O tom, co všechno obnáší záchranařina a jací psi jsou pro hledání lidí v troskách domů vhodní, jsme psali v minulém článku. Téma je ale natolik zajímavé, že jsme se rozhodli se ještě více zaměřit na samotný výcvik psů, tedy na jeho průběh a co všechno trénink obnáší. Na naše otázky odpovídala chovatelka Michaela Martinů.
Výcvik je o motivaci, která je alfou a omegou každé práce se psy. Pro výcvik záchranných prací je třeba vybrat vhodné štěně. To musí být co nejvíce samostatné, sebevědomé, nebojácné, s vyrovnanou povahou. Pokud se nám podaří takové štěně zvolit, máme nakročeno tím správným záchranářským směrem. Od útlého věku se štěněti snažíme spojovat člověka s pozitivními vjemy, a to ať ve formě pamlsků, tak ve formě hraček nebo pouze radostné pochvaly. Nesmíme na štěně klást přílišné nároky, které by v daném věku nebylo schopno plnit, musíme mu nechat čas, aby psychicky dospělo.
Co je důležitým a stěžejním bodem výcviku, kde se začíná? Je třeba důležité začít s tím, jak má pes nalezeného oznámit psovodům?
Ano, to je jeden z nejdůležitějších bodů, který si musíme promyslet hned na začátku. Oficiálně může pes značit osobu několika způsoby. Prvním a nejčastějším využívaným způsobem, je značení osoby pomocí vyštěkání, kdy pes, který označuje nalezeného pomocníka, musí setrvat na místě a vytrvale štěkat až do příchodu psovoda. Nalezené osoby pes nesmí napadat ani od nich odbíhat. Dalším způsobem může být označování tzv. nálezkou, což je malý váleček visící psovi na obojku. Pes, který najde pomocníka, uchopí nálezku do tlamy a vrací se k psovodovi, ten ho připne na vodítko a pes jej odvede k pomocníkovi nejkratší možnou cestou. Označování nálezkou je velmi složité na učení, psi si mohou z nervozity nálezku brát do tlamy jako hračku. Používá se v podstatě jenom tehdy, když pes, který jinak vykazuje všechny potřebné vlohy, odmítá štěkat. Poslední možností značení je hrabání, tento způsob je možný pouze na sněhu, popřípadě v sypkém terénu. Označovat tímto způsobem se pes neučí, jen se může ve svém přirozeném chování podpořit.
Účelem označení je tedy lokalizování označené osoby?
Účelem tohoto cviku je, aby pes všechny nalezené subjekty svým chováním co nejpřesněji a nejpřesvědčivěji psovodovi oznámil. Ukryté osoby nesmí psa v průběhu cviku na sebe upozorňovat, vybízet ke štěkání nebo jinému způsobu značení či ovlivňovat jeho setrvání na místě. Pokud pes označuje úkryt pomocníka, musí zůstat na místě a vytrvale štěkat až do příchodu psovoda. Jakmile pes označí úkryt pomocníka, psovod zvednutím ruky hlásí nález a slovně do vysílačky popíše, o jaký druh nálezu se jedná (např. „živá osoba ve výšce“). Pak na pokyn rozhodčího odchází k místu nálezu. Takto to vypadá a probíhá na zkouškách, ty by ale měly co nejvíce napodobovat reálnou situaci při opravdovém zásahu.
Jak funguje vztah psa a člověka v rámci výcviku?
Když učíme štěně značení, jde zpočátku pouze o budování důvěry mezi psem a lidmi, a učení psa, aby aktivně člověka vyhledával. Zpočátku pes vidí pomocníka odcházet a jenom k němu přibíhá a následuje odměna. Následně jej vidí odcházet, ale odměnu si je třeba vyštěkat. Doba štěkání se pomalu prodlužuje, ale je třeba vždy pamatovat na pravidlo jednoho kroku, kdy nemůžeme při tréninku navyšovat více kroků najednou. Příkladem je, že na známou osobu může štěně štěkat déle než na člověka, kterého vidí prvně. Toto pravidlo se s věkem dodržuje rámcově. Dalším krokem je, že pejsek osobu nevidí odházet na konkrétní místo, ale vidí ji odcházet do terénu. No a následuje krok, kdy osobu již odcházet nevidí. Zpočátku je vysílán na místo, kde si osobu dohledá, následně se hledání prodlužuje na minuty. Toto ovšem platí jen pro plošné vyhledání, pro vyhledání v sutině je třeba do tréninku zařazovat i různé terény a další složitosti. Vše ovšem s ohledem na věk a hlavně bezpečí psa. Výcvik záchranných psů je velmi časově a teoreticky náročný. Nic v něm nejde uspěchat a v podstatě platí, že záchranářský pes se učí celý život, poznává nové terény, situace, lidi a čím více vjemů za život potká, tím je pravděpodobnější, že ho v záchranářské praxi nic nepřekvapí.
Je tedy pravidelný trénink záchranářských psů je nutností?
