Psi jsou často velmi hravá a energická zvířata. My se pak během jejich života stáváme svědky nikdy nekončící show plné psích kusů. Jak je to ale s jejich výcvikem? Kdy začít a je to vůbec nutné? Na tyto a více dotazů jsme vyzpovídali odborníka na trénink psů, Lukáše Palma.
Psi jsou často velmi hravá a energická zvířata. My se pak během jejich života stáváme svědky nikdy nekončící show plné psích kusů. Jak je to ale s jejich výcvikem? Kdy začít a je to vůbec nutné? Na tyto a více dotazů jsme vyzpovídali odborníka na trénink psů, Lukáše Palma.
Kdy je správný čas začít se cvičením psa a chozením na cvičiště?
Cvičení psa a chození na cvičiště jsou dvě různé věci. Pokud jde o výcvik, tak s ním bychom měli začít hned, jak si psa přivezeme domů a on si na nás trochu zvykne a rozkouká se ve svém novém domově. V této době je nutné začít s úplnými základy, a to:
Případná návštěva cvičiště může následovat až v době, kdy je pes kompletně naočkovaný a zvyklý na své nové prostředí. Ideální je, když domácí výchova plynule přejde v návštěvu cvičiště, kde pes dále rozvíjí to, co už umí.
Je tento postup u všech psů, malých i velkých, stejný?
Obecně by šlo říci, že u malých plemen lze začít s výcvikem dříve než u větších, neboť malá plemena dospívají dříve. To se ale spíše týká pokročilého výcviku. Na první lekce výchovy chodí lidé běžně třeba se 4 - 5 měsíčními štěňaty. Vždy je lepší přijít dříve a dozvědět se od trenéra, že ještě můžeme měsíc počkat, než zjistit s ročním psem, že máme problém. Pro úplné začátečníky dobře poslouží výcviková (a z mého pohledu I výchovná) videa Brit Training Tips, kde jsou popsány právě úplné základy (např. motivace psa, odměny apod.) pro ty, co ještě zkušenosti s výchovou psa nemají.
Liší se trénink pro různé druhy plemen?
Pokud jde o běžná plemena a úplně základní výcvik, tak tam velké rozdíly nejsou. Ty se začnou projevovat až u výcviku pro pokročilé nebo sportovního výcviku, kde existuje mnoho činností, které už souvisí s konkrétními typy psů (lovecký výcvik, pastevecký výcvik, sportovní výcvik apod.). Daleko důležitější je základní výcvik přizpůsobit potřebám konkrétního psa. Neměli bychom například nutit krysaříka cvičit v půlmetrových závějích (velikost), ale ani nechat štěně velkého plemene skákat z výšky v době, kdy ještě roste, přestože menší plemena již z takové výšky skáčou.
A je tedy nutné se psem chodit na cvičiště, nebo ho můžu trénovat jen doma?
Možné je oboje, jak trénink doma, tak i chození na cvičiště. Pokud se ale budeme bavit o výcviku pro začátečníky, tak je potřeba si uvědomit, že v první řadě je to výcvik především pro majitele psů a až pak pro psy samotné. Hodně lidí si myslí, že přijdou na cvičák a tam jim někdo vycvičí psa a budou odcházet s komisařem Rexem. Lekce pro začátečníky slouží především k tomu, abychom se dozvěděli, jak se psem pracovat tak, aby bylo naše soužití co nejspokojenější. Zkušenější psovod samozřejmě zvládne větší část výcviku doma.
O tom jak se stát zkušenějším psovodem a jak to chodí na cvičišti, se více dočtete v následujícím díle.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
