Možná někoho z vás tenhle psí sport láká, ale máte mnoho otázek na to, abyste se odhodlali s ním začít. Bude to mého parťáka bavit? Mám k tomu dostatečné pohybové vlohy? Kdy začít, není moc brzy nebo příliš pozdě? Možná vám k rozhodnutí pomůže tento článek a zkušenosti Aleny Smolíkové, mistryně Evropy v dogdancingu.
“V dnešní době už naštěstí většina majitelů psa ví, že nestačí mít psa na zahradě, nebo uvázaného u boudy, ale že je třeba psa zaměstnat. Pes potřebuje zaměstnat jak fyzicky, tak psychicky. Dogdancing je ideálním sportem na psychické vyžití psa. Pes se učí soustředění, přesnosti, spolupráce s člověkem, učí se učit. Společná aktivita s páníčkem také vede k prohloubení jejich společného vztahu.” To o tanci se psy tvrdí Alena Smolíková, která v dogdancingu slaví nemalé úspěchy a pyšní se nejen v této disciplíně mnoha tituly. Mimo jiné jste ji mohli vidět i v televizních soutěžích Talentmania a Česko Slovensko má talent, napsala také knihu Od psích triků k dogdancingu.
Dogdancing je jednou z nejmladších kynologických disciplín, přesto se ale velmi rychle rozšířil po celém světě. Tanec se psem je sport, kdy pes provádí cviky pod vedením psovoda do rytmu hudby. To ovšem ale neznamená, že musíte mít nějaké taneční vlohy, i když je to jistě výhodou. Ujišťuje o tom i Alena Smolíková: “Pokud má člověk taneční vlohy, je to jistě výhoda, ale není to nutnost. Dogdancingové sestavy nemusí být nutně tančení. Téma sestavy si každý může zvolit dle svých schopností a uvážení. Pokud tedy neumím tančit, vymyslím si sestavu na takové téma, kde tančit není potřeba.” říká.
Tento sport prakticky nemá hranice. Pesan může předvádět jakékoli cviky, které svede a neohrožují ho na zdraví. Větší roli než pohybové schopnosti tak hraje spíš vaše představivost a vynalézavost, ale i bez nich se dá obejít. “Mě osobně na dogdancingu nejvíce baví učení nových triků.” říká Alena. “Vždy se snažím vymyslet něco originálního, co ještě nikdo na soutěži nepředvedl. Líbí se mi, že dogdancing lze trénovat téměř kdekoliv. Pokud venku prší, můžeme trénovat v obýváku. Není potřeba docházet na kynologické cvičiště, ani nejsou potřeba žádné speciální výcvikové pomůcky.” Je tedy i finančně nenáročný.
Teď, když jste se ujistili, že k tomuto sportu nepotřebujete žádný zvláštní talent ani nadání, přichází na řadu otázka, jestli to bude bavit pesana? O tom si Alena myslí, že “pokud je pes jakkoliv motivovatelný (pamlsky, hračky), je předpoklad, že ho dogdancing bude bavit. Potom už záleží na psovodovi, jestli udělá tréninky pro psa zábavné.” Většina psů se ráda učí, odvádí je to od stereotypu běžného života a hlavně si i užívají čas strávený aktivně společně s vámi.
Nezáleží ani na velikosti psa. Prostě jednoduše zvolíte takové cviky, aby pro něj i pro vás byly zvládnutelné. Mastifa třeba nebudete učit skákat vám na záda, pokud váží víc než vy a jorkšír vám zas ve stoje asi nepoloží tlapky na ramena. “V dogdancingu nejsou předepsané žádné prvky, záleží tedy na psovodovi, jaké cviky psa naučí a jaké v sestavě použije. Díky tomuto se dá sestava přizpůsobit možnostem a schopnostem psa a to činí z dogdancingu sport pro všechna plemena. Úspěšně soutěžit může jak newfoundlandský pes, tak čivava. Začít se může jak se štěnětem, tak starším psem.” hezky shrnuje Alena.