Pravidelnost a střídání podnětů, prostředí, figurantů, terénů, počasí je základem dobrého výkonu. Nesmíme ovšem psa „otrávit“ příliš častým tréninkem v jednom prostředí, které zná. Psi jsou hračičkové, mají rádi schovky a výzvy, nové lidi, novou zábavu. Trénink jim musíme poskládat tak, aby pro ně byl stále zábavou a nedokázali odhadnout, co bude.
Kde mohu se svým psem „záchranařinu“ trénovat?
V současnosti existuje více organizací, které se tréninku psů záchranářů věnují. Některé soukromé subjekty se věnují tréninku pouze k zabavení psů bez jakýchkoliv praktických ambicí. Neříkám, že je to špatně, myslím, že je naopak dobře, když pes i člověk mají společnou zábavu, která se třeba v budoucnu vyvine do velmi náročného koníčka. Oficiálně se tréninku věnuje Svaz záchranných brigád kynologů ČR, který má jednotlivé brigády podle krajů.
V jakých situacích a jak může pes pomoci?
Jsem členem Záchranné brigády kynologů Praha, která rámci své hlavní činnosti provádí vyhledání pohřešovaných osob za pomocí speciálně vycvičených psů a GPS, v sutinách, ve volných i těžce prostupných terénech, štolách, vodních plochách, případně i na lavinovém poli. Úzce spolupracujeme s Hasičským záchranným sborem ČR, Policií ČR, Vodní záchrannou službou a ostatními složkami Integrovaného záchranného systému. Někteří členové jsou atestováni MV ČR pro nasazení v ČR i pro zahraniční mise. Kontaktovat nás může s prosbou o pomoc při pohřešování blízké osoby jakákoliv soukromá osoba.
Představte si, že se opalujete na pláži. Najednou kolem vás proběhne pes a zamíří přímo do moře. A za ním jeho páníček se surfovacím prknem. O minutu později už vidíte surfujícího psa. Ne, nezdá se vám to, pravděpodobně jste narazili na psí surfuřku...
Jistě jste už slyšeli o speciálních podnicích pro čtyřnohé mazlíky, které jsou ve světě rozšířené. Věděli jste ale, že fungují už i u nás? Navštívit můžete psí cukrárnu, kavárnu i restauraci.
Průzkumná výprava po městě může být pro štěně cennou zkušeností. Co vše by se vám mohlo na procházce městem hodit? A jaké povely by pejsek měl zvládat, než ho vezmete do MHD? Přinášíme vám další díl z našeho videoseriálu s Albínou a jejím psem Baileym.
Tato chlupatá plyšová kulička připomínající plyšového medvídka je oblíbeným malým plemenem u nás i ve světě. Krom vzhledu za to může jistě i jejich milá a přátelská povaha. Nespleťte si ho ale s německým trpasličím špicem!
Pravidelným odčervováním psího chlupáče chráníte před parazity nejen jeho, ale i sami sebe a své blízké. Jak často je potřeba psa odčervovat? Jaké jsou další účinné způsoby ochrany proti parazitům? Tipy a rady, jak na to, se dozvíte v dalším díle...
Máte rádi miniplemena? Pak vás jistě zaujme tento psík malý vzrůstem, ale velký osobností, který se u nás největší oblibě těšil za první republiky. Nenechte se zmýlit jeho velikostí, nejde o žádného kabelkového mazlíčka.
Mini plemena psů mají specifické nároky na výživu i celkovou péči. Jejich tělesný vývoj probíhá mnohem rychleji. Vedle jemné stavby těla i čelistí je proto při výběru krmení potřeba zohlednit také jejich zrychlený metabolismus. Jak správně krmit...
My, kočičí milovníci, nemáme koček nikdy dost, a proto se s nimi rádi setkáme i na stránkách knih. Podívejte se na kousky, které by vám podle mě určitě neměly uniknout.
Pro správný fyzický i psychický vývoj psa je zásadní zajistit chlupáčovi dostatek pohybu. A jak jinak, než na pořádném výletu. Co vše s sebou sbalit? A na co určitě nezapomenout, aby se váš pejsek všude cítil jako doma? Přinášíme vám první díl z našeho...
Rádi cestujete? A rádi cestujete letadlem? Už nemusíte nechávat svého psího nebo kočičího chlupáče během dovolených doma. Některé letecké společnosti dnes povolují malá domácí zvířata s sebou na palubu, jsou-li v přepravce. Jaké další podmínky musíte...
“Ty tak smutně koukáš, určitě máš hlad, tu máš.” Věta, kterou ještě občas zaslechnu, když můj pesan na někoho předvede jeden ze svých psích kukučů. A v nestřeženém okamžiku, ještě než stihnu reagovat, si tím vyslouží “něco dobrého”. Krmit psa od stolu...
Kdo z nás jako dítě netoužil po společnosti nějakého zvířecího chlupáče? Chov domácích mazlíčků může být pro děti cennou zkušeností do života. Zvířecí parťák navíc do domácnosti přinese spoustu radosti. S péčí o domácí zvíře se ale pojí také řada...