například u čtyřnohých parťáků je dobré věnovat zvláštní péči vyšetření kostí a kloubů, které mohou být kvůli špatnému stravování a nedostatečnému pohybu zdeformované nebo vykloubené.
Psi, ale obecně i další zvířata, navíc v množírnách strádají i po psychické stránce, protože jim schází větší interakce s okolím nebo dalšími zvířaty a lidmi. Nikdo se o ně pořádně nestaral a nevěnoval jim potřebnou péči. Mají tak pocit, že je nikdo nemá rád. I proto jsou daleko bojácnější, mají strach ze svého okolí, jsou agresivnější a obecně i vůči nové rodině nebezpečnější, protože se bojí opakování předchozích strašných zkušeností.
Chce to trpělivost
Je proto nezbytné mít v první řadě s takovým mazlíčkem trpělivost. Je totiž velmi pravděpodobné, že vás nebude hned poslouchat a bude delší dobu trvat, než k vám získá důvěru a bude vás brát za svého. Některé povahové problémy se navíc mohou projevovat i po několika letech, co ho máte v péči. I když ale k němu cítíte lítost, je dobré ho příliš nerozmazlovat a začít budovat vzájemný vztah od nuly. V opačném případě vám totiž může postupně přerůstat přes hlavu a být nezvladatelným.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
