Psí překážkové dráhy – to je agility

Hop, skrz, nahoru a mnohé další. Uhádnete, o co jde? No přeci o agility. Já osobně jsem se svým psem ještě překážky nezkoušela, určitě to máme ale v plánu, a tak jsem se rozhodla si o tom nejdříve něco zjistit. A velmi ráda se s vámi podělím :-).

Na začátek ještě zopakujme, o čem se to tu vlastně bavíme. Agility je někdy také označované jako psí parkur či překážkové dráhy. Jedná se o relativně mladý sport se vzrůstající oblibou. V čem je pro majitele psů tak populární a co přináší jejich mazlíčkům?

Klub agility ČR definuje sport jako překonávání překážek na základě pokynů psovoda. Hlavní myšlenkou je nejen rozvíjení vztahu mezi psovodem a psem, ale také jejich vzájemné spolupráce a komunikace. Krom toho, že se jedná o zajímavou volnočasovou aktivitu, oba z dvojice zároveň trénují svou fyzickou kondici. V neposlední řadě kooperace v kolektivu podporuje přirozenost zvířete a napomáhá to i jeho socializaci.

Základem je poslušnost psa, která se tím skvěle trénuje. Snažit se ovšem musí i samotný psovod, který psa pomocí svých povelů vede naučenou tratí. Náročnost agility tedy spočívá v umění rychlé reakce. Je zde potřeba nejen přesnost, ale i rychlost a dodržení správného pořadí překážek.

A s jakými typy překážek se můžeme na trati setkat? Překážky můžeme rozdělit na:

skokové – ty mohou být buď jednoduché či dvojité, dále také pro skok daleký nebo i kruhové;
zónové či kontaktní (někdy také označované jako přebíhací) – ty spočívají v tom, že pes musí přeběhnout přes předem určené kontaktní místo, patří sem různé kladiny, áčka či houpačky;
probíhací – zde se naopak žádný kontakt s překážkou nepředpokládá - naopak a spadají sem slalomové tyče nebo také různé tunely, ať už pevné či látkové.

V závodech dvojice psovod - pes překonávají v průměru okolo 15 až 22 překážek na trati o délce 100 až 200 metrů. Pes by na rozdíl od tréninku, kdy je to přípustné až žádoucí, neměl mít obojek ani vodítko. A závodit mohou i psí junioři, a to už od 18 měsíců věku štěněte. A co když máte doma křížence? I ti jsou na závodech vítání, původ psa se dokládá až na mezinárodních úrovních soutěží jako je mistrovství světa. Rozhodující je vždy především zdravotní stav a způsobilost zvířete.

Bojíte se, že by na to váš pes nezvládl nebo že se pro tento sport nehodí? Vyloučeno J. Ačkoli jsou některá plemena jako např. border kolie či australský nebo belgický ovčák, která mají pro tento druh sportu určité přirozené nadání, agility je určeno pro všechna plemena, a to i ta malá. A jako se vším, to máte jedinec od jedince. Důležité je, aby vás to oba bavilo. Pak už stačí psa správně motivovat pomocí odměny např. v podobě pamlsku a zvolit vhodné povely a učení půjde samo. Klíčová je však i vaše trpělivost :-).

Agility můžete trénovat i mimo oficiální „parkurová“ hřiště, a to na v takzvaných „agility parcích“, která se postupně začínají na některých místech ČR objevovat. Jedná se o veřejně dostupná psí hřiště, velmi podobné těm dětským, na rozdíl od nich však s ukázkou nejrůznějších překážek. Já se svým psem už se na jedno takové chystám :-).

A jaké máte zkušenosti s agility vy? Podělte se s námi o vaše zážitky.

(Zdroj: http://www.klubagility.cz/node/default/52)