Pět věcí, které jste možná nevěděli o hlodavcích

Tito malí tvorečkové, které jsme si oblíbili jako plnohodnotné domácí mazlíky stejně jako psy a kočky, jsou mnohem zajímavější, než bychom o nich na první pohled možná řekli. Jakých pět zajímavostí se s tímto nejpočetnějším řádem savců pojí, o nichž by měl každý zvířecí nadšenec vědět? Pojďme trochu oprášit znalosti.

Myši a jejich nekvalitní zrak

U myší je známo, že mají extrémně dobře vyvinutý sluch. Díky němu dokážou rozpoznat pohyb až na dvacet metrů. Co se týká jejich zraku, s ním už je to krapítek slabší. Myši jsou krátkozraké, ostře vidí asi jenom na půl metru. Kromě toho mají omezené vnímání barev, protože jsou od přírody dichromatické – na sítnici mají pouze dva druhy čípků citlivých na modrou nebo zelenou složku světla, receptory pro vnímání červené barvy jim úplně chybí. Kvůli svým malým černým očím, které jsou náchylné na ostré denní světlo, operují tito malí chlupatí ušáčci hlavně v noci nebo vyhledávají temná zákoutí. Přes den, jak asi víte, je těžké je spatřit.

Myši, krysy a jejich sloní paměť

Víte proč se krysy a myši tak často využívají k různým testům a pokusům? Mají totiž naprosto neuvěřitelnou paměť. A narozdíl od jiných zvířat se dají se skvěle a především dlouho trénovat. Vědci tak s nimi často pracují při svých experimentech třeba proto, že si spolehlivě pamatují cestu k potravě. 

Nepotřebují pít

Jak je možné, že myši nepotřebují mnoho pít? Hydratují se totiž skrze potravu. Ano, vodu získávají například ze zrní. To však nemění nic na tom, že jsou schopny se, na rozdíl od jiných tvorů, dopátrat vody téměř kdekoliv. 

Přední zuby hlodavců – jejich největší přednost

Naprosto unikátním charakteristickým rysem hlodavců jsou jejich přední zuby. Ty jim dorůstají po celý život a mohou ročně vyrůst až o 15 centimetrů, proto si je často obrušují. Ostré a silné takzvané dvojité řezáky udržují tito drobní savci v kondici hlavně díky tomu, že je používají nejen k jídlu, ale hlavně k prokousávání různých otvorů, dřev, ale třeba i plastů nebo betonu. Zuby tak patří u hlodavců k nejvyužívanější části těla.

Hlodavec, společenský to tvor

Tam, kde potkáte jednoho, čekejte skupinu dalších. U hlodavců platí jednoduché pravidlo, že vytvářejí takzvané kolonie. Jsou to totiž tvorové společenští. I oni raději pracují v početné skupině a stejně jako třeba včely si v kolonii dělí práci. Pouze ojediněle se jednotlivec vzdaluje od své základny.

Související články

Play More - první interaktivní výstava jen pro psy

Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...

I mazlíčci mají svou záchranku

Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.

Psi a kočky ve světě III: Psi na Srí Lance

Srí Lanka – dovolenkový ráj v jihovýchodní Asii, pro cestovatele země zaslíbená. Domluvit se anglicky tam není problém, ceny jsou vcelku nízké, domorodci jsou chudí, ale přátelští… Milovníkům psů se tam však naskýtá kromě pohádkových panoramat i smutný...

Mazlení s kočkami může i léčit

Domácí mazlíček přináší radost, to ví každý, kdo s nějakým žije v jedné domácnosti. Svojí hravostí a nepodmíněnou láskou nás často odpoutá od stresujících myšlenek a povinností. Učí nás žít tady a teď, soustředit se chvíli na přítomnost. Možná i to je...

Psí historie IV.: Bobbie

V tomto cyklu se seznámíme se slavnými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Bobbie ušel neuvěřitelných 4000 kilometrů, aby se vrátil ke své rodině.