Pokud se rozhodnete s touto disciplínou začít, pro pokroky a hladší začátek je vhodné začít správně. “Nejdůležitější je neudělat ze začátku zbytečné chyby, kterých se pak člověk bude dlouho zbavovat. Doporučuji přečíst si nějakou knihu, instruktážní videa, případně si najít zkušeného trenéra, který poradí co a jak.” tvrdí Alena. Můžete se také obrátit na Dog Dancing Club Czech Republic, kde jistě najdete pomoc, mnoho užitečných rad a mimo jiné i seznam zkušených trenérů, kteří vám začátky mohou ulehčit.
Tak co, zkusíte dogdancing i vy se svým parťákem?
FOTO KREDIT: Alena Smolíková
Sibiřský husky je nádherné psí plemeno. Je to pes v pohybu. Hbitý, silný a svérázný. I pro tyto jeho vlastnosti se objevuje zapřažený za saně nejednoho mushera. Říká se, že všichni psi, kteří rádi táhnou, jsou na psí spřežení vhodní, sibiřský husky ale...
Domácí kočka se nepodívá ven tak často jako pes, o to více ji pak na tuto skutečnost musíme připravit. Nějaká ta návštěva veterináře nebo i cesta na chalupu je přece jen nemine.
Mazlení a hlazení není všechno. Kočky si velice užívají i společný čas strávený hrou, navíc i tato činnost vede k upevnění vašeho vztahu. Chlupáč se vyřádí a za zkrácení dlouhé chvíle vám bude jistě vděčný.
Bruselští grifonci svým vzhledem nezapřou podobu s Ewoky z Hvězdných válek. A to zcela oprávněně! Tito psíci byli předlohou k vytvoření zmíněné imaginární rasy. Režisér George Lucas totiž doma jednoho bruselského grifonka měl.
Skotskou klapouchou kočku poznáte na první pohled - jak napovídá její název, má typicky sklopené uši. Je to pohodová vyrovnaná kočka s nenáročným charakterem a miloučkým vzezřením.
Dnešní domácí, vyšlechtění psi už nejsou těmi houževnatými vlky jako kdysi. A i když jsou v té nejlepší kondici, na zimu to stačit nemusí a je třeba je pořádně zaopatřit.
Jaké jsou nejnovější trendy ve výživě psů? A jak se na tyto trendy dívají odborníci a sami pejskaři? Zmapovala jsem pro vás, o čem se v poslední době v souvislosti s krmením psích chlupáčů nejčastěji psalo, a to jak doma, tak ve světě.
I přes značné snahy spolků na ochranu zvířat u nás poslední dobou stoupá počet polodivokých zvířat. Mohou za to hlavně kolonie koček, které se nekontrolovaně množí.
Plánujete si pořídit fretku a nevíte, jak o tohoto domácího mazlíčka pečovat? Fretka miluje svobodu a pohyb, potřebuje tedy hodně prostoru a zároveň i vaší pozornosti. Přináším proto 10 tipů, jak na specifickou péči o tuto malou šelmu. :)
Pokud bylo jedním z vašich novoročních předsevzetí shodit nějaká ta vánoční kila a být fit, váš psí parťák vám s tím může skvěle pomoct. Navíc psí obezita je jednou z věcí, která veterináře v poslední době trápí nejvíce. Jak na zimní trénink?
Psi trénování na lokalizaci trusu šelem v projektech ochrany přírody občas identifikují špatný druh. A to ve 4 až 45% případů. Studie zveřejněná v časopise Scientific Reports přišla s možným vysvětlením, proč tomu tak je. Na vině nemusí být ani chyba...
Tato africká kočkovitá šelma má na kočku dosti netypickou stavbu těla. Díky svým dlouhým nohám vypadá spíše jako pes. A ač jde o zvíře divoké, často hraje i roli domácího mazlíčka.
