Další důkaz o spřízněnosti psa a člověka

Nedávno se mi dostal do ruky zajímavý článek o tom, jak psi vnímají emoce. Byl trošku složitě napsaný, tak jsem se rozhodla – pro vás i pro sebe – převést jeho obsah do čtivější podoby. Popisoval výsledky výzkumu maďarských vědců, kteří jako první porovnávali funkce lidského mozku s mozky zvířat (jiných než primátů).

Nedávno se mi dostal do ruky zajímavý článek o tom, jak psi vnímají emoce. Byl trošku složitě napsaný, tak jsem se rozhodla – pro vás i pro sebe – převést jeho obsah do čtivější podoby. Popisoval výsledky výzkumu maďarských vědců, kteří jako první porovnávali funkce lidského mozku s mozky zvířat (jiných než primátů).

Přišli na to, že nejen lidský, ale i psí mozek má pro vnímání hlasu vyvinutou speciální část. Prý se vytvořila už před více než sto miliony let u živočichů, kteří byli společnými předky lidí i psů. To, co pes slyší, se díky ní spojuje i s jeho pocity.

A teď to nejzajímavější – díky této části mozku je podle vědců možné vysvětlit, proč jsou člověk a pes tak dobrými přáteli už víc než deset tisíc let. Z výzkumu lze usuzovat, že psi zpracovávají informace, které dostávají od své smečky, stejným způsobem, jako lidé. V případě lidí jde samozřejmě o společenské informace. Jinými slovy psí mozek reaguje na zvuky specializovanými částmi umístěnými v podobné oblasti, v jaké se nacházejí i u lidí, a sice v zadní partii spánkového laloku. Právě to by mohlo vysvětlovat, proč je zvuková komunikace mezi psem a člověkem tak úspěšná. Podle autorů výsledné studie může tento objev pomoct objasnit, proč se pes dokáže vcítit do nálady svého pána.

Výzkumu se zúčastnilo jedenáct psů naučených nehybně ležet v přístroji na vyšetření mozku magnetickou rezonancí. Vědci jim pustili více než dvě stě různých lidských a psích zvuků a zaznamenávali reakce na každý z nich. Ty pak porovnali s reakcemi lidí, kteří prošli stejnými testy. Psi pochopitelně silněji reagovali na hlas jiných psů, než na ten lidský. Výzkumníky udivilo spíš to, že psi i lidé velmi podobně vnímají hlasité zvuky a mnohem víc reagují na kladné zvuky, jako jsou smích nebo veselé štěkání, než na ty smutné, jako třeba pláč nebo kňučení.

Já osobně z toho vyvozuji jasný závěr, a to že se psem se vždycky lépe domluvíte po dobrém, než po zlém. Není divu, že nás psi neposlouchají, když na ně voláme vztekle nebo bojácně, vždyť jejich mozek daleko lépe reaguje na radostné povely.

Zdroje:
http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/proc-si-rozumime-se-psy-nase-mozky-reaguji-na-zvuky-spojene-s-emocemi

http://www.bbc.com/news/science-environment-26276660

 

Související články

Když máte psa epileptika

Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...

Psi a kočky ve světě IV - Psi v Albánii

V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.

Jak správně pečovat o chrup hlodavců

U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...

Play More - první interaktivní výstava jen pro psy

Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...

I mazlíčci mají svou záchranku

Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.